Tabook
Tabook

Zahraniční hosté

Paľo Čejka (SK)

Peter Gelderloos (USA)

(nar. 1982 v USA) patří k předním anarchistickým spisovatelům dneška. Je autorem řady teoretických, historických a cestopisných knih, mj. How Nonviolence Protects the State (2007), To Get to the Other Side: a journey through Europe and its anarchist movements (2010) nebo Worshipping Power: An Anarchist View of Early State Formation (2017). Pro své názory a aktivismus čelil několikrát policejnímu pronásledování, například kvůli účasti na odporu proti vojenskému vzdělávacímu zařízení v USA nebo při akcích na podporu squattingu ve Španělsku. V současnosti žije v Katalánsku. Kniha Anarchie funguje (orig. Anarchy works, Ardent Press 2010), jejíž český překlad vyšel letos v nakladatelství Anarchistické federace, na mnoha příkladech z minulosti i přítomnosti dokládá, že lidé byli vždy schopní řešit své záležitosti i bez šéfů a hierarchií a že svobodná, horizontálně organizovaná společnost je dost možná nejlepším řešením řady problémů, kterým lidstvo v současnosti čelí.

Domácí hosté

Daniela Štěrbáková

Daniela Šterbáková (1985) se na Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zabývá problematikou vnímání v rámci analytické filosofie. Její předchozí kniha Myslet (2016) byla věnována vzájemným vztahům myšlení, pozorování a pohybu v textech rakouského spisovatele Thomase Bernharda. Thomas Bernhard nikde přesně neříká, co znamená myslet. Přitom o myšlení, o rozumnosti a nerozumnosti a o dalších činnostech, které jsou s myšlením spojeny (pozorování, umění, pohyb), neustále mluví. D. Šterbáková vystudovala filosofii na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK v Praze, kde také obhájila dizertační práci o vnímání ticha u Johna Cagea a Roye Sorensena.

Ivan Motýl

Ivan Motýl
Ivan Motýl (1967). Organizátor, příležitostný básník, kurátor,
starý žvanil, editor ostravské Brikety, spoluautor divadelní
hry Bezruč (s Janem Balabánem), ostravský písmák (Prdimluv a
Ostravar) i pražský reportér (Týden) se základnami v Lese,
Sádrovém Ježkovi, Šatlavě a hlučínském lokále (pruské Slezsko)
v Zahradní č. 214/15. Polonofil, prusofil a pivofil. Bratr
slavnějšího Petra, syn zapomenutého básníka Güntera.

Jan Němec

Jan Němec
Jan Němec (1981) vystudoval sociologii a religionistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V současné době pracuje jako editor literárního měsíčníku Host, dříve spolupracoval například s týdeníkem Respekt nebo Českou televizí. Vydal tři knihy, za román o fotografovi Františku Drtikolovi Dějiny světla (Host, 2013) obdržel Cenu Evropské unie za literaturu 2014 a cenu Česká kniha 2014. Na Tabooku představí svou novou knihu Možnosti milostného románu.   
 

Miroslav Olšovský

Miroslav Olšovský
„Báseň by měla být krutá,/ jako jsi i ty…,“ stroze píše Miroslav Olšovský ve sbírce Tahiti v hlavě. Básník, prozaik, rusista a komparatista Miroslav Olšovský (1970) dosud vydal prózu Líčení (2012), Záznamy prázdnot (2006; autorský výbor z básní 1990–2003),Průvodce krajinou (2011) a Kniha záznamů a prázdnot (2017). Podílel se na vydání a překladu antologie literární a filozofické tvorby činarů Ten, který vyšel z domu… (2003). Edičně připravil výbor z básníka Igora Cholina Nikdo z vás nezná Cholina (2012). Básně a eseje o literatuře publikoval v A2, Pěší zóně, Souvislostech či Světu literatury. Pracuje ve Slovanském ústavu AV ČR.

Miroslav Petříček

Miroslav Petříček

Filosof Miroslav Petříček (1951) nemohl z kádrových důvodů po střední škole pokračovat ve studiu, řadu let pracoval v Hydrometeorologickém ústavu. Na začátku 70. let navštěvoval bytový seminář Jana Patočky. Po roce 1989 začal působit na FF UK a dalších vysokých školách včetně Středoevropské univerzity v Praze. Na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze byl jmenován v roce 2007 profesorem pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média - teorie filmové a multimediální tvorby. Specializuje se především na současnou francouzskou filosofii a vztahy mezi filosofií a uměním. Překládá z francouzštiny a němčiny. Za přípravu samizdatové edice děl J. Patočky získal v r. 1990 Výroční cenu Akademie věd (spolu s I. Chvatíkem, P. Koubou, J. Vítem a R. Paloušem). Je charismatickým, oblíbeným pedagogem.

Olga Lomová

Olga Lomová

(nar. 1957) působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve vědecké i pedagogické práci se zaměřuje na dějiny čínského písemnictví starších období, čínskou poezii, kulturní transformaci čínské tradice pod vlivem setkání se Západem na konci 19. století a ideologii Čínské lidové republiky. Zabývá se také dějinami české sinologie. Pokud jí čas dovolí, překládá čínskou literaturu. Vedle řady odborných článků a kapitol v knihách publikovaných anglicky, česky a čínsky, je autorkou či spoluautorkou čtyř českých monografií (Poselství krajiny: obraz přírody v díle básníka Wang Weje, 1999; Ach běda, přeběda: oplakávání mrtvých ve středověké Číně, 2004; S’-ma Čchien, Kniha vrchních písařů: výbor z díla čínského historika, 2012; Ťing-ťie: poznámky k písním ze světa lidí, 2015). Je ředitelkou Ústavu Dálného východu FF UK, Mezinárodního sinologického centra Chiang Ching-Kuovy nadace při Univerzitě Karlově a předsedkyní rady Institutu pro studium strategických regionů tamtéž. Pravidelně v českých médiích komentuje dění v Číně a spoluzakládala AcaMedia z.ú., kde je předsedkyně správní rady). Zde se také podílí na projektu Sinopsis.cz.

Petr Borkovec

Petr Borkovec

Petr Borkovec (1970) se narodil v Louňovicích pod Blaníkem, Střední Čechy. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin, Literárních novin. V současnosti pracuje jako dramaturg café Fra a redaktor nakladatelství Fra. Píše pravidelné sloupky pro časopis Full Moon, rozhlasovou stanici Vltava, server iliteratura a slovenskou revue Fraktál. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou sbírka povídek Lido di Dante (2017), básnická sbírka Herbář k čemusi horšímu (2018) a leporela O čem sní (2016) a Věci našeho života (2017). Letos vyjdou básně pro děti pod názvem Každá věc má něco společného se štěstím. Jeho sbírky a knižní soubory vyšly v Německu, Rakousku, Anglii, Rumunsku a Itálii. Překládal poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Josifa Brodského, Jurije Odarčenka aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.

Petr Čornej

Petr Čornej
Husitství! Je v nás – a jak se na ně vlastně dívat? Petr Čornej (1951) je historik a odborník na dějiny pozdního středověku, zvláště husitství, a na historiografii. Vyučoval na několika vysokých školách, především na PedF UK a na Literární akademii. Je autorem stovek odborných studií a monografií a školních učebnic. Soustavně se věnuje popularizační činnosti. Vystudoval historii a český jazyk na FF UK, působil v Ústavu pro českou a světovou
literaturu ČSAV. Nedávno se účastnil polemiky o tom, jestli se historie učí v českých školách prosovětsky (vzniklé na základě materiálu BIS). Jako spoluautor řady učebnic to odmítá. Upozorňuje ale na úpadek zájmu o historii a na současnou snahu žít jen přítomností. Jako historik vystupuje ve veřejném prostoru.
 
Autor fotky: Pavel Hrdlička, Wikipedia,

Petr Placák

Petr Placák

Petr Placák (1964) je spisovatel, publicista, textař i muzikant – a především radikální kazatel proti lidské špatnosti. Vidí ji systémově, komunistický režim je pro něj obdobou nacistického. Nabízí alternativu: monarchistické hnutí, které začal k všeobecnému překvapení rozvíjet ještě před rokem 1989. Proti předlistopadovému režimu se aktivně angažoval, jak je znát z jeho próz (např. Medorek nebo Fízl).  Společenská kritika se u něj spojuje s bojem proti blbosti, jak to ilustruje úryvek z jeho Starcových zápisků z půle 90. let: „Jedna z věcí, která by mě zajímala, je to, jestli lidé zblbli až po listopadu, nebo jestli byli blbí už před listopadem a jen to umně skrývali nebo spíše byli nuceni to skrývat. …  Panebože, jak je to pořád stejné, pořád dokola. Rok 1918, 1945, 1968, 1989. Čtyři bezprostředně po sobě následující doby, kdy dostali blbci zelenou.“

Přírodní škola

Šárka Grauová

Šárka Grauová

Portugalština jako most mezi Starým a Novým světem! Ve své odborné činnosti se po něm pohybuje Šárka Grauová (1965), česká vysokoškolská učitelka, portugalistka (romanistka) a také překladatelka z portugalštiny. Přednáší na Ústavu románských studií FF UK v Praze. Jejímu vědeckému zájmu se těší zejména portugalsky psaná literatura. V roce 1988 ukončila studium angličtiny a portugalštiny na FF UK v Praze.. Překládá z angličtiny a portugalštiny (mj. G. Steiner, Machado de Assis, M. de Andrade, V. Ferreira, Ch. Buarque, Lima Barreto). Ve spolupráci s nakladatelstvími Torst a Triáda řídí edici Lusobrazilská knihovna, v níž vycházejí díla portugalských a brazilských autorů.

Sylvie Richterová

Sylvie Richterová
Spisovatelka Sylvie Richterová studovala na vysoké škole nejprve cizí jazyky (v Praze) a později bohesmistiku (v Římě, kde žila od konce roku 1971). Naslouchala přednáškám slavisty Angela Maria Ripellina., svou vůbec první recenzi napsala na jeho Magickou Prahu. Psát česky jako úplně neznámá autorka v Itálii začátkem sedmdesátých let vypadalo jako předem ztracená sázka, ale román vyšel v samizdatu a vydal ho roku 1978 Josef Škvorecký v
Torontu. Ripellino ji přizval ke spolupráci na katedře bohemistiky. Učila na řadě italských univerzit. Italsky psala zejména eseje o české literatuře, překlady jejích románů vyšly v italštině i ve francouzštině. Díky dvojímu občanství pomáhala udržovat vztahy mezi disidenty
a exilem. Od devadesátých let žije Sylvie Richterová střídavě v Praze a v Římě. Uveřejnila např. Návraty a jiné ztráty (Toronto 1978); Slova a ticho (soubor studií, Mnichov 1986; 1991); Slabikář otcovského jazyka (próza, 1991); Ticho a smích (soubor studií, 1997); Každá věc ať dospěje na své místo, (román, 2014).