Tabook
Tabook

Zahraniční hosté

Amos Paul Kennedy jr. (USA)

Amos Paul Kennedy jr.
Americký tiskař Amos Kennedy (1948) se prostřednictvím plakátů a dalších tiskovin kriticky vyjadřuje ke stavu společnosti. Je to „skromný, ale vlivný provokatér“. „Skromný černošký tiskař“, říká on sám. Písmo a knihy ho zajímaly od raného věku, několik let studoval kaligrafii. Když mu bylo čtyřicet, nadchla ho v muzeu ukázka knihtiskařské dílny z 18. století a ukázka, jak se vážou knihy. Mělo to na něj takový vliv, že začal studovat tiskařství zaměřené na písmo, po dvaceti letech opustil práci telekomunikačního analytika a pokračoval ve studiích na univerzitě Wisconsin-Madison (dokončil je v r. 1997). Později učil grafický design na Henry Radford Hope School of Fine Arts na Indiana University. Amos Kennedy tiskne především barvité plakáty s výrazným písemným sdělením, často inspirované průpovídkami, rčeními i citacemi výroků svých klientů. Je to „umělec, který dělá věci“.

David Krančan (Slovenia)

David Krančan

Může být hrdinou komiksu zajíc? Ano. A opilý zajíc? Slovinský komiksový kreslíř David Krančan (1984) si to bezpochyby myslí, protože v komisu pro dospělé Pijany zajec právě o tomto folklórním hrdinovi vypráví. Krančan má za sebou více než dvacet let práce v obou, jako autor i jako editor komiksového magazínu Stripburger (členem ediční rady je od r. 2002). Tento magazín dostal čestnou cenu Muriel na KomiksFESTu! v r. 2014 v Praze. Krančan se věnuje také ilustraci a grafickému designu, jeho ilustrace se objevují ve slovinských novinách a časopisech. Vydal čtyři samostatné komiksové knihy (i pro děti) a zúčastnil se řady skupinových výstav v cizině, mj. i v roce 2014 v české MeetFactory.  Samostatně vystavoval ve Slovinsku.

Dominika Ličková (Slovakia)

Dominika Ličkováhttp://dominika.lickova.com
Dominika Ličková (1974) žije a tvorí v Bratislave. Magisterské štúdium na VŠVU v Bratislave ukončila u prof. Miloty Havránkovej, kde neskôr absolvovala aj doktorandské štúdium. Absolvovala stáž na FAMU v Prahe a na Rietveld Akademie v Amsterdame. Venuje sa pedagogickej činnosti, pôsobí na VŠVU ako odborný asistent na katedre Fotografie a nových médií. Zaoberá sa voľnou tvorbou, fotografovaním architektúry a dizajnu, kurátorstvom výstav a publikačnou činnosťou. Vystavuje pravidelne doma i v zahraničí. Medzi jej hlavné okruhy záujmu patrí urbánny priestor, humánna
geografia, premena miesta, predmetný svet. 
 

Étienne Beck (Belgium)

Étienne Beck

Étienne Beck (1981) od dětství „transformoval svou přirozenou násilnost do masakrování postav ve svých kreslených příbězích“, což jeho okolí oceňovalo. Pochází z francouzského Amiens, ale v r. 1999 se přestěhoval do Bruselu, kde začal na Institut Saint-Luc studovat ilustraci a stal se kreslířem vyzbrojeným diplomem. Studia ukončil v r. 2003. Žije v belgickém Charleroi, kde pracuje jako vrátný – a kreslí své příběhy. Vydal čtyři obrazové knihy pro děti a dvě knihy komiksů (mj. v nakladatelství Frémok). Při kreslení poslouchá rádio.

Gerlinde Meyer (Germany)

Lionel Koechlin (France)

Lionel Koechlin
Lionel Koechlin (1948) je francouzský autor více než sta ilustrovaných knih pro mládež i pro dospělé. Jeho knihy vyšly v překladech v Německu, Španělsku, Japonsku, v Jižní Koreji… Jeho knihy byly adaptovány do podoby seriálů a animovaných filmů francouzskou televizí. Po studiích umění, reklamy a se nejprve prosadil jako ilustrátor v řadě francouzských periodik. Oblastmi jeho autorského zájmu jsou například cirkus, Paříž, hudebníci… Své první obrázky ostatně uveřejnil v časopise Rock & Folk a v současnosti pracuje na kresleném seriálu, založeném na textech Philippa Paringauxe, známého kritika věnujícího se rocku. Ve svých kresbách spojuje pohádku s poezií a humorem, za přítomnosti výrazných, byť stylizovaných postav a zvířat (např. Katalog maminek a tatínků, /2017/). Pravidelně vystavuje, je autorem několika kreslených kampaní pro francouzské ministerstvo zdravotnictví. Byl dvakrát oceněn na Veletrhu dětské knihy v Boloni, mimo jiné za knihu O yettim, který nerad lyžoval (1991).

Manuel Marsol (Spain)

Manuel Marsol
Manuel Marsol (1984) je španělský autor obrazových knih a ilustrátor. V roce 2017 získal na Veletrhu dětské knihy v Boloni jako první Španěl cenu za ilustrace pro děti pro autora pod třicet pět let. Porota ocenila „vysokou originalitu a skvělou techniku – autor přitom míří mimo mainstream, aby mluvil osobitým hlasem, což je mimořádně ojedinělé“. Na boloňský veletrh byl nominován za Španělsko čtyřikrát po sobě. Je nositelem řady dalších cen. Jeho knihy vycházejí ve Španělsku, ve Francii a Portugalsku, ale také například v Japonsku, Jižní Koreji a v Číně. Pro Čechy nebude bez zajímavosti, že ilustroval i Kafkovu Proměnu. Jako ilustrátor se ale věnoval i Melvillově Bílé velrybě, vydal také obrazovou knihu o svých oblíbených místech v Madridu, ilustroval pohádky, mýty, westernové příběhy i text Sado Masocha. Vystudoval reklamu a audiovizuální komunikaci. Díky ceně z Boloni vytvořil knihu Pan Fermín založenou na španělských pověstech – o muži, který na horské cestě zmizel v jeskyni. „Co tam našel? Démony? Nebo poklad?“ uvažuje Marsol.

Martin Salisbury (Great Britain)

Martin Salisbury
Martin Salisbury je britský profesor ilustrace, zaměřující se na ilustraci pro děti. Učí magisterský program v této oblasti na Cambridge School of Art v rámci Anglia Ruskin University. Třicet let působil jako ilustrátor a malíř, poté, co v 70. letech vystudoval Maidstone College of Art. Byl předsedou i členem poroty na Veletrhu dětské knihy v Boloni, jako porotce působil na dalších festivalech po světě. O dětské ilustraci přednášel na desítkách konferencí v Evropě, Spojených státech, v Jižní Americe a na Blízkém východě. Je autorem mnoha knih o teoretických a praktických aspektech ilustrace, např. Children’s Picturebooks: The Art of Visual Storytelling (2012, spolu s Moragem Stylessem). Praxe a teorie ilustrace ho zajímá „ve vzájemné souvislosti i ve vzájemném napětí“. Věnuje se studentům doktorandům, píše literární recenze, spolupracuje s televizí.

Paľo Čejka (SK)

Peter Gelderloos (USA)

(nar. 1982 v USA) patří k předním anarchistickým spisovatelům dneška. Je autorem řady teoretických, historických a cestopisných knih, mj. How Nonviolence Protects the State (2007), To Get to the Other Side: a journey through Europe and its anarchist movements (2010) nebo Worshipping Power: An Anarchist View of Early State Formation (2017). Pro své názory a aktivismus čelil několikrát policejnímu pronásledování, například kvůli účasti na odporu proti vojenskému vzdělávacímu zařízení v USA nebo při akcích na podporu squattingu ve Španělsku. V současnosti žije v Katalánsku. Kniha Anarchie funguje (orig. Anarchy works, Ardent Press 2010), jejíž český překlad vyšel letos v nakladatelství Anarchistické federace, na mnoha příkladech z minulosti i přítomnosti dokládá, že lidé byli vždy schopní řešit své záležitosti i bez šéfů a hierarchií a že svobodná, horizontálně organizovaná společnost je dost možná nejlepším řešením řady problémů, kterým lidstvo v současnosti čelí.

Razieh Ansari (Iran)

Íránská spisovatelka Razieh Ansari se narodila v r. 1974 v Teheránu. Studovala germanistiku a lingvistiku, od r. 1998 spolupracovala s tiskem jako spisovatelka, překladatelka a kritička. Je členkou Íránského spisovatleksého centra (Kanoone Nevisandegane Iran). Podílela se na kulturních událostech a na udílení literárních cen (jako členka poroty). Je autorkou tří románů: Závan vůně (2009; poctěno národní cenou Mehregan, nominováno na cenu Golshiri), Teheránské trio (2012, v rámci ceny Ghanipour zvoleno nejlepší knihou roku) a Žena s perlovou broží (2017). Od r. 2017 žije v Praze. V r. 2018 zasedla v porotě českého Festivalu íránských filmů.

Yens Wahlgren (Sweden)

Yens Wahlgren
Yens Wahlgren (1968) je švédský xenolingvista, tedy expert na umělé jazyky, a spisovatel. Pracoval jako novinář, v současnosti působí na univerzitě v Lundu, kde v roce 2004 obhájil svou práci Klingonština jako lingvistický kapitál, jež je považována za zásadní dílo oboru. Wahlgren zkoumá jazyky neexistujících zemí, mytologické jazyky a jazyky paralelních světů; předmětem jeho zájmu jsou rovněž umělé jazyky v literatuře a populární kultuře. V knize Stopařův průvodce po galaxii jazyků: Fantastická lingvistika od Tolkiena po Klingony (česky 2019, Paseka) se zabývá takovými lingvistickými fenomény, jaké představují například seriály Star Trek a Hra o trůny nebo Tarzanova dobrodružství či komiksy s Tintinem. Přístupně napsaného průvodce fantastickou lingvistikou ocení nejen akademičtí profesionálové, ale i scifističtí nerdi, fanoušci popkultury a ti, kdo si rádi čtou o zajímavostech jazyka.
 

Domácí hosté

Adéla Knapová

Adéla Knapová
Adéla Knapová (1976) je známá hlavně jako kmenová autorka týdeníku Reflex. Za své literární reportáže obdržela mnohá ocenění. V roce 2003 vyšla její prvotina Nezvaní, již kritika a čtenáři přijali dobře, autorka ji však označuje za „neplatnou“. V roce 2016 vydalo Fra její novelu Nemožnost nuly; ihned po vydání ji Český rozhlas zařadil mezi nejlepší české i zahraniční knihy roku 2016. Román Slabikář, také kritikou vysoce ceněný, vyšel ve Fra v roce 2017. Povídky publikuje převážně časopisecky (Salon Práva, Reflex, Weles…), píše i pro rozhlas.
 

Alexej Sevruk

Alexej Sevruk
Překladatel Alexej Sevruk (1983) se narodil v Kyjevě na Ukrajině, kde strávil menší, nikoliv však nepodstatnou část svého života.  Studoval na Filozofické fakultě UK v Praze. V roce 2016 vydal povídkovou sbírku Divadlo tančících loutek. Překládá z ukrajinštiny (Jurij Andruchovyč – Moskoviáda, 2015; Serhij Žadan – Big Mac, 2011; Dějiny kultury začátku století, 2014), ale i z polštiny (Dawid Mateusz – Stanice vodárenské věže, 2017), příležitostně také z běloruštiny a ruštiny. Do ukrajinštiny naopak přeložil experimentální román Europeana Patrika Ouředníka (2015). Je redaktorem časopisu Plav – měsíčník pro světovou literaturu (v letech 2015–2018 působil jako jeho šéfredaktor). Píše recenze. Spolupodílel se na monografii Putování současnou ukrajinskou literární krajinou (2010). V roce 2016 vydal sbírku povídek Divadlo tančících loutek.
 

Andrea Průchová Hrůzová

Andrea Průchová Hrůzová

Andrea Průchová Hrůzová (*1987) je teoretičkou vizuální kultury, založila a vede Platformu pro studium vizuální kultury Fresh Eye (www.fresh-eye.cz). Jako výzkumníce spolupracuje s Akademií věd ČR, Národním filmovým archivem, Univerzitou Karlovou a Ústavem pro studium totalitních režimů. Vyučuje vizuální teorii na FSV UK a Scholastice. Do českého jazyka přeložila publikace Způsoby vidění Johna Bergera, Teorii obrazu W. J. T. Mitchella a Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa. Zájem o oblast vizuálních studií rozvíjí dlouhodobou přednáškovou a publikační činností (Palgrave Macmillan, Springer Publishing House) i prostřednictvím zahraničních výzkumů (Fulbright Fellowship, Georg Eckert Institute Fellowship, Visual Studies Workshop Residency).

Off:ArtMap

Anna Petruželová

Anna Petruželová

Anna Petruželová se narodila v roce 1998 a studuje katedru dokumentární tvorby na famu. 

Bořivoj Marek

Bořivoj Marek
Mgr. Bořivoj Marek působí od roku 2017 v Ústavu řeckých a latinských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Specializuje se na didaktiku latinského jazyka a latinské literatury a na živou latinu. Je autorem odborných článků v domácích i zahraničních časopisech a věnuje se také popularizační činnosti a tvorbě výukových materiálů, včetně latinských filmů. Překládá nejen z latiny do češtiny (Basilejská kompaktáta, 2013), ale i z češtiny do latiny.
 

Dana Hrušková

Dana Hrušková

Dana Hrušková (1968) je mezi romskými autory nováčkem. Pochází z Hořic, vystudovala střední ekonomickou školu v Jičíně, začala pracovat jako laborantka v cukrovaru, poté jako vedoucí provozu v mlékárně v Novém Bydžově, několik let podnikala. Dnes žije v Praze, kde pracuje jako sociální pracovnice Úřadu městské části Praha 14. Debutovala na stránkách nakladatelství Kher pod pseudonymem Ema Lásková milostnými povídkami (Láska až za hrob, Láska se dneska špatně hledá). Ve své tvorbě také využívá tradičního žánru strašidelné povídky s motivy mulů – duchů mrtvých. 

Daniela Štěrbáková

Daniela Šterbáková (1985) se na Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zabývá problematikou vnímání v rámci analytické filosofie. Její předchozí kniha Myslet (2016) byla věnována vzájemným vztahům myšlení, pozorování a pohybu v textech rakouského spisovatele Thomase Bernharda. Thomas Bernhard nikde přesně neříká, co znamená myslet. Přitom o myšlení, o rozumnosti a nerozumnosti a o dalších činnostech, které jsou s myšlením spojeny (pozorování, umění, pohyb), neustále mluví. D. Šterbáková vystudovala filosofii na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK v Praze, kde také obhájila dizertační práci o vnímání ticha u Johna Cagea a Roye Sorensena.

Eva Danišová

Eva Danišová

Eva Danišová (1959) pochází z České Třebové, kde po základní škole začala pracovat na dráze. V roce 2004 absolvovala na Evangelické akademii v Praze dálkové studium střední sociálně právní školy. Od konce 90. let pro romská periodika připravuje překlady do romštiny. Působila jako sociální pracovnice na Městském úřadě v Ústí nad Orlicí či jako terénní pracovnice v nízkoprahovém centru ve vyloučené lokalitě ve Vysokém Mýtě. Ve své tvorbě čerpá z příběhů své rodiny a vlastního dětství, ve sborníku Slunce zapadá už ráno (2014) publikovala novelu Mít někoho svého. 

Františka Loubat

Narodila se v Plzni v roce 1986.Vystudovala v ateliéru Ilustrace a Grafiky na pražské VŠUP. Je autorkou monumentálního komiksu Sick Town a populární série stripů Kustodka Květa. Na housle hraje v kapele Vobezdud, pro kterou vytvořila výrazný vizuální styl (obaly nosičů, plakáty atd). Ilustrovala také knihy pro mládež. (Srdcový Erb, Cukrárna u Šilhavého Jima). Přestěhovala do Marseille, kde se věnuje svým dvěma synům, slepicím a kresleným deníčkům.
 

Ilona Ferková

Ilona Ferková
Ilona Ferková (1956) se narodila a žije v Rokycanech, kde po základní škole pracovala v dělnických profesích. Od 80. let byla zapojena v romském emancipačním hnutí, v 90. letech založila česko-romskou mateřskou školku. Kvůli těmto aktivitám čelila výhrůžkám, které ji donutily s rodinou emigrovat na několik let do Velké Británie. Debutovala v roce 1992 povídkovou knihou Mosarďa peske o dživipen anglo love (Zkazila si život kvůli penězům), následovala sbírka Čorde čhave / Ukradené děti (1996), v časopise Romano džaniben publikovaná próza Kalo, či parno / Černý, nebo bílý (2000) nebo Vakeriben pal e Anglija / Příběhy z Anglie (2008). Píše sociálně kritické povídky, ale zároveň, jako například v nejnovější dvojjazyčné knize Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny / De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa (2018), aktualizuje tradiční motivy romské lidové slovesnosti. 
 

Ivan Motýl

Ivan Motýl
Ivan Motýl (1967). Organizátor, příležitostný básník, kurátor,
starý žvanil, editor ostravské Brikety, spoluautor divadelní
hry Bezruč (s Janem Balabánem), ostravský písmák (Prdimluv a
Ostravar) i pražský reportér (Týden) se základnami v Lese,
Sádrovém Ježkovi, Šatlavě a hlučínském lokále (pruské Slezsko)
v Zahradní č. 214/15. Polonofil, prusofil a pivofil. Bratr
slavnějšího Petra, syn zapomenutého básníka Güntera.

Jáchym Topol

Jáchym Topol

Jáchym Topol (1962) představuje ojedinělý příklad literáta, který je schopen popudit samotného Václava Klause. Stalo se tak, když vyšel jeho poslední román Citlivý člověk a spisovatel poskytl rozhovor, zaměřený spíše na své životní názory než na samotný text. Václav Klaus a spol. odpověděli textem obviňujícím Topola z elitářství a z opovržení obyčejnými lidmi, také z nedostatečného vlastenectví. Je vcelku jasné, že Jáchym Topol se svými texty je pro řadu lidí symbolem politického vývoje v naší zemi. Od dob undergroundu (kdy psal verše) přes jeho působení v Respektu, prózy magicky postihující surovost života, až po jeho současnou práci v Knihovně Václava Havla.

Jakub Plachý

Narodil se v Praze v roce 1989. Studuje v ateliéru Ilustrace a Grafiky na pražské VŠUP. Je autorem poučných autorských knih: Velká kniha čůrání, Hakenkreuz in Ordinary life, Jak žijí dnes a dalších. Věnuje se ilustraci, písmomalířstvý (Chyba & syn) a grafickému designu. Hraje na bicí. Je jeden z hybatelů galerie a knihkupectví Xao. Mezi jeho nejnovější publikace patří knížka pro malé čtenáře „Je Ráno“ a risem vytištěná kniha pro kofeinisty „Barista“.

Jan Machonin

Jan Machonin
Jan Machonin (1976) je rusista, publicista a překladatel. Vystudoval Institut
východoevropských studií Univerzity Karlovy. Byl spoluzakladatelem, redaktorem a autorem českých kulturně-společenských časopisů Babylon a A2, pravidelně přispívá do Židovské ročenky. V letech 2006–2015 žil v Moskvě, kde působil jako novinář, galerista a kulturní organizátor v Českém centru. Společně s Alenou Machoninovou sestavil a přeložil antologii poezie básníků lianozovské školy Zloději všedních okamžiků (Arbor vitae, 2016), připravil k vydání a přeložil knihu básní Alexandra Makarova-Krotkova Co můžu říct (Petrkov 2015), knihy Viktora Pivovarova Svědectví současníků (Sefer / Ztichlá klika, 2014) a Zamilovaný agent (Torst / Nadační fond Viktora Pivovarova), podílel se na překladu knihy básníka Igora Cholina Nikdo z vás nezná Cholina (Nakladatelstvá Aleš Prstek, 2012). V posledních deseti letech pracoval na překladu 6 knih cyklu Kolymský povídek Varlama Šalamova, z nichž poslední (Rukavice aneb KP 2) právě vyšla v nakladatelství GplusG.

Jan Němec

Jan Němec
Jan Němec (1981) vystudoval sociologii a religionistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V současné době pracuje jako editor literárního měsíčníku Host, dříve spolupracoval například s týdeníkem Respekt nebo Českou televizí. Vydal tři knihy, za román o fotografovi Františku Drtikolovi Dějiny světla (Host, 2013) obdržel Cenu Evropské unie za literaturu 2014 a cenu Česká kniha 2014. Na Tabooku představí svou novou knihu Možnosti milostného románu.   
 

Jaroslava Marešová

Jaroslava Marešová

Ztroskotání jako tématu se věnuje překladatelka a editorka Jaroslava Marešová. Vystudovala španělskou filologii na FF UK, doktorské studium věnovala tématu ztroskotání při zámořských plavbách a jejich ztvárnění ve španělských a portugalských písemných památkách 16. století. Působí na katedře románských jazyků na Technické univerzitě v Liberci. Zabývá se především hispanoamerickou literaturou koloniálního období, španělskou literaturou Zlatého věku a katalánskou literaturou. Publikovala studie v kolektivních monografiích i články v recenzovaných časopisech, např. Cervantesovi moriskové: Ricote a Anna Felicie (in: Svět Dona Quijota, 2018), Relaciones de naufragios: entre a autobiografía y literatura de viajes (in: La cuestión autobiográfica en el Siglo de Oro, 2013) či Tragické námořní příběhy: poetika ztroskotání v portugalské literatuře 16. a 17. století (in: Svět literatury XXII/2012).

Jindřich Janíček

Jindřich Janíček
Narodil se v Znojmě roku 1990. Vystudoval animaci na Universitě Tomáše Bati ve Zlíně a dále studoval v ateliéru Ilustrace a Grafiky na pražské VŠUP. Intenzivně se věnuje časopiské i novinové ilustraci, autorským knihám i plakátům. Spolu s Nikolou Janíčkovou mají nakladatelství a knihkupectví  Take Take Take, které se věnuje obyčejné krásné knize. Naposledy začal Jindřich Janíček vydávat dokumentární komiksy pod hlavičkou Fake Fake Fake. 
 

Jiří Zemánek

Jiří Zemánekhttp://potulnauniverzita.cz

Jiří Zemánek (1953) – historik umění, kurátor, kulturní aktivista, publicista a překladatel. Do roku 2000 působil jako historik umění a kurátor v několika státních galeriích, naposledy v Národní galerii v Praze. Od zmíněného roku působí jako nezávislý kurátor a kulturní aktivista. Zabývá se otázkou evoluce kultury a rolí kosmologie při formování udržitelného vztahu lidské společnosti ke světu. Do českého kontextu uvádí práci ekofilosofa Davida Abrama a kosmologů Thomase Berryho a Briana T. Swimma. Založil s přáteli spolek Pilgrim – Potulná univerzita přírody a českou sekci Budapešťského klubu. Spolek Pilgrim se orientuje na pěstování holistického přístupu k osobnímu rozvoji, k přírodě a ke krajině a k formování lidské kultury; zaměřuje se na rozvíjení takového životního způsobu, v němž lidské společenství v kontextu všech svých aktivit samo sebe vnímá jako součást většího společenství živé Země, živého kosmu. 

 

SO: 10:00–12:00 Jiří Zemánek: Kosmická procházka
 

Karol Sidon

Karol Sidon
Karol Sidon (1942 v Praze) je spisovatel a vrchní zemský rabín. Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU, v šedesátých letech působil jako dramaturg animovaných filmů a redaktor Literárních novin, později se ve svobodném povolání věnoval scenáristice a spisovatelskému řemeslu. Pracoval také jako pomocný dělník a prodával ve stánku Poštovní novinové služby. Po podpisu Charty 77 se stal topičem. V roce 1983 emigroval do Heidelbergu, kde vystudoval judaistiku, v letech 1990- 92 dokončil studia v rabínském semináři v Jeruzalémě a po návratu do Prahy se stal vrchním pražským a zemským rabínem. V šedesátých letech publikoval v časopisech i knižně, napsal řadu divadelních a rozhlasových her, s režisérem Jurajem Jakubiskem spolupracoval na několika scénářích, ale od sedmdesátých let publikoval pouze v samizdatu. Až na prózy Sen o mém otci a Sen o mně vyšly jeho další prózy knižně až po roce 1989. Později s ním Karel Hvížďala připravil tři knihy rozhovorů. Pod pseudonymem Chaim Cigan vydal K. Sidon tetralogii Kde lišky dávají dobrou noc, je také autorem knihy příběhů Malý pan Talisman.
 

Ladislav Čumba

Ladislav Čumba

Ladislav Čumba (1976). Profesí učitel. Nejen češtiny pro cizince. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně absolvoval obory český jazyk a divadelní věda. Na sklonku roku 2016 vydal v nakladatelství Argo humoristický román s obrázky nazvaný Wittgensteinova kniha faktů. Kniha byla nominována na Cenu F. X. Šaldy za nejlepší českou seriózní knihu roku 2016. A ta samá kniha byla oceněna Obcí spisovatelů Cenu M. Švandrlíka za "nejlepší českou humoristickou knihu roku 2016". Autor divadelních her, vysokoškolských učebnic, autor libret ke komickým minioperám. Publicista. Jeden ze zakladatelů občanského sdružení Skutečnost. Mnohaletý spolupracovník časopisu Babylon. V rámci projektu Literární čtení Skutečnosti od roku 2006 ve sdružení Skutečnost realizoval přes 80 literárních akcí, z nichž se 40 odehrávalo ve veřejném prostoru. Deset let uváděl festivaly Beseda u bigbítu, Blues v lese a Trutnov Open Air.

Marek Toman

Marek Toman
Marek Toman (1967) je spisovatel, publicista a performer. O jeho románech se říká, že zpracovávají historická témata. On sám si myslí, že vypovídají o současnosti. To je případ Chvály oportunismu (2016) s Černínským palácem jako vypravěčem příběhu o jeho obyvatelích včetně J. Masaryka a R. Heydricha, a o jejich různých životních taktikách. V románu Oko žraloka (2018) zpracoval téma českých levičáků – trampů, interbrigadistů a odbojářů, inspirován Fučíkovou Reportáží, psanou na oprátce. V Neptunově jeskyni (2018)  přinesl příběh o soužití Čechů, Židů a Němců na pražských Vinohradech. Ve svých knihách pro děti se vydal například na Divoký západ: Cukrárna u Šilhavého Jima (2017, poctěno Zlatou stuhou) vypráví o propagaci četby mezi zálesáky. Neskutečná dobrodružství Florentina Flowerse (vychází letos) zase líčí nesnáze knihtisku mezi piráty. Své tituly pro děti uvádí na scénu v Divadle Čučka.
 

Martina Chlebounová

Martina Chlebounová

Martina Chlebounová se narodila 3. května 1992 v Praze. Tam se po různých krátkodobých i delších toulkách vrátila a nyní studuje Filmovou a televizní grafiku v ateliéru Jakuba Zicha na UMPRUM. 

Pro Tabook letos vytváří autorskou instalaci v komorní Galerii Voyeur na Cestě.

Miroslav Olšovský

Miroslav Olšovský
„Báseň by měla být krutá,/ jako jsi i ty…,“ stroze píše Miroslav Olšovský ve sbírce Tahiti v hlavě. Básník, prozaik, rusista a komparatista Miroslav Olšovský (1970) dosud vydal prózu Líčení (2012), Záznamy prázdnot (2006; autorský výbor z básní 1990–2003),Průvodce krajinou (2011) a Kniha záznamů a prázdnot (2017). Podílel se na vydání a překladu antologie literární a filozofické tvorby činarů Ten, který vyšel z domu… (2003). Edičně připravil výbor z básníka Igora Cholina Nikdo z vás nezná Cholina (2012). Básně a eseje o literatuře publikoval v A2, Pěší zóně, Souvislostech či Světu literatury. Pracuje ve Slovanském ústavu AV ČR.

Miroslav Petříček

Miroslav Petříček

Filosof Miroslav Petříček (1951) nemohl z kádrových důvodů po střední škole pokračovat ve studiu, řadu let pracoval v Hydrometeorologickém ústavu. Na začátku 70. let navštěvoval bytový seminář Jana Patočky. Po roce 1989 začal působit na FF UK a dalších vysokých školách včetně Středoevropské univerzity v Praze. Na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze byl jmenován v roce 2007 profesorem pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média - teorie filmové a multimediální tvorby. Specializuje se především na současnou francouzskou filosofii a vztahy mezi filosofií a uměním. Překládá z francouzštiny a němčiny. Za přípravu samizdatové edice děl J. Patočky získal v r. 1990 Výroční cenu Akademie věd (spolu s I. Chvatíkem, P. Koubou, J. Vítem a R. Paloušem). Je charismatickým, oblíbeným pedagogem.

Miroslav Tomek

Miroslav Tomek
Miroslav Tomek (1984, Praha) vystudoval historii a ukrajinistiku na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Překládá z ukrajinštiny a běloruštiny. Spolu s Alexejem Sevrukem přeložil povídkovou sbírku Serhije Žadana Big Mac (2011) a román Jurije Andruchovyče Moskoviáda (2015), ze současné ukrajinské poezie převedl do češtiny sbírku nekrokomunistického básníka Vána Kruegera Poslední Leninův polibek (2018) a také drobný výbor pražských básní Oleha Kocareva Chaplinovo náměstí (2018). Překlad románu Valerjana Pidmohylného Město vyjde na podzim roku 2019. Z běloruštiny přeložil texty Maksima Hareckého, Vaclava Lastouského či Ihnata Abdziraloviče. Jako recenzent a publicista sleduje ukrajinský literární a šířeji kulturní provoz – své texty uveřejňuje především v časopise A2, ale také v překladatelském časopise Plav či v literární revue Host. Pracuje v Českém rozhlase.
 

Olga Fečová

Olga Fečová (1942) pochází z Humenného na Slovensku, vyrostla v romské osadě v Kochanovcích a v roce 1947 odešla s rodiči do Prahy, kde se provdala za významného hudebníka Jozefa Feča, se kterým od 90. letech vedla dětský soubor Čhavorikaňi Luma a další taneční a divadelní kroužky pro děti. Řadu let působí jako asistentka pedagoga na základní škole a pomáhá svým dcerám, dočasným pěstounkám, s péčí o svěřené děti. Žije v severočeské Krupce a je vůdčí osobností tamní skupiny romské feministické sítě Manushe, kterou zaštiťuje organizace Slovo 21. Je držitelkou ocenění Roma Spirit 2016 za přínos pro romskou kulturu.

Olga Lomová

Olga Lomová

(nar. 1957) působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve vědecké i pedagogické práci se zaměřuje na dějiny čínského písemnictví starších období, čínskou poezii, kulturní transformaci čínské tradice pod vlivem setkání se Západem na konci 19. století a ideologii Čínské lidové republiky. Zabývá se také dějinami české sinologie. Pokud jí čas dovolí, překládá čínskou literaturu. Vedle řady odborných článků a kapitol v knihách publikovaných anglicky, česky a čínsky, je autorkou či spoluautorkou čtyř českých monografií (Poselství krajiny: obraz přírody v díle básníka Wang Weje, 1999; Ach běda, přeběda: oplakávání mrtvých ve středověké Číně, 2004; S’-ma Čchien, Kniha vrchních písařů: výbor z díla čínského historika, 2012; Ťing-ťie: poznámky k písním ze světa lidí, 2015). Je ředitelkou Ústavu Dálného východu FF UK, Mezinárodního sinologického centra Chiang Ching-Kuovy nadace při Univerzitě Karlově a předsedkyní rady Institutu pro studium strategických regionů tamtéž. Pravidelně v českých médiích komentuje dění v Číně a spoluzakládala AcaMedia z.ú., kde je předsedkyně správní rady). Zde se také podílí na projektu Sinopsis.cz.

Pavel Klusák

Pavel Klusák
Pavel Klusák je hudební publicista a dramaturg, pouští hudbu ve svém pravidelném týdeníku Odposlechy (ČRo Vltava, sobota 13.30) a píše o ní (v současnosti Deník N, Aktuálně.cz). Je hudebním dramaturgem MFDF Ji.Hlava a události A Day of Sound v GASK - Galerii Středočeského kraje. Zároveň se vrací ke své profesi scenáristy.

Pavel Kořínek

Pavel Kořínek
Pavel Kořínek (1981, Česká Lípa) je absolventem oboru Český jazyk a literatura na FF UK, kde získal magisterský (2006) i doktorský (2015) titul. Působí jako odborný pracovník Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., komiksový teoretik, historik a publicista. V letech 2010—2012 byl hlavním řešitelem grantového projektu GAČR Komiks: dějiny — teorie, jehož hlavními výstupy byly dvousvazkové Dějiny československého komiksu 20. století (Akropolis, 2015), připravené společně s Tomášem Prokůpkem, Martinem Foretem a Michalem Jarešem, a úvodová monografie V panelech a bublinách: Kapitoly z teorie komiksu (spolu s Martinem Foretem a Michalem Jarešem). Kurátors ky a edi torsky se podílel na výstavních projektech Signály z neznáma. Český komiks 1922—2012 (Brno – Praha – Pardubice,
2012 2013) a 100 Years of Czech Comics (Tokio, 2017). Je členem Centra pro studia komiksu ÚČL AV ČR, v.v.i., a FF UP. K domácímu komiksu, jeho dějinám a teorii zacílené kurzy vyučoval na FF UK a FF MU, pro čtrnáctideník A2 recenzuje moderní komiks a aktuální překladovou prózu. V roce 2018 vydal spolu s Lucií Kořínkovou monografii o časopise a komiksovém seriálu Punťa.

Pavel Zavadil

Pavel Zavadil
Editor a překladatel výboru Čeští jezuité objevují nový svět Pavel Zavadil vystudoval klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Korespondencí jezuitských misionářů se zabývá již řadu let. Z pramenů v archivech a knihovnách České republiky pořídil latinskou kritickou edici dopisů, které misionáři zasílali z tzv. Západních Indií, z Filipín a Mariánských ostrovů představeným jezuitského řádu buďdo České provincie Tovaryšstva Ježíšova, nebo do řádového centra v Římě. Výbor Čeští jezuité objevují Nový svět obsahuje překlady těch nejzajímavějších dopisů, které k danému tématu existují. Většina jich česky vychází vůbec poprvé.

Petr Borkovec

Petr Borkovec

Petr Borkovec (1970) se narodil v Louňovicích pod Blaníkem, Střední Čechy. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin, Literárních novin. V současnosti pracuje jako dramaturg café Fra a redaktor nakladatelství Fra. Píše pravidelné sloupky pro časopis Full Moon, rozhlasovou stanici Vltava, server iliteratura a slovenskou revue Fraktál. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou sbírka povídek Lido di Dante (2017), básnická sbírka Herbář k čemusi horšímu (2018) a leporela O čem sní (2016) a Věci našeho života (2017). Letos vyjdou básně pro děti pod názvem Každá věc má něco společného se štěstím. Jeho sbírky a knižní soubory vyšly v Německu, Rakousku, Anglii, Rumunsku a Itálii. Překládal poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Josifa Brodského, Jurije Odarčenka aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.

Petr Čornej

Petr Čornej
Husitství! Je v nás – a jak se na ně vlastně dívat? Petr Čornej (1951) je historik a odborník na dějiny pozdního středověku, zvláště husitství, a na historiografii. Vyučoval na několika vysokých školách, především na PedF UK a na Literární akademii. Je autorem stovek odborných studií a monografií a školních učebnic. Soustavně se věnuje popularizační činnosti. Vystudoval historii a český jazyk na FF UK, působil v Ústavu pro českou a světovou
literaturu ČSAV. Nedávno se účastnil polemiky o tom, jestli se historie učí v českých školách prosovětsky (vzniklé na základě materiálu BIS). Jako spoluautor řady učebnic to odmítá. Upozorňuje ale na úpadek zájmu o historii a na současnou snahu žít jen přítomností. Jako historik vystupuje ve veřejném prostoru.
 
Autor fotky: Pavel Hrdlička, Wikipedia,

Petr Placák

Petr Placák

Petr Placák (1964) je spisovatel, publicista, textař i muzikant – a především radikální kazatel proti lidské špatnosti. Vidí ji systémově, komunistický režim je pro něj obdobou nacistického. Nabízí alternativu: monarchistické hnutí, které začal k všeobecnému překvapení rozvíjet ještě před rokem 1989. Proti předlistopadovému režimu se aktivně angažoval, jak je znát z jeho próz (např. Medorek nebo Fízl).  Společenská kritika se u něj spojuje s bojem proti blbosti, jak to ilustruje úryvek z jeho Starcových zápisků z půle 90. let: „Jedna z věcí, která by mě zajímala, je to, jestli lidé zblbli až po listopadu, nebo jestli byli blbí už před listopadem a jen to umně skrývali nebo spíše byli nuceni to skrývat. …  Panebože, jak je to pořád stejné, pořád dokola. Rok 1918, 1945, 1968, 1989. Čtyři bezprostředně po sobě následující doby, kdy dostali blbci zelenou.“

Přírodní škola

Radovan Charvát

Radovan Charvát
Předkladatel Radovan Charvát (1948) překládá z němčiny a angličtiny, na kontě má desítky titulů od T. Bernharda přes H. Hesseho po R. Musila. A především knihy význačného rakouského spisovatele W. G. Sebalda, jemuž se bude věnovat na Tabooku 2019. R. Charvát vystudoval germanistiku až poté, co pracoval jako matematik ve výpočetním středisku ČEZ. Pobýval rok v Africe (jako tlumočník), studoval na univerzitě J.-W. Goetha ve Frankfurtu n. M. Od roku 1989 se věnuje překládání literárních děl, filmových scénářů, simultánnímu tlumočení a literární publicistice. Obdržel zahraniční překladatelské ceny a v roce 2007 byl nominován na cenu Magnesia Litera za překlad románu W. G. Sebalda Vystěhovalci. O Sebaldově románu Saturnovy prstence řekl: „Román, napsaný jako sled postřehů, vzpomínek a asociací vyvolaných autorovou poutí po východoanglickém pobřeží počátkem devadesátých let, se postupně rozrůstá v úchvatné předivo úvah na téma pomíjivosti, zániku a dlouhého stínu minulosti, jež nepřestává ovlivňovat náš život. … Nepřestává fascinovat šíří svého záběru a množstvím motivů tvořících Sebaldův melancholický obraz světa, jehož nepominutelnou součástí byl i autorův vlastní životní osud.“
 

Šárka Grauová

Šárka Grauová

Portugalština jako most mezi Starým a Novým světem! Ve své odborné činnosti se po něm pohybuje Šárka Grauová (1965), česká vysokoškolská učitelka, portugalistka (romanistka) a také překladatelka z portugalštiny. Přednáší na Ústavu románských studií FF UK v Praze. Jejímu vědeckému zájmu se těší zejména portugalsky psaná literatura. V roce 1988 ukončila studium angličtiny a portugalštiny na FF UK v Praze.. Překládá z angličtiny a portugalštiny (mj. G. Steiner, Machado de Assis, M. de Andrade, V. Ferreira, Ch. Buarque, Lima Barreto). Ve spolupráci s nakladatelstvími Torst a Triáda řídí edici Lusobrazilská knihovna, v níž vycházejí díla portugalských a brazilských autorů.

Stanislav Setinský

Narodil se v Praze roku 1985. Vystudoval v ateliéru Ilustrace a Grafiky na pražské VŠUP. Vytvořil například sérii grafických listů: Apokalypsa aneb Nowiny strašliwé o konci swěta, Ilustroval knihy Etgara Kereta. Věnuje se komiksu, ilustraci a hraní v punkové kapele Kočkolit. Jeho poslední autorskou kniha To je Jeruzalém, je přebohatý obrazový slovník, který vznikl přímo na místě a také v chatce v zahradní kolonii na Veleslavíně.

Sylvie Richterová

Sylvie Richterová
Spisovatelka Sylvie Richterová studovala na vysoké škole nejprve cizí jazyky (v Praze) a později bohesmistiku (v Římě, kde žila od konce roku 1971). Naslouchala přednáškám slavisty Angela Maria Ripellina., svou vůbec první recenzi napsala na jeho Magickou Prahu. Psát česky jako úplně neznámá autorka v Itálii začátkem sedmdesátých let vypadalo jako předem ztracená sázka, ale román vyšel v samizdatu a vydal ho roku 1978 Josef Škvorecký v
Torontu. Ripellino ji přizval ke spolupráci na katedře bohemistiky. Učila na řadě italských univerzit. Italsky psala zejména eseje o české literatuře, překlady jejích románů vyšly v italštině i ve francouzštině. Díky dvojímu občanství pomáhala udržovat vztahy mezi disidenty
a exilem. Od devadesátých let žije Sylvie Richterová střídavě v Praze a v Římě. Uveřejnila např. Návraty a jiné ztráty (Toronto 1978); Slova a ticho (soubor studií, Mnichov 1986; 1991); Slabikář otcovského jazyka (próza, 1991); Ticho a smích (soubor studií, 1997); Každá věc ať dospěje na své místo, (román, 2014).

Tomáš Hrůza

Tomáš Hrůzahttp://www.tomashruza.cz
Tomáš Hrůza (*1979) je vizuální umělec a pedagog na pražské FAMU. Je spoluzakladatelem organizace Fotograf 07 provozující Fotograf Gallery, Fotograf Magazine a Fotograf Festival – soubor nezávislých, ale úzce provázaných projektů, které se kriticky vztahují k otázkám, trendům a vizím současné fotografie a vizuální kultury. Spolu se svým bratrem Petrem Hrůzou založil nezávislou informační platformu ArtMap, která poskytuje širokou škálu kulturních služeb v oblasti výtvarného umění. Kromě nakladatelské činnosti, ArtMap poskytuje skrze online obchod a kamenné knihkupectví v Praze a v Brně jedinečný výběr uměleckých publikací. 
Díky své vášni pro putování založil společně s Jiřím Zemánkem neziskovou organizaci Pilgrim, která se zaměřuje na téma revitalizace vztahu člověka a přírody v ekofilozofické rovině. Tomáš vystudoval fotografii na Fakultě umění a designu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ve své tvorbě se vyjadřuje zejména skrze fotografii a video. Zajímá ho především poetická reflexe přírody. Často kombinuje svou tvůrčí práci s cestami do méně či více vzdálených prostředí a kultur.
 
Off:ArtMap

Veronika Bendová

Veronika Bendová
Veronika Bendová se narodila v roce 1974 v Praze. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na pražské FAMU. Literárně debutovala v roce 2012 novelou Nonstop Eufrat, která byla také přeložena do španělštiny. Příležitostně publikuje časopisecky povídky. Na Tabooku v rámci nakladatelského programu Fra představí románVytěžěnej kraj.