Výstavy
Kateřina Černá, Magdalena Rutová, Michaela Kukovičová, Lucie Raškovová, Tereza Říčanová, Karel Haloun, František Štorm, Jan Čumlivski, Željka Đurđica & Alessio Kukavica, Joëlle Jolivet, Šárka Zadáková, S. d. Ch., Lucie Lučanská, Michal Cihlář, Josef Váchal, Natalia Zourabova, Chrudoš Valoušek, Stipan Tadič, Alžběta Zemanová, Hana Puchová
Kresby, poznámky posbírané na cestách, v práci, u kuchyňského stolu a uložené do sešitů. Tlustých, tenkých, ošoupaných častým používáním. Tisíce stran více než dvaceti autorů na výstavě nevystavitelného. Místa, tváře, nápisy, situace... vzdálené i blízké pohledy. Kreslíři a psavci zastaveni v pohybu. Cesta na Slovensko, metalové turné, N. Y. i Indie... Narození dítěte, zlomený krčný obratel, pivo v Tel Avivu...
Výstava denních i nočních záznamů bude otevřena od 1.–25. září.
Galerie U Radnice
Stipan Tadič je malíř a komiksový kreslíř ze Záhřebu. Zobrazuje svět, který ho obklopuje — neštítí se nízkých námětů a ironicky balancuje na hraně naivního malířství. Vždy však odhodlán — energicky v donquijotské zbroji. V pitoreskních výjevech tak tiká nálož současného i minulého marasmu.
Divadlo Oskara Nedbala – Galerie
Šárka Růžičková Zadáková je malířka narozená v Táboře. Studovala na umprumce v Bechyni a na té pražské malbu u profesora Pavla Nešlehy. Maluje momentky ze svého života. Rozmazané záběry při bližším ohledání prozradí velkorysé malířské gesto. Její témata nejlépe prozrazují názvy výstav, které má za sebou: Suvenýr, Bytové divadlo, Lojzova věc, Stálou vzpomínku mám na tebe, Blešák, Květen, Spolu a Svatba.
Divadlo Oskara Nedbala – Kavárna
Výstava kreslených a vystřihovaných ilustrací z nové knihy pro děti Davida Dolenského.
Vyrazit na víkend nebo na pár dnů do lesa, spát pod širákem, vařit si čaj ze smrkového chvojí, sbírat houby, zírat do ohně… kdo z nás to nemá rád? Les, a příroda vůbec, jsou nejlepší učitelé, jak ví každý zálesák, skaut, tramp i snílek. Rufus bydlí ve městě, ale jeho kostkovaná košile voní jehličím, kouřem táboráků a ostružinovým čajem. I když je to moderní zálesák, dává přednost křesadlu před zapalovačem a jeho vousatou bradu často zdobí zahnutá fajfka. Je to skvělý průvodce, který ví, kde hledat nejčistší studánku, k čemu se hodí březová kůra a také z kterého lišejníku se dělá nejlepší zálesácká polévka.
Jednota
Výstava obrazů a dřevěné plastiky výtvarníka Martina Kuriše. Výstavu tvoří 12 obrazů z let 2009 až 2019. Jedná se o výběr malby, která je průřezem autorovy vypravěčské tvorby. Téma samoty, která rámuje letošní ročník festivalu, je výrazným motivem v autorově tvorbě. Obrazy spadají do jednotlivých výtvarných cyklů, které byly publikovány většinou v rámci edice Fakulty umění a designu UJEP, kde autor působí jako pedagog. Jsou to cykly s názvem Navarana, Lola, Baryk nebo nedokončený Modrák. Potřeba samoty je pro autora - malíře nutností. Svědčí o tom i jeho asketický způsob života v malé osamělé vesnici v severních Čechách. V obrazech se však neobjevuje pouze motiv samoty nebo osamění. Jsou tam i témata rodiny, přátelství, dětství nebo lásky. Autor v obrazech vypráví to, co prožívá a vidí kolem sebe. Je to svým způsobem deníkové vyprávění. Na obrazech se objevují členové jeho rodiny, děti z okolí, krajina kterou autor denně prochází. Kompozice obrazů tvoří události, které se odehrály nebo se mohly odehrát napříč životem.
Truhlárna
Plasticus maritimus je na seznamu exotických druhů, které ohrožují biologickou rozmanitost moří a oceánů i naši existenci. O tomto novém druhu napsala stejnojmennou knihu mořská bioložka Ana Pêgo, která je i autorkou výstavy. Vystavené předměty jsou jen malým vzorkem úlovků získaných v období mezi lety 2015 a 2020 na portugalských plážích. Pojďte se s námi podívat, co všechno putuje našimi oceány, jaké mají tyto předměty historii, kdo je to beachcomber a co bychom mohli udělat do budoucna my, abychom plasty v mořích omezili.
Hatumoa tatoo studio (Pražská 224)
Rukou psané dopisy, přátelské i s obrázky
Výstava dopisů Kateřiny Černé přátelům, které často doprovázela obrázky, kolážemi i asamblážemi. Nekodifikovaná, veskrze osobní kategorie dopisů s obrázky je v pojetí Kateřiny Černé formálně různorodá a je tu představena jako živý otevřený záznam lidského příběhu. Kromě výtvarných libostí tu vévodí jemný humor a vlídnost. Slovo, písmo a obraz v jednotě. Signum osobnosti. Výstavu jsme připravili ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc
Baodílna
Dvě japonské ilustrátorky ve vodárenské věži. Věž je hora. Hrdinové: dlouhoruký, flexibilní, vlasovrtulníkový. Liška, dráček, papírový deštník. Jejich obrázky jsou lehké, nezvykle barevné, na první pohled bláznivé. A něčím nám bližší, než bychom čekali. Tak jako tyčinky surimi.
Vodárenská věž
Veřejný prostor můžeme vnímat i jako koláž, kterou se chodec prodírá. Nejlepší obrana je útok, alespoň pro tentokrát, a to je impulz pro intervenci do veřejného prostoru jako gesto schopnosti čelit vizuálnímu nátlaku přemíry informací. Použité motivy vycházejí z nedávno publikované autorské knihy Kam oči, tam hlava (NAMU, Praha, 2020), která reaguje na to, jaké vizuální strategie jsou ve veřejném prostoru uplatňovány se záměrem postupného upevňování systému kontroly a za účelem přeměny návštěvníka v zákazníka.
intervence / nakladatelský NAMU
v ulici 9. května před Hotelem Palcát
Antonín Šít (1915-1983) absolvoval AVU v roce 1946, ve třídě profesora Jakuba Obrovského. V roce 1953 se z Prahy vrátil do rodného Nosetína na Chyšecku, malé vesnice na rozhraní středních a jižních Čech. Pomáhal hospodařit nemocné mamince, po její smrti žil sám. Vystavoval a prodával velmi zřídka - jeho melancholické krajiny a obrazy s duchovními náměty byly v přímém protikladu k oficiálním dobovým požadavkům.
knihovna