Tabook
Tabook

Zahraniční hosté

Bohunka Koklesová (SK)

Bohunka Koklesová

Slovenská teoretička fotografie a kurátorka Bohunka Koklesová (1972) se ve své rozsáhlé činnosti soustředí na třaskavá témata. Jsou mezi nimi oficiální fotografie totalitních režimů – ať už jde o socialistické Československo nebo o období Slovenského štátu. Oficiální fotografie Slovenského štátu vydala v publikaci s výmluvným názvem Ve stínu třetí říše. Další kniha se jmenuje Sen x skutečnost: Umění a propaganda 1939 – 1945. Zajímají ji také 50. léta, normalizace, zkrátka období s výrazně zatíženou poetikou. Zabývá se i tématem žen od jejich soukromých životů po jejich vztah k institucím. Její výstavy a recenze se tematicky pohybují v rozpětí mezi lidským sněním a ideologiemi. Je docentkou tvůrčí fotografie se zaměřením na dějiny a teorii fotografie. Na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě působí jako prorektorka pro výzkum a uměleckou činnost.

Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki (PL)

Eva Lindström (SE)

Eva Lindström

Švédská ilustrátorka Eva Lindström (1952) vystudovala umělecké školy Västerås a Konstfack Stockholm v letech 1969-1974. Své oceňované obrazové knihy publikuje zejména v nakladatelství Alfabeta Bokförlag, vystavuje. jedna z nejoriginálnějších a nejmilovanějších autorek současné švédské literatury. Své knížky vypráví jedinečným a nadčasovým způsobem, v němž prorůstá originální a křehké výtvarné vidění světa s jemným humorem a nadhledem, zároveň si však zachovává dětsky vážný údiv nad nejpodstatnějšími otázkami lidské existence. Její knihy získaly řadu ocenění, byla opakovaně nominována na cenu Hanse Christiana Andersena, nejvyšší mezinárodní ocenění pro autora dětských knih (naposledy v r. 2018). Česky vyšly její knihy Lejlo, přijď domů a Na útěku. Mezi témata jejích knih patří to, že “se něco nebo někdo ztratí, něco schází”. Zároveň se v jejích knihách vždy objevuje důvěra a láska.

 

Gerhard Jäger (BE)

György Spiró (HU)

Ilija Trojanow (DE)

Ilija Trojanowhttp://trojanow.de

Ilija Trojanow (* 1965)  je spisovatel, překladatel a nakladatel bulharského původu, který odešel jako šestiletý chlapec se svými rodiči do Německa. Vyrůstal však v Keni, kde jeho otec získal práci. Po maturitě vystudoval na univerzitě v Mnichově etnologii a právo. V češtině dosud vyšly jeho publikace Moje Afrika: mýty a všední realita a Sběratel světů věnovaný cestovateli a objeviteli Richardu Francisovi Burtonovi (1821–1890). Ve svých reportážích se vedle literatury rovněž věnuje asijským zemím a islámu, k němuž konvertoval. Nositel řady mezinárodních ocenění a člen prezidia německého PEN-klubu. Román Moc a vzdor (Macht und Widerstand) inscenoval v hannoverském Schauspiel Hannover režisér Dušan D. Pařízek. Trojanowovy knihy byly přeloženy do více jak třiceti jazyků.

Loïc Gaume (BE)

Loïc Gaumehttp://loicgaume.blogspot.com

Loïc Gaume (1983) je francouzský grafik žijící v Bruselu. Studoval grafiku a užité umění, působí jako tvůrce obrazových knih pro děti, grafik a redaktor. Založil nakladatelství Les Détails, které vydává dětské obrazové knihy a zaměřuje se i na grafiku. L. Gaume kreslí zejména pro časopisy a revue, např. pro Cuistax, Lapin či Citrus. Ilustruje i knihy pro dospělé, vystavuje. Na své mateřské vysoké škole l'École Nationale Supérieure des Arts Visuels de La Cambre připravuje dílny pro kurz ilustrace a vizuálního vyprávění. Jeho první obrazová kniha Contes au carré/ Čtvercové příběhy získala v r. 2017 ocenění na boloňském veletrhu dětské knihy. Shrnuje pohádkové příběhy minimalistickým, překvapivým způsobem do pouhých čtyř čtvercových polí.

Madalena Matoso (PT)

Olivier Douzou (FR)

Olivier Douzou
Olivier Douzou (1963), Francouz a vystudovaný architekt, se nejprve věnoval designu v pařížských studiích. Pak se vydal na samostatnou dráhu, která spojuje design, kreslení a další kreativní činnosti. V letech 1993 – 2001 spolupracoval s nakladatelstvím Rouergue – jako autor a vedoucí oddělení literatury pro děti zároveň. Do nakladatelství se vrátil jako umělecký ředitel, avšak pokračoval v nezávislé tvorbě. Podílel se na založení nakladatelství „L’ampoule”. Pro nakladatelství MeMo připravil se svými přáteli výstavu Play pro veletrh dětské knihy v Montreuil. Byl mnohokrát oceněn jak ve Francii, tak v zahraničí, včetně veletrhu dětské literatury v Boloni (1999). Publikoval více než devadesát knih pro děti, z toho polovinu jako jejich autor.
 

Paľo Bálik (SK)

Paľo Čejka (SK)

Renata Putzlacher (PL)

Sophia Martineck (DE)

Sophia Martineckhttp://www.martineck.com/e/
Německá ilustrátorka a designérka na volné noze Sophia Martineck (1981) ráda kreslí obrázky plné detailů a podivných příběhů pro knihy, noviny, obálky alb a další tištěné materiály. Témata z každodenního života rád zpracovává formou komiksů. Formou stylizovaného realismu zachycuje znepokojivou i zábavnou absurditu lidského snažení, a to v německém prostředí i v cizokrajném, které poznala při svých cestách. Používá zdánlivě dětskou perspektivu. Od tužky nebo uhlu si ráda odpočine při vystřihování z papíru. Studovala vizuální komunikaci a ilustraci v Berlíně, New Yorku a v Liverpoolu. Mezi lety 2010 a 2015 byla součástí hambursko-berlínského kolektivu komiksových tvůrců SPRING. Je autorkou obrazových knih, své kresby a ilustrace uplatňuje doma i v zahraničí. Žije v Berlíně.
 

Domácí hosté

Alžběta Zemanová

Antonín Pfeifer

Antonín Pfeifer
Spojil svou novinářskou kariéru s Českým rozhlasem. V letech 1993 – 1999 pracoval jako editor zpravodajství Radiožurnálu a vedl také redakci Zpravodajské směny. Od roku 1999působí na Vltavě, většinu času z toho jako editor posluchačsky oblíbené Mozaiky. Pět let/2008 – 2013/ přitom vedl redakci zpravodajství a kulturní publicistiky Českého rozhlasuVltava. Kromě rozhlasové práce se autorsky podílel na fiktivním filmovém dokumentu česko-americké produkce Coming Soon /Cena studentské poroty na festivalu Finále Plzeň 2006.

Arnošt Goldflam

Arnošt Goldflam
Arnošt Goldflam (1946) testoval své pohádky na vlastních dětech, a z rodinného prostředí vyšla i jeho postava tatínka v knize Tatínek není k zahození. Titulní tatínek jaksi nedopatřením vykonává různé pozoruhodné činy. Knihu Goldflam věnuje „všem tatínkům, aby mohli napravit svůj někdy pošramocený obraz“. Popsaná situace je jakýmsi vzorcem Goldflamových témat, kterých se ujímá jako spisovatel, autor řady divadelních her a obsazovaný herec. Často mu jde o příběhy rodinných vztahů, pojímané s humornou laskavostí. Kontrastuje to s jeho rodinnou historií, kdy se jeho matka s babičkou musely za druhé světové války skrývat. Židovské kořeny u Goldflama souznějí s láskou k židovské, německé a ruské literatuře. O svém vztahu k humoru řekl: "Měl jsem rád bizarní grotesku - tragikomedii nebo židovskou literaturu jsem četl a tam vždycky ty věci byly." Groteska jako předchůdkyně laskavosti… i tak se to může jevit.
 

Dagmar Urbánková

Dagmar Urbánková

Výtvarnice a básnířka Dagmar Urbánková (nar.1972 ve Valašském Meziříčí) vystudovala scénografii na KALD DAMU. Je autorkou dětských knih (vydaných v nakladatelství Baobab): Byl jeden dům (2004), Adam a koleno (2007), Chlebová Lhota (2010), Cirkus ulice (2013), Zmrzlina (2014), Maškary (2016), Už měkoně vyvádějí (2016) a Jmenuji se Emanuel Fajahyla (2017). Dále napsala povídkovou knihu Fjertoch si vyšiju (Eman 2007) a básnické sbírky Ta hlava větru vypadá jako pes (Host 2008), Otec seče trávu (Dauphin 2013) a Dům (Revolver Revue 2017).

Dora Kaprálová

Dora Kaprálová

Dora Kaprálová (1975) je prozaička, novinářka, publicistka a scénáristka. Narodila se v Brně, kde také na JAMU studovala (obor Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky). Vydala čtyři knihy, od roku 2007 žije s rodinou v Berlíně. V roce 2016 získala Zvláštní cenu Mileny Jesenské v kategorii Audio a česko-německou novinářskou cenu za reportáž o syrském spisovateli. Dokončuje povídkovou knihu a píše reportážní knihu o českém Rixdorfu v Berlíně.

Dušan Pařízek

Fedor Gál

Fedor Gál

Fedor Gál (1945) je jedna z tváří Sametové revoluce, a zároveň jeden z těch, kteří jsou v jejích intencích činní dodnes. Působí jako publicista a filmový dokumentarista, zabývá se multimédii. Je autorem či spoluautorem stovek článků, desítek knih a řady dokumentárních filmů. Jeho život se dělí na dvě odlišné půle: před rokem 1989 působil jako prognostik a výzkumník, po absolvování Chemicko-technologické fakulty bratislavské techniky. V roce 1989 se stává jedním ze zakladatelů Veřejnosti proti násilí. Od roku 1991 žije – vzhledem ke svým postojům – v Praze. Je jedním ze zakladatelů Nakladatelství G plus G, bratislavské Nadace Milana Šimečky a dalších organizací. Narodil se v Terezíně, kam byla deportována jeho matka. Otce mu zastřelili na pochodu smrti na konci války. S negativními náladami ve společnosti má v podstatě celoživotní zkušenost. Jejich současné vzepětí hodnotí jako směs hněvu a bezradnosti, a sází na optimismus mladých lidí.

Helena Sadílková

Ilona Ferková

Ilona Ferková
Ilona Ferková je romská prozaička žijící v Rokycanech. Po absolvování základní školy musela kvůli špatné ekonomické situaci rodiny nastoupit do zaměstnání. Živila se manuální prací. V 90. letech potom pracovala jako koordinátorka česko-romské mateřské školy v Rokycanech. V prvních porevolučních letech začaly vycházet její první prózy. Aktivně publikovala v celé řadě romských periodik (Amaro lav / Naše slovo, Romano kurko / Romský týden, Kereka / Kruh atd.). Její autorskou prvotinou je povídková kniha Mosarďa peske dživipen anglo love / Zničila si život kvůli penězům (1992), následovala sbírka Čorde čhave / Ukradené děti (1996), v časopise Romano džaniben publikovaná próza Kalo, či parno / Černý, nebo bílý (2000) nebo Vakeriben pal e Anglija/ Příběhy z Anglie (2008). Ilona Ferková patří k nejvýznamnějším představitelům romské literární tradice 90. let 20. století. V roce 1999 převzala jako předsedkyně občanského sdružení Asociace romských žen Rokycany poděkování Nadace dobré vůle, v rámci udělení Ceny Olgy Havlové.
 

Jan H. Vitvar

Jan H. Vitvar
Jan H. Vitvar vystudoval žurnalistiku na FSV UK, tři roky pracoval jako výtvarný kritik v MF DNES, dva roky řídil kulturní rubriku týdeníku Nedělní svět. Vyšly mu knihy Antonín Vitvar: 20 let na Jawě a Nortonu a David Černý: Fifty Licks. Od roku 2006 je vedoucím kulturní rubriky týdeníku Respekt.
 

Jan Němec

Jan Němec
Jan Němec (1981) vystudoval sociologii a religionistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V současné době pracuje jako editor literárního měsíčníku Host, dříve spolupracoval například s týdeníkem Respekt nebo Českou televizí. Vydal tři knihy, za román o fotografovi Františku Drtikolovi Dějiny světla (Host, 2013) obdržel Cenu Evropské unie za literaturu 2014 a cenu Česká kniha 2014. V současnosti pracuje na knize s názvem Možnosti milostného románu.   
 

Jana Horváthová

Jana Horváthová (1967 v Brně) je brněnská historička a muzeoložka, spoluzakladatelka (1991) a současná ředitelka Muzea romské kultury, původně neziskovky, od r. 2005 státní příspěvkové organizace (MKČR). Ve své odborné práci se zaměřuje na dějiny Romů první poloviny 20. století. Zajímá se o historické skupiny Romů, kteří do českých zemí přicházeli od konce 17. století a za II. sv. války se stali objektem nacistické genocidy; pracuje zejména metodou orální historie. Přednáší  o dějinách, duchovní a hmotné kultuře Romů. Vydala Kapitoly z dějin Romů, Praha 2002; Devleskere čhave. Svedectvom starých pohladníc. Poprad, 2006, Poklad Romů. Tajemství romského šperku, 2016.
 

Jaroslav Špulák

Jaroslav Špulák

Jaroslav Špulák (1967) je hudební publicista, vedoucí kulturní rubriky deníku Právo a redaktor serveru Novinky.cz. O hudbě psal již v polovině osmdesátých let. V roce 1990 byl přizván do první redakce časopisu Rock & Pop. Tam působil do roku 1993, kdy spoluzaložil hudební týdeník Bang!, jehož byl plných deset let šéfredaktorem. Po několikaměsíčním návratu do redakce časopisu Rock & Pop v roce 2003 nastoupil v srpnu téhož roku do kulturní rubriky deníku Právo. Kromě své novinářské práce se zabývá především astrologií, kterou tři roky studoval ve škole Elišky Landovské.

Josef Mlejnek jr.

Josef Mlejnek jr.
Josef Mlejnek (*1969) – politolog, publicista, redaktor revue Babylon. Působí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK. Zabývá se přechody k demokracii, totalitní režimy, budováním demokratického systému a historií, politikou i kulturou zemí střední a východní Evropy. Jako komentátor domácího i zahraničního dění spolupracuje s řadou tištěných i elektronických médií. Autor knihy Kuře v hrnci a křeček v kole: Česká politika a její transformace v kontextu civilizační krize.
 

Karol Sidon

Karol Sidon
Karol Sidon (1942 v Praze) je spisovatel a vrchní zemský rabín. Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU, v šedesátých letech působil jako dramaturg animovaných filmů a redaktor Literárních novin, později se ve svobodném povolání věnoval scenáristice a spisovatelskému řemeslu. Pracoval také jako pomocný dělník a prodával ve stánku Poštovní novinové služby. Po podpisu Charty 77 se stal topičem. V roce 1983 emigroval do Heidelbergu, kde vystudoval judaistiku, v letech 1990- 92 dokončil studia v rabínském semináři v Jeruzalémě a po návratu do Prahy se stal vrchním pražským a zemským rabínem. V šedesátých letech publikoval v časopisech i knižně, napsal řadu divadelních a rozhlasových her, s režisérem Jurajem Jakubiskem spolupracoval na několika scénářích, ale od sedmdesátých let publikoval pouze v samizdatu. Až na prózy Sen o mém otci a Sen o mně vyšly jeho další prózy knižně až po roce 1989. Později s ním Karel Hvížďala připravil tři knihy rozhovorů. Pod pseudonymem Chaim Cigan vydal K. Sidon tetralogii Kde lišky dávají dobrou noc, je také autorem knihy příběhů Malý pan Talisman.
 

Karolína Ryvolová

Karolína Ryvolová

Karolína Ryvolová (1977) je romistka, překladatelka, redaktorka, editorka a pedagožka. Vystudovala anglistiku/ amerikanistiku a romistiku na FF UK. Učila angličtinu na středních a vysokých školách, postgraduální studium romistiky absolvovala na Central European University v Budapešti. Spolupracovala s festivalem Jeden svět, podílela se na vzniku dokumentárních filmů. Jako externí redaktorka pracovala pro Respekt a další časopisy. Účastnila se organizace různých festivalů, např. jako programová ředitelka festivalu romské kultury Romanifest v divadle Minor (s Jiřím Kormanem). Pořádá literární čtení a komponované večery mj. pro Knihovnu Václava Havla, Městskou knihovnu v Praze, festival Tabook ad.

Kateřina Tučková

Kateřina Tučková

Kateřina Tučková (1980) vystudovala dějiny umění a bohemistiku na Masarykově univerzitě. Doktorská studia v oboru dějin umění vystudovala na Univerzitě Karlově (2014). Působí jako spisovatelka, kurátorka, prezidentka a programová ředitelka festivalu Meeting Brno. Za román Vyhnání Gerty Schnirch (2009) o odsunu brněnských Němců získala čtenářskou cenu Magnesia Litera a nominaci na Cenu Jiřího Ortena. Druhý román Žítkovské bohyně (2012) získal cenu Magnesia Litera a cenu Josefa Škvoreckého, v Čechách se stal bestsellerem. Svět umění a literatury spojila v knihách Můj otec Kamil Lhoták (2008) a Fabrika, příběh textilních baronů z moravského Manchesteru (2014). Je autorkou divadelní hry Vitka, v níž zdramatizovala osud hudební skladatelky Vítězslavy Kaprálové.

Ladislav Nagy

Marek Pokorný

Marek Šindelka

Marek Šindelka

Marek Šindelka (1984) je spisovatel. Jako svou prvotinu publikoval sbírku Strychnin a jiné básně, kniha byla oceněna Cenou Jiřího Ortena za rok 2006. Je autorem románu Chyba, který spolu s Vojtěchem Maškem, Matějem Lipavským a Pure Beauty převedl do stejnojmenné komiksové podoby. Velký čtenářský ohlas zaznamenal soubor povídek Mapa Anny. Marek Šindelka je dvojnásobným držitelem ceny Magnesia Litera za prózu. V roce 2012 ji získal za sbírku povídek Zůstaňte s námi a v roce 2017 za román Únava materiálu. Jeho zatím poslední publikací je komiks Svatá Barbora, na kterém šest let pracoval s Vojtěchem Maškem a Markem Pokorným. Vystudoval kulturologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Žije v Praze. Jeho knihy byly přeloženy do šesti jazyků.

Marie Butula Cichá

Marie Butula Cicháhttp://butula.cicha.org

Marie Butula Cichá (1984, Třinec) vystudovala Fakultu výtvarných umění na Vysokém učení technickém v Brně. Věnuje se malbě, kresbě, ilustraci, komiksu, djingu a všemu ostatnímu. Vystavuje v České republice a v zahraničí. Je spoluautorkou publikace Plicní sanatorium v Jablunkově. Od roku 2015 působí jako dramaturgyně v brněnském klubu Fléda. Žije v Brně.

Máša Bořkovcová

Michaela Škultéty

Miroslav Petříček

Miroslav Petříček

Filosof Miroslav Petříček (1951) nemohl z kádrových důvodů po střední škole pokračovat ve studiu, řadu let pracoval v Hydrometeorologickém ústavu. Na začátku 70. let navštěvoval bytový seminář Jana Patočky. Po roce 1989 začal působit na FF UK a dalších vysokých školách včetně Středoevropské univerzity v Praze. Na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze byl jmenován v roce 2007 profesorem pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média - teorie filmové a multimediální tvorby. Specializuje se především na současnou francouzskou filosofii a vztahy mezi filosofií a uměním. Překládá z francouzštiny a němčiny. Za přípravu samizdatové edice děl J. Patočky získal v r. 1990 Výroční cenu Akademie věd (spolu s I. Chvatíkem, P. Koubou, J. Vítem a R. Paloušem). Je charismatickým, oblíbeným pedagogem.

NaPOLI

NaPOLIhttp://www.napolistranky.cz

Martina Kupsová, Alžběta Skálová a Alžběta Zemanová
absolvovaly Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru ilustrace (AS, AZ) a typografie (MK). Založily spolu uskupení NAPOLI. Věnují se ilustraci, grafickému designu a volné tvorbě na všech polích. Pracují spolu na knížkách, papírových hračkách, plakátech a dalších (Kalendář 2013, kniha Orangutan v zajetí, sada tahacích panáků, flipbooky atd.).

Ondřej Bezr

Ondřej Bezr
Ondřej Bezr (1968)
Od roku 1989 se začal soustavně věnovat hudební publicistice. Přispíval mj. do časopisu Rock Revue, později do magazínu Rock & Pop, v letech 1992–2002 byl jeho redaktorem. Nyní je redaktorem kulturní rubriky Lidových novin a šéfredaktorem kulturního magazínu UNI, pravidelně spolupracuje s několika dalšími periodiky (Headliner, Frontman, Xantypa). Je dramaturgem mezinárodního festivalu Blues Alive v Šumperku a spoludramaturgem festivalu Boskovice.
 

Ondřej Liška

Pavel Kořínek

Pavel Kořínek
Pavel Kořínek (1981, Česká Lípa) je absolventem oboru Český jazyk a literatura na FF UK, kde získal magisterský (2006) i doktorský (2015) titul. Působí jako odborný pracovník Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., komiksový teoretik, historik a publicista. Podílel se na dvousvazkových Dějinách československého komiksu 20. století (Akropolis, 2015),a na monografii V panelech a bublinách: Kapitoly z teorie komiksu. Kurátorsky a editorsky se účastnil výstavních projektů Signály z neznáma. Český komiks 1922—2012 (Brno – Praha – Pardubice, 2012–2013) a 100 Years of Czech Comics (Tokio – Kitakjúšú, 2017 a 2018) a na putovní výstavě Mezitím na jiném místě. Století českého komiksu (Moskva, Manila, Kyjev, Stockholm, Budapešť a další, 2018). V těchto dnech vychází monografie, kterou spolu s Lucií Kořínkovou věnovali obrázkovému seriálu a časopisu Punťa (Punťa – zapomenutý hrdina českého komiksu /1934–1942/). Je členem Centra pro studia komiksu ÚČL AV ČR, v.v.i., a FF UP. K domácímu komiksu, jeho dějinám a teorii zacílené kurzy vyučoval na FF UK a FF MU, pro čtrnáctideník A2 recenzuje moderní komiks a aktuální překladovou prózu.

Pavel Ryška

Pavel Ryška
Pavel Ryška (1974) je vizuální umělec, vysokoškolský pedagog a archivář. Absolvoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně a doktorský program v Centru audiovizuálních studií pražské FAMU. V současnosti přednáší dějiny komiksu, animovaného filmu a užité grafiky. Společně s Janem Šrámkem vydal knihu o československé ilustraci a vizuální kultuře 1950 – 1970 Pionýři a roboti, sám pak připravil výstavu a doprovodnou monografii Neprakta 1949 – 1970. Výsledky průzkumů československé výtvarné kultury publikuje na webových stránkách padesatky.info. V pestré směsi se na nich prolínají ideologické karikatury s propagačními materiály na zboží, s ilustracemi knih a s osudy tehdejších umělců.
 

Petr Koura

Petr Koura
Petr Koura (1978) je historik zabývající se moderními českými dějinami. Vystudoval historiina Filosofické fakultě UK, v současné době přednáší na Pedagogické fakultě UK a též vede společnost Collegium Bohemicum v Ústí nad Labem. Je autorem knih Podplukovník Josef Balabán (2003) a Swingaři a potápky v protektorátní noci (2016), další dvě knihy napsal společně s manželkou Pavlínou Kourovou – Žádáme trest smrti! Propagandistická kampaň provázející proces s Miladou Horákovou a spol. (2008) a České Vánoce. Od vzniku republiky do sametové revoluce (2010). Spolupracuje též na filmech a seriálech s historickou tematikou.
 

Petr Nagy

Petr Nagy (1984 v Kladně) po absolvování kladenského gymnázia vystudoval Literární akademii v Praze (tvůrčí psaní – redakční práce) a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (český jazyk a literatura). Od dob vysokoškolských studií se věnuje kulturní publicistice a literární kritice (iLiteratura.cz, Host, Tvar, Reflex, ČRo 3 – Vltava, Aktuálně.cz, Lidové noviny aj.), dva roky vydával internetový kulturní měsíčník Půlnoční expres, krátce pracoval v Národní knihovně ČR. Od prosince 2016 je redaktorem Literárních novin a editorem jejich literární přílohy Biblio.

Petr Placák

Petr Placák

Petr Placák (1964) je spisovatel, publicista, textař i muzikant – a především radikální kazatel proti lidské špatnosti. Vidí ji systémově, komunistický režim je pro něj obdobou nacistického. Nabízí alternativu: monarchistické hnutí, které začal k všeobecnému překvapení rozvíjet ještě před rokem 1989. Proti předlistopadovému režimu se aktivně angažoval, jak je znát z jeho próz (např. Medorek nebo Fízl).  Společenská kritika se u něj spojuje s bojem proti blbosti, jak to ilustruje úryvek z jeho Starcových zápisků z půle 90. let: „Jedna z věcí, která by mě zajímala, je to, jestli lidé zblbli až po listopadu, nebo jestli byli blbí už před listopadem a jen to umně skrývali nebo spíše byli nuceni to skrývat. …  Panebože, jak je to pořád stejné, pořád dokola. Rok 1918, 1945, 1968, 1989. Čtyři bezprostředně po sobě následující doby, kdy dostali blbci zelenou.“

Přírodní škola

Robert Svoboda

Tereza Semotamová

Tereza Semotamová

Tereza Semotamová (1983) je absolventkou Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na JAMU a germanistiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. už od dob studií s spolupracuje s Českým rozhlase. Debutovala v olomouckém cyklu Počteníčko rozhlasovými hrami Slyšíš mě?, Svatba nesvatba, Gothaj a plastová okna, Moje blány plovací, v čajovnickém cyklu Hry a dokumenty nové generace na Vltavě zazněla v roce 2007 hra Vítej mezi námi.  Mimo to je autorkou rozhlasových pásem zaměřených převážně na německou jazykovou oblast Fenomén Günter Eich, Odbíjí hodina nula, Pošta v láhvi, Poezie rozkladu a zmaru apod. a audiodramatu pro projekt Lidice-Rozeznění 2012.  Kromě práce pro rozhlas se věnuje překladu populárně-vědeckých knih a beletrie, v roce 2010 vyhrála soutěž NISI MASA se scénářem krátkého filmu Tak dobrou. Je též spoluautorkou knihy Počong aneb O pinoživosti lidské existence a odborných publikací, věnovaných např. německým rozhlasovým hrám 50. let.

Vojtěch Mašek

Vojtěch Mašek

Režisér a scenárista Vojtěch Mašek (1977). Společně s Jiřím Soukupem a Václavem Kadrnkou je scenáristou celovečerního snímku Křižáček (r. Václav Kadrnka), který v roce 2017 získal Křišťálový globus pro nejlepší celovečerní hraný film na 52. MFF v Karlových Varech. Je autorem tří divadelních her: Mimo zápis (společně s I. Uhlířovou, Studio Hrdinů 2017) a Černý med (Činoherní klub 2018) Monstrkabaret Freda Brunolda (společně s D. Babanem Divadlo nablízko, 2004) a divadelního seriálu Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát (společně s D. Babanem, Divadlo Komedie - Studio Hrdinů). Vedle scenáristiky pak největších úspěchů dosáhl v oblasti komiksu. Je držitelem osmi cen Muriel (nejzn. Hovory z rezidence Schlechtfreund, Pandemonium, O přibjehi, Dašek a Jadrný, Za vším hledej doktora Ženu, Svatá Barbora, Sestry Dietlovy). Je autorem konceptu Recykliteratura, navazujícího na avantgardistickou tradici asociativní montáže, koláže a vizuální básně, který se mimoděk stal internetovým fenoménem. A také je autorem textu dětské knihy Panáček, pecka, švestka, poleno a zase panáček (ilustrované Chrudošem Valouškem). Paralelně se věnuje filmové dramaturgii. Absolvent katedry scenáristiky FAMU, kde nyní působí jako pedagog.

 

Zbyněk Vlasák

Zbyněk Vlasák
Zbyněk Vlasák (1984) vystudoval žurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde dnes vyučuje. Od roku 2009 vede Salon, literární a kulturní přílohu deníku Právo. Dlouhodobě spolupracuje s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary. Je členem Sdružení českých filmových kritiků. Editorsky se podílel na publikacích Miliónový časy. Povídky pro Adru (Argo 2014) a Všechno nejlepší. Tisíc čísel a dvacet let Salonu Práva (Druhé město 2018).