Tabook
Tabook

Zahraniční hosté

Adjin Ljuca

(*1966) pracoval jako knihovník ve Slovanské knihovně a vedoucí historického fondu v Národní technické knihovně v Praze. Publikoval básnické sbírky Hidžra (bosensky 1996, 1998 a 2018; česky v překladu Dušana Karpatského 2000 a 2004; česko-bosenské bibliofilské vydání 2017) a Stalaktit (bosensky 2015), sbírky povídek Vytetované obrazy (česky 2005, překlad Filip Tesař; bosensky jako Istetovirane slike, 2009), Jeden bílý den (česky 2017, překlad František Šístek; bosensky jako Jedan bijali dan, 2018) a kulturně-historickou monografii Maglaj: na tragovima prošlosti (1999).

Z češtiny přeložil nejrozsáhlejší výběr z tvorby Ivana Wernische (Muha u jutarnjem pivu, 2012; Majstor za ringišpile, 2018), sbírku povídek Jaromíra Štětiny, rozsáhlý výbor z básnického díla Petra Hrušky nebo sbírky povídek Jana Balabána. Vedle vlastní literární tvorby a překladů napsal a přeložil také několik desítek odborných prací z kulturních dějin česko-jihoslovanských vztahů.

Spolu s básníkem Miloradem Pejićem je jeden ze spoluzakladatelů nakladatelství Samizdat (www.samizdat.nu).

Ana Pêgo

Portugalská autorka, mořská bioložka a neúnavná plážová sběratelka! Když vyrůstala, měla Ana to štěstí, že její rodina žila hned vedle pláže. Tam trávila většinu času - nejenom potápěním v moři, ale také zkoumáním přílivových bazénů, procházkami a hledáním fosilií.

V dospělosti si udržela svůj zájem o mořské prostředí a svou zvědavost. Po ukončení studia mořské biologie a rybolovu na Universidade do Algarve pracovala několik let coby výzkumná pracovnice. Její práce se vždy týkala oceánů: věnovala se problematice rybolovu.

V posledních letech se Ana věnuje hlavně projektům v oblasti environmentálního vzdělávání, kombinujícím vědu a umění s cílem informovat lidi o mořském životě a zvyšovat povědomí o ochraně oceánů (konkrétně o problematice plastového odpadu). V důsledku toho vznikl Plasticus maritimus - probíhající projekt a facebooková stránka, kde Ana pravidelně informuje o svých zjištěních a pod hlavičkou nakladatelství Plaenta Tangerina vyšla také kniha Plasticus maritumus, invazivní druh.

Hugo Rocci

Francouzský umělec - ilustrátor, animátor, malíř, hudebník a nakladatel žijící v Amsterdamu. Absolvoval Gerrit Rietveld Academie. Založil nezávislé nakladatelství a tiskařskou dílnu Terry Bleu, specializuje se na sítotiskové a risografové umělecké publikace. Pod hlavičkou Terry Bleu vydal také dvě své kazety (Sounds of the floating World 1 + 2) a pravidelně publikuje mixtapes pro internetové rádio (Terry and the tough cookie).

Mimo vlastních knih vydal například knihy Adriany Lozano, Kevina McNamee, Joakima Dreschera. Jeho kniha York Blvd., inspirovaná ulicemi Higland Parku v sousedství Los Angeles, je kreslená barevnými inkousty a analogově převedená do sítotisku se 38 barevnými vrstvami.

Hugo Rocci zobrazuje civilní náměty městských zákoutí, provedené v různých, řemeslně precizně zvládnutých technikách (ať už je to malba, animace, tisk, nebo instalace).

Jean-Luc Fromental

Francouz Jean-Luc Fromental se zabýval jako výtvarný kritik komiksem v deníku Le Matin de Paris, pak působil jako redaktor v nakladatelství Les Humanïdes Associés, kde vydal A Contract With God Willa Eisnera, považovaný za první moderní grafickou knihu. Nakonec řídil Métal Hurlant, časopis nakladatelství.

V pozdních osmdesátých letech se začal zabývat psaním scénářů pro animované filmy, film a televizi. Zároveň pokračoval v redaktorské práci, připravoval zkrácená vydání klasických děl.

V r. 2003 začal vydávat komiksy ve vlastním nakladatelství Denoël Graphic, mezi cca šedesáti vydanými autory jsou Robert Crumb, Posy Simmonds a Alison Bechdel. Na podzim vyjde francouzsky Svatá Barbora M. Šindelky, V. Maška a M. Pokorného. Sám J. L. Fromental je autorem více než čtyřiceti scénářů pro komiksy, mezi těmi nedávno vydanými je Pražský puč (špionážní thriller kreslený Milesem Hymanem).

Podle Fromentalova scénáře vznikl celovečerní film Loulou L'incroyable secret (Loulou, neuvěřitelné tajemství), který získal Cesara za nejlepší animaci v r. 2014. Film pojednává o přátelství vlka a králíka.

Česky vyšel jeho komiks 365 tučňáků (2017).

Kotone Utsunomiya

(*1995) Absolvovala obor textilní design na Tama University v Tokyu a v současnosti studuje v Ateliéru ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM. Švédská značka Svenks Tenn vybrala a realizovala její textilní design Příběh květin v rámci výstavy Ten Textile Talents. Kotone kreslí a zhmotňuje absurdní a vtipné smyšlené postavy (autorské knihy s figurkami Dlouhoruký, Flexibilní hrdina a Vlasovrtulníková hrdinka). Vytvořila autorskou knihu o větru, ilustrace ke knize Hobit. Její obrázky jsou lehké, bláznivé, absurdní, radostné.

Marta Dzido

(nar. 1981), polská spisovatelka a filmová režisérka, autorka dokumentů věnovaných ženám v hnutí Solidarita Solidarność według kobiet (2014) a polskému emancipačnímu hnutí před sto lety a dnes Siłaczki (Silačky, 2018), které se oba promítaly v českých kinech. Jako prozaička debutovala v roce 2005 románem Měkkýš. Loni vyšla v nakladatelství Dokořán její novela Slast (Frajda), za niž získala Cenu EU za literaturu, v překladu Anny Plasové. Slast je jazykově vytříbený pokus napsat milostný román, který se vyhýbá nástrahám červené knihovny i pornografie.

Milorad Pejić

(*1960) Studoval na Sarajevské univerzitě a vstoupil na literární scénu v roce 1985 sbírkou Vaza za biljku krin. Po studiích v Sarajevu se navrátil do rodné Tuzly, ale po vypuknutí bosensko-srbské války v roce 1992 emigroval do Švédska, kde doposud žije. Jedná se o výjimečnou osobnost jihoslovanské poezie, jeho sbírka Hyperborea (2011, 2013) získala nominaci na cenu Asociace spisovatelů Bosny a Hercegoviny. Pejićovy básně byly přeloženy do angličtiny, němčiny a švédštiny. V tomto roce vychází v září rozsáhlý výbor z jeho díla v češtině v Protimluvu.

Miron Milić

Miron Milić

(*1980) Chorvatský akademický malíř a tiskař grafiky. V r. 2006 vystudoval Akademii krásných umění v Záhřebu. V současnosti se zabývá kreslením, ilustrováním a nástěnnými malbami v ulicích. Vytvořil několik nástěnných maleb ve veřejném prostoru, ať už v rámci festivalů pouličního umění nebo samostatně, jako umělec na rezidenčním pobytu.

Je autorem nástěnných maleb v Moskvě, německém Heilbronnu, v Lublani, v bosenko-heregovské Banja Luce, v Riejece a v několika dalších chorvatských městech. Vášnivě se také zabývá výtvarnou prací pro kapely a samostatné umělce, v r. 2017 získal nejprestižnější chorvatskou hudební cenu za obal hudebního nosiče. Je členem HZSU, chorvatské asociace umělců na volné noze, a záhřebského kolektivu Medika.

Saki Matsumoto

(*1983) Ilustrátorka, grafická designérka, dobrovolná česká kulturní attaché v Japonsku. Členka sdružení 東京イラストレーターズ・ソサエティ(JP), People of Print (UK), Klubu ilustrátorů (CZ) a Sdružení českých umělců grafiků Hollar (CZ). Po studiích vizuálního designu v Tokyu a v Londýně absolvovala Ateliér ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM. Inspiruje se folklórem, lidovými tradicemi, přírodou, šintoismem. V diplomové práci Ztracené jaro propojuje prvky slovanské a japonské mytologie. Pro nakladatelství Meandr ilustrovala dětské knihy Dráček, Ezau a Jákob.

Sofija Kordić

Sofija Kordić

Narodila se roku 1965 v chorvatském Benkovaci a dětství prožila v Zadaru. Studovala politologii na univerzitě v Bělehradě (v dnešním Srbsku) a žurnalistiku v Holandsku a Dánsku (1991-1992).

Po návratu pracovala pro zahraniční redakci deníku Borba a od r. 1993 studovala na Středoevropské univerzitě (Central European University) v Praze, kde žije dodnes. Do Prahy za ní také přijel manžel – jelikož Sofija Kordić pochází ze srbské rodiny a její manžel z chorvatsko-slovinské, nikde nebyli vítáni, nikde se necítili doma, a proto se rozhodli odejít a radši být cizinci v cizině než cizinci ve své vlasti.

Sofija Kordić působila v rádiu Svobodná Evropa až do ukončení činnosti chorvatské redakce v r. 2004, dnes pracuje jako novinářka na volné noze, píše pro chorvatská nezávislá média. Letos dokončila druhou knížku, (Příběhy o nesouladů) čeká na vydání v Chorvatsku.

Stipan Tadic

Narodil se v Záhřebu v r. 1986. Vystudoval Akademii krásných umění v Záhřebu v r. 2011, obor malba. Svou první samostatnou výstavu měl v r. 2009 a od té doby uskutečnil řadu samostatných i skupinových výstav. Od r. 2012 se věnuje nástěnným malbám ve veřejném prostoru, v Chorvatsku i v zahraničí. V r. 2014 vydal svůj první komiks s názvem Pařížské noční můry. Je spoluorganizátorem výstavy Antisalon na Bienále, vedl několik kurátorských projektů. Tadic získal několik domácích a zahraničních cen. Nyní je kandidátem ministerstva zahraničí pro stipendium na Columbia University School of Arts v New Yorku.

Domácí hosté

Adéla Petruželková

(* 1984) redaktorka, editorka a příležitostná recenzentka, dlouhodobě se věnuje české samizdatové a exilové literatuře. Podílela se na edicích díla Ivana Blatného, Zbyňka Hejdy a Vladimíra Mikeše. Připravila k vydání soubor esejů a rozhovorů Ivana Martina Jirouse Magorova oáza (2019). Pro Českou knižnici připravuje komentovanou edici Básní a povídek Jana Zábrany.

Alice Koubová

Doc. RNDr. Mgr. Alice Koubová PhD, PhD je vědeckou pracovnicí Filosofického ústavu AVČR a členkou vedení platformy Performance Philosophy. Působí na uměleckých institucích (Praha, Helsinki, Malmö, Bremen, Giessen, Freiburg, Vídeň, Brno, Praha, Bratislava). Je autorkou knih např. Myslet z druhého místa. K otázce performativní filosofie (NAMU, 2019), Self-Identity and Powerlessness (Brill, 2013) a držitelkou ceny Předsedkyně AVČR za popularizaci, prémie Otto Wichterle, ceny Libellus Primus a ceny Josefa Hlávky.

Dora Kaprálová

Dora Kaprálová

(*1975, Brno) je v Berlíně žijící prozaička, publicistka a dokumentaristka, dcera básníka Zeno Kaprála (1942, Brno). Ve svých textech i dokumentární tvorbě ohledává svět, ve kterém se realita sesouvá k tomu podstatnému, co ji polidšťuje: k intimitě sdělení a k poezii všednosti.

Dlouhodobě se zabývá českou literaturou. V současnosti nepravidelně přispívá reportážemi, rozhovory či knižními recenzemi do Orientace LN i jinam.

Vystudovala na brněnské divadelní fakultě JAMU rozhlasovou a televizní dramaturgii a scénáristiku. V MFDNES vedla v letech 2005-2007 stránku Umění a kritika. Těsně po ukončení magisterského studia na JAMU začala spolupracovat s pražskou redakcí ČRO-Vltava. Knižně debutovala divadelní hrou Výšiny (Větrné mlýny, 2002), prozaicky novelou Zimní kniha o lásce (Archa, 2014).

Živí se filmovými workshopy s filmařkou Natašou von Kopp (například pro Akademie der Künste, Berlin) a soukromými hodinami českého jazyka. Zahraničním bohemistům je určený její pravidelný blog o české literatuře: Glosář Dory K.. Pod záštitou univerzity organizuje a moderuje také dvojjazyčný cyklus autorských čtení České slovo/Tschechische WortSchätze v galerii ZwitscherMaschine.

V květnu 2016 vydala v nakladatelství Druhé město další prozaickou knihu: Berlínský zápisník.

Elsa Aids

Je autorem tří básnických sbírek (Trojjediný prst, Nenávist a Kniha omezení). Próza Přípravy na všechno vyjde v roce 2020. Texty Elsy Aida jsou – kromě jiného – bolestivým rozborem milostného vztahu, který se mění v partnerský, do něhož vstupuje domácnost a děti a rutina soužití. Jsou to podrobné záznamy banalit, denní i noční (služba je nepřetržitá!) popisy prstů, v nichž byl a už není cit, kruté zápisy postupného zatmění původní milostné blízkosti. Autor pozoruje všechno to, co ho ve vztahu ke druhému zastupuje, co si na něj hraje a co s takovou chutí sám vytváří a uplácává a strojí. Ale jeho verše a věty jsou také – místy – křehké a ostražité sběry chvil opravdového prolnutí, které zbývají. Posmutněle pableskují.

Ing. Milan Kostelník

Vystudovaný ekonom s dlouholetými zkušenostmi manažera veřejné kulturní organizace. V současnosti je výkonným ředitelem společnosti Balkanfilm spol. s r.o., předsedou Filmového klubu ve Vsetíně a také předsedou Sdružení uživatelů autorských práv z. s. v České republice. K vydávání publikací s filmovou tématikou se dostal v souvislosti s pořádáním festivalu věnovaného kinematografiím z Balkánu. www.balkanfilm.cz, www.fkvsetin.cz.

Jakub Řehák

(*1978), autor tří básnických sbírek, nositel ceny Magnesia Litera. Jako recenzent spolupracuje s časopisy Tvar, A2 nebo Souvislosti. Píše esejisticky laděné texty, zabývající se obecnými problémy poezie, i studie, které věnuje konkrétním dílům pro něj důležitých básníků. Pracuje jako redaktor webových stránek Městské knihovny v Praze, kde rovněž žije.

Jakub Zeman

Narozen v Praze 1975. Od roku 2000 ženatý s cembalistkou Kayoko (Fukuda). Lektor a později kurátor Asijských sbírek Národní galerie, zámek Zbraslav, tlumočník, překladatel. Přednáší Asijské umění v rámci Rudolfinské akademie. Pořádá workshopy tvůrčího psaní poezie Haiku.

Jaroslav Čechura

(* 1952), historik, profesor UK. Specializuje se na sociální a hospodářské dějiny Čech raného novověku. Je autorem dvou desítek monografií a řady dalších publikací, několika stovek studií, publikovaných v tuzemsku i v zahraničí. Z novějších monografií můžeme jmenovat: Sex v době temna (2015), Neklidný život obyčejné ženy: Johana Peřková (1703–1745), 2016, Jakub Krčín z Jelčan (2020).

Jiří Pelán

Jiří Pelán

Překládá z francouzštiny a italštiny, publikuje i teoretické texty. Působí také jako pedagog na Ústavu románských studií FF UK. Pracoval v nakladatelství Odeon jako redaktor teoreticko-naukových edic, v letech 1990–1991 v Odeonu působil jako šéfredaktor.

Je nositelem Ceny Josefa Jungmanna (za překlad sbírek Yvese Bonnefoy, O pohybu a nehybnosti jámy, Psaný kámen; 1996), Ceny Magnesia Litera 2002 (za výbor z italské poezie pozdní secese Básníci soumraku) a Státní ceny za překladatelské dílo (2002). Byl také ověnčen italským státním vyznamenáním (Ordine al Merito della Repubblica Italiana), od francouzské vlády získal uznání v podobě udělení hodnost rytíře (Chevalier dans l’Odre des Arts et des Lettres).

Překládá prózu, poezii i drama od středověkých textů až po současnou tvorbu, výčet autorů, kterým svěřil svůj čas a um, je dlouhý. Namátkou: S. Mallarmé, Ch. Baudelaire, P. Reverdy, S. Beckett, B. Vian, I. Calvino, R. Queneau,  Y. Bonnefoy, A. Tabucchi... Jeho kratší teoretické texty vyšly souborně v publikacích Kapitoly z francouzské a italské literatury a Kapitoly z francouzské, italské a české literatury, případně Bohumil Hrabal: Pokus o portrét. Pod jeho vedením vznikl Slovník italských spisovatelů (2004). Esejistické a literárněvědné knihy také překládá (Todorov, Curtius, Magris).

Josef Hrdlička

(* 1969) básník, překladatel a komparatista Josef Hrdlička vystudoval filosofii a bohemistiku na FF UK, kde dosud působí. Dlouhodobě se věnuje překladům francouzské filosofie a literárněvědné esejistiky (G. Bataille, G. Deleuze, G. Bachelard a E. Minkowski), přednáší o teorii lyriky a historické poetice. Napsal knihy Obrazy světa v české literatuře. Studie o způsobech celku (Komenský, Mácha, Šlejhar, Weiner) (2008) a Poezie a kosmos (2017). S Marianou Machovou a Justinem Quinnem v Nakladatelství Karolinum založil a řídí edici Studia poetica.

Katka Soustružníková

Narozena 1973. Žije ve Středočeském kraji. Od roku 2009 publikuje na Písmáku. Autorsky se podílela na sborníku Míjím se s měsícem a v roce 2016 vydala samostatnou sbírku Haiku.

Květoslava Podhradská

Narodila se v roce 1961 v Prešově, dětství prožila v romské osadě nedaleko Sabinova, odkud se rodina přestěhovala do Ostravy-Poruby. Po dvouleté rodinné škole pracovala v mlékárně, později v květinářství, při práci v boskovickém Domově pro seniory vystudovala na SŠ prof. Zdeňka Matějčka obor Sociální činnost pro národnostní menšiny. Několik let žila v Anglii, kde se svými dětmi provozovala supermarket. Psát romsky začala během studia střední školy. Ve sborníku Romano suno vyšla její povídka E cikňi čhajori pal e Slovensko (Malé děvčátko ze Slovenska). Publikovala povídku Sametová revoluce z pohledu obyčejné romské ženy (2019, na Romea.cz). Do sbírky O mulo! Povídky o duchách zemřelých (2019, Kher) napsala povídku Když smrt přichází. Ve sborníku Romano džaniben vyšla její povídka Miri britsko odiseja (Moje britská odysea). Žije ve Svitávce u Boskovic.

Mária Hušová

(1976) pochází z východního Slovenska z obce Ondavské Matiašovce. Na SUŠ v Košicích vystudovala herectví. Z důvodu stěhování do Čech nemohla dokončit studia na Vysoké škole zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Košicích. Od roku 2008 žije v Mladé Boleslavi. Jako novinářka působila v romských, většinových i zahraničních médiích. Momentálně je na mateřské dovolené. Od dětství píše poezii, elektronicky vydala sbírku básní pod názvem Láska a život (2010), její prozaický debut Postrážim ti dieťa vyšel ve sbírce O mulo! Povídky o duchách zemřelých (2019, Kher).

Mariana Machová

Vystudovala anglistiku a hispanistiku na FF UK, v rámci Fulbrightova stipendia studovala také na Bostonské univerzitě. Přednáší americkou literaturu na filozofických fakultách Jihočeské univerzity a Univerzity Karlovy. Překládá z angličtiny a španělštiny (E. Bishopová, M. Mooreová, J. M. Synge, J. L. Borges, J. Cortázar ad.). Zabývá se moderní anglofonní poezií a vztahem poezie a překladu.

Marie Rakušanová

Působí jako docentka Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V letech 2002–2009 pracovala jako kurátorka sbírky malby v Galerii hlavního města Prahy. Zabývá se moderním uměním a metodologií dějin umění. Publikovala řadu odborných článků a knih, často při příležitosti výstav, které autorsky připravila nejen pro Galerii hlavního města Prahy, ale také pro další galerijní instituce. Zapojila se do řady mezinárodních výzkumných projektů, díky kterým publikovala v zahraničích odborných knihách a časopisech studie, zasazující české umění do kontextu světové moderny a avantgardy.

Martin Kuriš

Narozen 30.10.1973 v Kutné Hoře.

Studia na Gymnáziu v Praze a na Akademii výtvarných umění – obor malba. V rámci vysokoškolského studia absolvuje další dvouleté studium na UMPRUM – Pedagogické minimum. Po studiu odjíždí do severních Čech, kde žije dodnes. Pracuje jako výtvarník a jako pedagog. Působí ve svém ateliéru v Příbrami u Verneřic. Maluje, vystavuje a učí v Čechách i v zahraničí. Jeho domovskou školou se stává Univerzita J.E.Purkyně v Ústí nad Labem. Nejprve vyučuje na Pedagogické fakultě a později na Fakultě umění a designu kresbu, malbu a dřevořezbu.

Jeho výtvarný vývoj vycházel z malby, která měla často narativní – vyprávěcí formu. Vznikající obrazy se po jisté časové periodě zacyklily a staly se podkladem pro jeho autorskou knižní tvorbu. Martin Kuriš je autorem několika knižních titulů, které jsou převážně směřovány pro dospívající mládež. Tyto ojedinělé publikace se staly i námětem pro loutkové inscenace, které nastudoval a veřejně uvedl s dětským nebo studentským souborem. V jeho loutkovém divadle se střetává výtvarná a dramatická tvorba s pedagogikou a výchovou.

V roce 2006 studuje na KALD DAMU v Praze mimořádné studium scénografie. Od roku 2007 je v doktorském studijním programu Teorie výtvarné výchovy na PF UJEP v Ústí nad Labem. Téma jeho disertační práce je Uplatnění loutkového divadla ve výchově a vzdělávání. Doktorské studium úspěšně zakončí v roce 2013. V témže roce absolvuje studium Základy dětského divadla při NIPOS ARTAMA.

Martin Kuriš je bytostný malíř, ale jeho výtvarný vývoj ho dovedl přes loutkové divadlo až k prostorové tvorbě. Vedle obrazů vznikají i dřevěné figurální plastiky, které jsou nedílnou součástí jeho práce. Cesta ke dřevu, jako k materiálu vychází z autorova železného vývoje, který zásadně ovlivňuje i prostředí, v kterém Martin Kuriš žije. Byla to jeho volba přijmout s rodinou asketický způsob života v ústraní malé zapomenuté vesnice v severních Čechách.

Martin Ryšavý

Narodil se 5. dubna roku 1967. Je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (obor biologie) a FAMU (obor scenáristika). Pracuje jako odborný asistent na Katedře scenáristiky a dramaturgie FAMU.

Ve svých filmových projektech se věnuje jako režisér životu příslušníků malých sibiřských národností, např. Afoňka už nechce pást soby (2004 – cena za nejlepší český film na 8. Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava 2004); jde o dokumentární film o životě kočovných pastevců sobů ve Věrchojanských horách. Jeho dokumentární film Medvědí ostrovy ( 2010 – cena FITESu Trilobit, nominace na výroční cenu České filmové akademie Český lev za dokumentární film) pojednává o opuštěné polární základně. Natočil také filmy o životě Vietnamců v ČR.

Mezi spisovatelskými projekty Ryšavého se prosadil zejména román Vrač (nakladatelství Revolver revue, 2010 a 2013 – cena Magnesia Litera; Cena Josefa Škvoreckého; Cena v literární soutěži Bank Austria literaris). Tento román vyšel i v překladu do němčiny a bulharštiny. Jeho zatím poslední román Zlaté vidění vydalo v r. 2013 nakladatelství Revolver revue.

Nikola Beljajevová

(*1986) pochází z Chomutova, kde vystudovala obchodní akademii a posléze obor Informatika ve státní správě. Po rodičovské dovolené začala pracovat jako chůva ve zdejší mateřské škole. V 18. ročníku soutěže amatérských autorů Chomutovský kalamář se umístila její povídka S odvahou štěstí přichází na druhém místě. Napsala sbírku povídek Povídej a žij a romány pro mládež Violina a Startuj, Líbelko, pro něž hledá vydavatele. Povídka Posel mrtvých byla otištěna v knize O mulo! Povídky o duchách zemřelých (2019, Kher), povídka Zlatá rybka vyšla v časopisu Romano voďi (2020).

Nina Rutová

Vystudovala divadelní dramaturgii, vytváří a publikuje náměty ke čtenářským činnostem, které jsou vhodné pro děti mateřských, základních i středních škol. Od roku 1999 vede semináře programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení, je odbornou konzultantkou pro čtenářské kluby, působila jako šéfredaktorka časopisů Kritické listy, Rodina a škola a Kritická gramotnost. Metody práce s rozmanitými texty představila také ve čtrnáctidílném televizním seriálu Škola snů.

Pavel Martinec

(*1986 v Trutnově) Žije v Hradci Králové. Samostatně vydal básnickou sbírku Rokle, autorsky se podílel na několika sbornících: Písmáci dětem, Míjím se s měsícem aj. Dlouhodobě se teoreticky i autorsky věnuje formě haiku.

Silvia Matúšová

Chorvatštinu vystudovala na filozofické fakultě v Záhřebu. Další jazykové vědomosti získala během dlouhodobého pobytu v Dalmácii. Po návratu do ČR začala aktivně spolupracovat s pořadateli vsetínského festivalu balkánských filmů na překládání filmových titulků. Překlad knihy Česká škola neexistuje je jejím prvním knižním překladem.

Tomáš Míka

Narozený roku 1976 v Benešově, je básník, prozaik a učitel. Pod pseudonymem Mořic Klein vydal tři knihy. V roce 2008 zápisky o pobytu v USA pod názvem Otherside, v roce 2014 komponovaný výbor z básní a drobných próz pod názvem Ostatky. Nadvakrát vyšla sbírka Cikánov, nejprve v roce 2015 jako recyklo-bibliofilie, v rozšířené a upravené podobě jako standardní knížka pak v roce 2017. Chystá se vydání další sbírky Protější svahy a novely Celou noc jsem tehdy šel.

S rodinou žije ve městě Sedlec-Prčice. Učí na gymnáziu Pierra de Coubertina v Táboře češtinu a společenské vědy, učil také v dětském domově. V letošním roce byl v anketě Zlatý Ámos vyhlášený nejoblíbenějším učitelem.

Václav Magid

V činnosti Václava Magida (*1979) se prolíná praxe vizuálního umělce, kurátora, kritika a teoretika umění, odborného vědeckého pracovníka i pedagoga na uměleckých školách. Navzdory tomu (anebo možná právě proto), že ve všech těchto odvětvích Magid působí dlouhodobě úspěšně, jeho práci charakterizuje skepse, ironie, nechuť a pochyby namířené kriticky právě k vlastnímu působení na kulturní scéně a vůči pozici, které na ní dosáhl. Knihu vydala ArtMap v roce 2019.

Věra Duždová Horváthová

(1982) strávila dětství v Lenešicích u Loun. Studovala v ateliéru Nová média I pražské AVU, absolvovala roční kurz FAMU International a následně stáž na katedře dokumentaristiky. Pracovala v MF Dnes, jako krupiérka, kustodka, v neziskových organizacích jako projektová manažerka a mentorka, podílela se na vzniku internetového zpravodajství Hiri televize Romea TV, působila jako kurátorka galerie Phundrado vudar (Otevřené dveře). Je známá především jako vizuální umělkyně, svá díla vystavovala mj. v Grazu, v Berlíně, ve Štrasburku, v pražských galeriích Containall, DOX nebo Artivist Lab. Působí v umělecké aktivistické skupině Romane Kale Panthera. Připravuje výstavu v ústecké Galerii Hraničář. V e-knize Moji milí (2014, Kher) vyšla její povídka Má sametová, povídky Sametovou naději vystřídal strach o život a Angel publikovala ve sborníku Romano džaniben 1/2019. Žije v Praze.