Blexbolex

*1996 ve Francii
Blexbolex, vlastním jménem Bernard Granger, je ilustrátor a autor komiksových knih.
Studoval na École des Beaux Arts v Angouleme, žije a pracuje v Paříži v Berlíně a v Lipsku.
Ve své práci, která je inspirována meziválečným designem, propojuje staré tiskařské metody s novými formami a technikami. Vytváří tak zcela osobitý a charakteristický styl, který vtisknul domnoha knih pro děti i dospělé.

Album lidí bylo v roce 2009 oceněno na veletrhu v Lipsku cenou Nejkrásnější kniha světa. 
Cenu německých knihkupců získala v roce 2010 jeho zatím poslední autorská kniha Sezony (Saisons).

Róbert Kiss Szemán (1962)

Literární historik a kulturní diplomat, který spoluzakládal obor slovakistiky na FF Katolické univerzity Pétera Pázmánye. V letech 1989-2000 byl redaktorem katolického časopisu Vigilia. V letech 2000-2005 byl ředitelem Maďarského kulturního střediska v Praze a v letech 2011-2016 (do července) ředitelem Maďarského institutu Praha. Jeho vědecká činnost se soustřeďuje na literární komparatistiku středoevropského prostoru, dějiny filozofického myšlení a kulturní dějiny středoevropských národních hnutí, především dílo Jána Kollára. Zabývá se také českou, slovenskou a maďarskou katolickou literaturou 20. století v evropském kontextu. 

Alžběta Stančáková (1992), básnířka. V roce 2014 vydala básnický debut Co s tím, za který získala Cenu Jiřího Ortena. Je členkou redakce časopisu Psí víno.

Anna Kocmanová (1985), výtvarnice, knihařka. Za svou absolventskou práci – bibliofilii Odysseia – získala Cenu děkana fakulty za vynikající diplomovou práci. Vydala knihu Rukověť malého frotážisty (2016).

Básník Ticho (1973), básník, výtvarník, performer. Od roku 1997 vytváří experimentální a konceptuální „noviny poezie“ Noc. Je redaktorem časopisu Babylon. V roce 2004 napsal pro divadelní soubor Ježek a Čížek hru Pekarolla aneb divnohra. Vydal prózy Artcore (2003), Růže pro Miladu (2004), Obchodník s nocí, narcis a netopýr (2011) a poezie Básník Ticho (2000), Pramínek bajtů (2006), Malá kniha Noci (2012), Play off (2015).

Dagmar Urbánková (1972), básnířka, prozaička, výtvarnice. Kmenová autorka nakladatelství Baobab. Vydala knihy pro děti Byl jeden dům (2004),), Chlebová Lhota (2010), Cirkus ulice (2012), Maškary (2016) aj. Je autorkou básnických sbírek Fjertoch si vyšiju (2007), Ta hlava větru vypadá jako pes (2009), Otec seče trávu (2013), Už měkoně vyvádějí (2016).  

Jan Adamec (1978)

Historik a politolog, šéfredaktor internetového časopisu pro výzkum dějin studené války Pražský web pro studenou válku (www.praguecoldwar.cz). Výzkumný zájem - moderní dějiny Maďarska, Sovětského svazu a Československa. Vystudoval FF UK, kombinace historie - politologie, specializace dějiny východní Evropy a SSSR po roce 1945. V roce 2002 obhájil diplomovou práci na téma "Vnitropolitický vývoj v Maďarsku od března do prosince 1956 ve světle sovětských dokumentů". V současné době studuje postgraduálně nejnovější dějiny na FF UK a historii na Středoevropské univerzitě CEU. Mezi jeho další oblasti výzkumu patří dějiny SSSR v chruščevovském období a problematika sovětizace východní Evropy. Na PWSV rediguje rubriku Ruská sekce.

Jan Čumlivski (1978), výtvarník, prozaik. Studoval maďarskou filologii a kulturologii, animaci a písmo a typografii na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Od roku 1994 je členem divadelního spolku Havranprkno. Od roku 2008 člen sdružení Kopr (kooperativní práce, koprbooks.org). Dlouhodobě spolupracuje s Revolver Revue aj. Vystupuje s kapelou Banana Split a jeho Moralisté. Stálý spolupracovník Tabooku.

Jan Škrob (1988), básník, publicista. Dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem (Radio Wave) a s časopisem Protestant. V roce 2016 vydal básnický debut Pod dlažbou.

Jiří Dvořák (1970), básník a prozaik. Kmenový autor nakladatelství Baobab. Autor knih Zpátky do Afriky (2005; s Alžbětou Skálovou), Minimax a mravenec (2009; s Radanou Přenosilovou), Šmalcova abeceda (2010; spoluautor; s Petrem Šmalcem), Rostlinopis (2012; s Alžbětou Skálovou), Jak zvířata spí (2014; s Marií Štumpfovou), Havětník (2015; s Danielou Olejníkovou) aj.

Jiří Feryna (1993), básník, performer. Redaktor Psího vína a Tvaru. V roce 2016 vydal básnický debut Před setřením.  

Josef Kroutvor (1942), esejista, historik umění, básník, prozaik, pedagog. Věnuje se zejména dějinám plakátu, umělecké fotografie, designu, architektury a sociologii kultury. Zabýval se např. dílem Jiřího Sopka, Egona Schieleho, Josefa Váchala, Karla Hynka Máchy. Z naposledy vydaných knih: eseje Fotografie jako mýtus (2013), Setkávání s Hrabalem (2014), Chvály, pocty i rozpaky (2015), básně Popořádku (2015).

Karol Sidon (1942), prozaik, dramatik, scenárista, překladatel. Vrchní zemský a bývalí vrchní pražský rabín. V roce 1983 emigroval do SRN, kde konvertoval k judaismu; hebraistiku pak studoval v Heidelbergu a v Izraeli. Autor próz Sen o mém otci (1968), Sen o mně (1970), Boží osten (1977), Brány mrazu (1977), Altschulova metoda (2014; pod pseudonymem Chaim Cigan), Piano live (2015) aj., her Saphira (1973), Dramata (2012; sebrané hry) aj.

Kateřina Kováčová (1982), básnířka. Vydala čtyři básnické sbírky. Za sbírku Hnízda (2005) získala Cenu Jiřího Ortena. Zatím poslední knihou je sbírka Sem cejtila les (2015). Od dubna 2015 do května 2016 vedla v Bohnicích Literární dílnu pro lidi se zkušeností s duševním onemocněním.

Ladislav Čumba (1976), literární organizátor, moderátor, autor libret komických minioper a redaktor. Spolupracuje s revue Babylon, je spoluzakladatelem sdružení Skutečnost. Z jeho různorodých literárně-divadelních projektů jmenujme Pečetní prsteny Josefa Palivce, Wittgensteinové na Kladně, Dějiny konspirace v Čechách nebo Porodnickou operu.

Marek Šindelka (1984), prozaik, básník. Autor básnické sbírky Strychnin a jiné básně (2005; Cena Jiřího Ortena 2006), próz Chyba (2008), Zůstaňte s námi (2011; Magnesia Litera za prózu 2012) a Mapa Anny (2014). Nakladatelství Odeon chystá na rok 2016 nový román s titulem Únava materiálu.

Miloš Doležal (1970), básník, spisovatel, reportér, publicista, redaktor Českého rozhlasu. Je autorem řady rozhlasových pořadů a dokumentů zabývajících se druhou světovou válkou a komunistického teroru v Československu. Vydal sbírky básní Podivice (1995), Les (1998), Ezechiel v kopřivách (2014) aj. Publikoval biografii Josefa Toufara Jako bychom dnes zemřít měli (2012; biografie byla v anketě LN vyhlášena Knihou roku 2012) a také knihy fejetonů a rozhovorů.

Olga Černá (1964), spisovatelka. Kmenová autorka nakladatelství Baobab, kde vydala šest knih pro děti – zatím posledními knihami jsou To je Praha (2015; s Michaelou Kukovičovou) a Klárka a 11 babiček (2015; s Alžbětou Skálovou). Pravidelně píše blog pro týdeník Respekt.

Olga Stehlíková (1977), básnířka. Působí jako nakladatelská a časopisecká redaktorka, editorka a jako literární kritička. V roce 2014 vydala básnickou prvotinu Týdny, za níž získala Cenu Magnesia Litera za poezii. 

Ondřej Buddeus (1984), básník a překladatel z němčiny a norštiny. Redaktor časopisu Psí víno. Vydal knihy 55 007 znaků včetně mezer (2011), Orangutan v zajetí má sklony k obezitě (2011; s Alžbětou Skálovou a Martinou Kupsovou), Rorýsy (2012; Cena Jiřího Ortena) a Hlava v hlavě (2013; s Davidem Böhmem; Magnesia Litera). V nakladatelství Papelote vyšel jeho literární diář pro rok 2016 s názvem 365+1 román.

Petr Borkovec (1970), básník, prozaik, překladatel, dramaturg café Fra. Jeho zatím posledními knihami jsou prózy Zlodějíček (2014), básnická sbírka Wernisch (2015), básně pro děti O čem sní (2016, s Andreou Tachezy) a texty o básnících Rozvláčná vyjádření radosti (2016). Překládal poezii V. Chodaseviče, V. Nabokova, J. Rejna, J. Brodského aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.

Petr Váša (1965), zpěvák, textař, performer, pedagog. Založil hudební skupiny Z kopce, Ošklid, A-beat a Ty Syčáci; vedle toho se věnuje především projektu fyzického básnictví. Publikoval knihy Texty, básně, poémes physiques (1994), Návrat plavce Jindřicha (2005), Fyzické básnictví (2011, s CD). Jeho diskografie čítá přes deset alb. Působí také v kapele Jasná Páka.

Radek Fridrich (1968) básník, publicista, překladatel. Organizátor děčínského festivalu Zarafest. Od roku 1994 vydal přes deset básnických sbírek, např. V zahradě Bredovských (1999), Erzherz (2002), Žibřid (2006). Za sbírku Krooa krooa z roku 2011 získal Cenu Magnesia Litera.

Robert Svoboda (1956)

Český hungarista žijící v Budapešti, studoval na FF UK v Praze a FF Univerzity Lóránda Eötvöse (ELTE) v Budapešti. Od konce 70. let minulého století žije v Budapešti. Bývalý novinář, rozhlasový redaktor, v 90. letech budapešťský korespondent různých českých a slovenských médií, dnes překladatel, tlumočník, redaktor a publicista na volné noze. Překládá do češtiny maďarskou prózu i poezii a zabývá se i popularizací české kultury v Maďarsku.

V roce 2014 se stal držitelem Ceny Josefa Jungmanna a Magnesie Litery v kategorii překladová kniha za překlad románu Pétera Esterházyho Harmonia caelestis.

S.d.Ch. (1970), prozaik, dramatik, textař, skladatel, zakladatel a autor repertoáru kapely Ruce naší Dory. Kmenový autor nakladatelství Divus a Rubato. Je autorem více než dvaceti divadelních a rozhlasových her (Univerzální toaleta, Poslední husička, V první řadě se nesmát, Hora spisovatelů, Zátiší ve Slovanu, Duchovní smrt v Benátkách, Ze všech sirek poslední zápalka, Pro pajšl aj.) Vydal prozaické knihy Nouzové Imitatio Christi (2010), Studená vlna (2013), Sekundární trilogie (2015) a Literárně-provozní trilogie (2015). Je nositelem dvou Cen Alfréda Radoka.

Sára Vybíralová (1986), prozaička. V roce 2015 vydala debut Spoušť, za nějž získala Cenu Jiřího Ortena. 

Simona Martínková-Racková (1976), básnířka, redaktorka, editorka, kritička. Pracuje v redakci časopisu Tvar. Publikovala sbírky Přítelkyně (2007), Město, které není (2009) a Tance (2015). 

Svatava Antošová (1957), básnířka. Redaktorka literárního časopisu Tvar, kam také pravidelně přispívá. Debutovala v roce 1987 sbírkou Říkají mi poezie. Od té doby vydala přes deset básnických sbírek, naposledy Dvojakost 2014.

Zuzana Vlčinská vystudovala hudební vědu na pražské Filosofické fakultě UK, absolvovala dvouletý kurz Orffova Schulwerku u Pavla Jurkoviče, systematický psychoterapeutický výcvik a prošla řadou muzikoterapeutických kurzů. Je lektorkou České Orffovy společnosti. V průběhu své více než dvacetileté práce se širokou zpěváckou veřejností i s „nezpěváky“ dospěla ke svébytné pedagogicko-terapeutické metodě, kterou nazvala „Prožitkové zpívání“. Ve svém přístupu spojuje muzikálnost, pohyb, imaginaci, hru a práci s hlasem a emocemi. Upravuje staré lidové písně ze slovanského okruhu s těžištěm v moravském folklóru, s nimiž zachází jako s aktuálním sdělením či situací.