Výstavy
Kateřina Černá, Magdalena Rutová, Michaela Kukovičová, Lucie Raškovová, Tereza Říčanová, Karel Haloun, František Štorm, Jan Čumlivski, Željka Đurđica & Alessio Kukavica, Joëlle Jolivet, Šárka Zadáková, S. d. Ch., Lucie Lučanská, Michal Cihlář, Josef Váchal, Natalia Zourabova, Chrudoš Valoušek, Stipan Tadič, Alžběta Zemanová, Hana Puchová
Kresby, poznámky posbírané na cestách, v práci, u kuchyňského stolu a uložené do sešitů. Tlustých, tenkých, ošoupaných častým používáním. Tisíce stran více než dvaceti autorů na výstavě nevystavitelného. Místa, tváře, nápisy, situace... vzdálené i blízké pohledy. Kreslíři a psavci zastaveni v pohybu. Cesta na Slovensko, metalové turné, N. Y. i Indie... Narození dítěte, zlomený krčný obratel, pivo v Tel Avivu...
Výstava denních i nočních záznamů bude otevřena od 1.–25. září.
Galerie U Radnice
Stipan Tadič je malíř a komiksový kreslíř ze Záhřebu. Zobrazuje svět, který ho obklopuje — neštítí se nízkých námětů a ironicky balancuje na hraně naivního malířství. Vždy však odhodlán — energicky v donquijotské zbroji. V pitoreskních výjevech tak tiká nálož současného i minulého marasmu.
Divadlo Oskara Nedbala – Galerie
Šárka Růžičková Zadáková je malířka narozená v Táboře. Studovala na umprumce v Bechyni a na té pražské malbu u profesora Pavla Nešlehy. Maluje momentky ze svého života. Rozmazané záběry při bližším ohledání prozradí velkorysé malířské gesto. Její témata nejlépe prozrazují názvy výstav, které má za sebou: Suvenýr, Bytové divadlo, Lojzova věc, Stálou vzpomínku mám na tebe, Blešák, Květen, Spolu a Svatba.
Divadlo Oskara Nedbala – Kavárna
Výstava obrazů a dřevěné plastiky výtvarníka Martina Kuriše. Výstavu tvoří 12 obrazů z let 2009 až 2019. Jedná se o výběr malby, která je průřezem autorovy vypravěčské tvorby. Téma samoty, která rámuje letošní ročník festivalu, je výrazným motivem v autorově tvorbě. Obrazy spadají do jednotlivých výtvarných cyklů, které byly publikovány většinou v rámci edice Fakulty umění a designu UJEP, kde autor působí jako pedagog. Jsou to cykly s názvem Navarana, Lola, Baryk nebo nedokončený Modrák. Potřeba samoty je pro autora - malíře nutností. Svědčí o tom i jeho asketický způsob života v malé osamělé vesnici v severních Čechách. V obrazech se však neobjevuje pouze motiv samoty nebo osamění. Jsou tam i témata rodiny, přátelství, dětství nebo lásky. Autor v obrazech vypráví to, co prožívá a vidí kolem sebe. Je to svým způsobem deníkové vyprávění. Na obrazech se objevují členové jeho rodiny, děti z okolí, krajina kterou autor denně prochází. Kompozice obrazů tvoří události, které se odehrály nebo se mohly odehrát napříč životem.
Truhlárna
Výstava kreslených a vystřihovaných ilustrací z nové knihy pro děti Davida Dolenského.
Vyrazit na víkend nebo na pár dnů do lesa, spát pod širákem, vařit si čaj ze smrkového chvojí, sbírat houby, zírat do ohně… kdo z nás to nemá rád? Les, a příroda vůbec, jsou nejlepší učitelé, jak ví každý zálesák, skaut, tramp i snílek. Rufus bydlí ve městě, ale jeho kostkovaná košile voní jehličím, kouřem táboráků a ostružinovým čajem. I když je to moderní zálesák, dává přednost křesadlu před zapalovačem a jeho vousatou bradu často zdobí zahnutá fajfka. Je to skvělý průvodce, který ví, kde hledat nejčistší studánku, k čemu se hodí březová kůra a také z kterého lišejníku se dělá nejlepší zálesácká polévka.
Jednota
Dvě japonské ilustrátorky ve vodárenské věži. Věž je hora. Hrdinové: dlouhoruký, flexibilní, vlasovrtulníkový. Liška, dráček, papírový deštník. Jejich obrázky jsou lehké, nezvykle barevné, na první pohled bláznivé. A něčím nám bližší, než bychom čekali. Tak jako tyčinky surimi.
Vodárenská věž
Plasticus maritimus je na seznamu exotických druhů, které ohrožují biologickou rozmanitost moří a oceánů i naši existenci. O tomto novém druhu napsala stejnojmennou knihu mořská bioložka Ana Pêgo, která je i autorkou výstavy. Vystavené předměty jsou jen malým vzorkem úlovků získaných v období mezi lety 2015 a 2020 na portugalských plážích. Pojďte se s námi podívat, co všechno putuje našimi oceány, jaké mají tyto předměty historii, kdo je to beachcomber a co bychom mohli udělat do budoucna my, abychom plasty v mořích omezili.
Hatumoa tatoo studio (Pražská 224)
Rukou psané dopisy, přátelské i s obrázky
Výstava dopisů Kateřiny Černé přátelům, které často doprovázela obrázky, kolážemi i asamblážemi. Nekodifikovaná, veskrze osobní kategorie dopisů s obrázky je v pojetí Kateřiny Černé formálně různorodá a je tu představena jako živý otevřený záznam lidského příběhu. Kromě výtvarných libostí tu vévodí jemný humor a vlídnost. Slovo, písmo a obraz v jednotě. Signum osobnosti. Výstavu jsme připravili ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc
Baodílna
Veřejný prostor můžeme vnímat i jako koláž, kterou se chodec prodírá. Nejlepší obrana je útok, alespoň pro tentokrát, a to je impulz pro intervenci do veřejného prostoru jako gesto schopnosti čelit vizuálnímu nátlaku přemíry informací. Použité motivy vycházejí z nedávno publikované autorské knihy Kam oči, tam hlava (NAMU, Praha, 2020), která reaguje na to, jaké vizuální strategie jsou ve veřejném prostoru uplatňovány se záměrem postupného upevňování systému kontroly a za účelem přeměny návštěvníka v zákazníka.
intervence / nakladatelský NAMU
v ulici 9. května před Hotelem Palcát
Antonín Šít (1915-1983) absolvoval AVU v roce 1946, ve třídě profesora Jakuba Obrovského. V roce 1953 se z Prahy vrátil do rodného Nosetína na Chyšecku, malé vesnice na rozhraní středních a jižních Čech. Pomáhal hospodařit nemocné mamince, po její smrti žil sám. Vystavoval a prodával velmi zřídka - jeho melancholické krajiny a obrazy s duchovními náměty byly v přímém protikladu k oficiálním dobovým požadavkům.
knihovna