Tabook
Tabook

Zahraniční hosté

Andrea Antinori (Itálie)

Andrea AntinoriAndrea Antinori je Ilustrátor z Boloně narozený v malém městečku Recanati v roce 1992. Studoval v Urbinu, Boloni a v Barceloně. Od roku 2013 intenzivně pracuje jako ilustrátor a tvůrce autorských knih pro děti. Ve věhlasném nakladatelství Corraini vydal řadu bilderbuchů — od Je-li toto los (2015) až po Pomerančovník (2021). Antinoriho styl je jednoduchý (barevnost, stylizace, jazyk) s velkým smyslem pro rytmus a pointu. S Humorem a lehkostí, s kterou jsou knihy budovány vědomě navazuje na tu nejlepší tradici autorských knih pro děti…

Cuistax (Sarah Cheveau, Adrien Herda) (Belgie)

David Krančan (Slovinsko)

Slovinec David Krančan (1984) vystudoval komiks na Akademii výtvarných umění na designu v Lublani. Po ročním studiu u J. Horvátha na pražské UMPRUM se v r. 2009 vrátil do Lublaně. Je dlouholetým členem ediční rady časopisu Stripburger, a od roku 2011 vytváří ilustrace pro Objektiv, přílohu novin Dnevnik. Jeho práce jsou zastoupeny ve významných slovinských a dalších evropských galeriích, získal několik cen. Zkoumá různé podoby komiksu jako uměleckého vyjádření, v teorii i v praxi.

Fvck_Kvlt (Slovensko)

Fvck_KvltFvck_Kvlt je sólový trapový projekt Denisa Banga z trnavské punkové kapely The Wilderness. Je součásti uskupení KVLT CREW, jejímiž členy jsou i Edúv Syn, DJ Kabal alias Žakhéles, Paris, Inšpektor Nádej a Crystalyne.

Gabriela Jolowicz (Německo)

Gabriela Jolowicz

Gabriela Jolowicz se narodila v německém Saltzgitteru. Studovala Communication Design, Applied Sciennces and Arts, Visual Arts, Book Arts/Graphic Design se zaměřením Ilustrace a tisk. V roće 2008 byly její dřevoryty vydány knižně pod názvem Megabillig, tisk za použití originálních dřevěných bloků. V roce 2012 získala První cenu na International Artprize Holzschnitt Heute (Woodcut Today) of the Stiftung Kunst, Kultur und Bildung Ludwigsburg. V roce 2014 získala čestné uznání na XVII the German International Exhibition of Graphic Art ve Frechenu. Zde jsou zmíněnz některé z jejích posledních sólo výstav: Event #29, Framed Gallery v Berlíně, Německo, Sentimental Value, Odd Gallery, Klondike Institute for Art and Culture, Dawson City v Kanadě, Old News, Galerie Huebner + Huebner, Frankfurt am Main v Německu,  Bodybuilding, Berlin, Galeria M in Wrocław, Polsko, Off Licence, Galerie Huebner + Huebner, Frankfurt am Main v Německu, Church Playground, Martha Street Gallery, Winnipeg v Kanadě, Church Playground, Open Studio Gallery, Toronto, Kanada. V současné době žije a tvoří v Berlíně.

Gérard Lo Monaco (Francie)

Gérard Lo MonacoGérard Lo Monaco (1948, Buenos Aires, Argentina), typograf a tiskař, pracoval jako grafický designér pro Le Club Français du Livre, Tchou, Delpire, le Seuil, Syros, Gallimard. Je výtvarným ředitelem sekce pro mládež v nakladatelství Albin Michel, jeho dalšími působišti jsou studio Les Associés reunis, dále Hélium editions. Pro nakladatelství Gallimard vytvořil pop-up vydání Saint-Exupéryho Malého prince. Jako scénograf pracoval pro Théâtre National de Chaillot, pařížskou operu a filharmonii, Radio France, Auditorium du Musée d’Orsay, pařížské muzeum užitých umění, pro korejské Hangaram Art Museum. Kromě dalších divadelních aktivit založil loutkohereckou společnost Charivari Company, se kterou vystupoval na festivalech ve Francii a v Evropě. Spolupracuje s Nadací Ladislava Sutnara. Získal ocenění na 59. cenách Grammy v Los Angeles. Jeho knihy A Sea Voyage, Moby Dick, Malý princ, Toys Paper, Sonia Delaunay, Magic Circus.., vyšly v překladech.

Giovanna Ballin (Itálie)

Italka Giovanna Ballin má osmadvacetiletou zkušenost s nakladatelskou prací, stará se o mezinárodní práva v nakladatelství Corraini Edizioni, Podílela se na význačných mezinárodních veletrzích a událostech souvisejících s vydáváním knih, věnuje se také práci se začínajícími autory a se zahraničními nakladatelstvími, a to z uměleckého i produkčního hlediska.

Hamelin (Giordana Piccinini, Ilaria Tontardini, Emilio Varrà) (Itálie)

Hamelin je italská asociace pro podporu kultury a pro práci s kulturním publikem, která pracuje s dětmi a dospívajícími v oblasti literatury, komiksu a ilustrací. Hamelin připravuje čtenářské a komiksové dílny pro školy, konference, výstavy a vzdělávací projekty. Vydává čtvrtletník Hamelin. Storie, figure, pedagogia, knihy o ilustraci Oblò a eseje o dětské literatuře a ilustracích. Mezi zásadními projekty asociace lze zmínit Boom! Crescere nei libri, festival ilustrace během Boloňského veletrhu dětské knihy, mezinárodní festival komiksu BilBOlbul, národní referenční místo pro podporu dospívajících Xanadu, evropský projekt Invisible Lines, školení expertů pro rozvoj čtení, LXL Leggere per Leggere.

Hans Lichtenwagner (Německo)

Henning Wagenbreth (Německo)

Henning WagenbrethNěmecký ilustrátor Henning Wagenbreth (1962) studoval v letech 1982 – 1987 na východoberlínské Umělecké vysoké škole Weißensee. Věnuje se především ilustracím, ale sám také navrhuje grafický design a vlastní písma. Chápe ruční a průmyslové tiskařské techniky jako důležitou součást své tvůrčí práce. Žije v Berlíně, ale v minulosti pobýval i v Paříži a v San Francisku. Rád ilustruje a navrhuje knihy, plakáty, noviny na časopisy, ve velikosti mezi poštovní známkou a obrovskými závěsnými plachtami, v rozmezí mezi zakázkami a vlastními uměleckými projekty, s odbočkami do animovaného filmu, divadla a hudby. Od roku 1994 pracuje jako profesor ilustrace na Umělecké univerzitě v Berlíně.

Hiromi Ogata (Japonsko)

Hiromi Ogata Hiromi Ogata (1987) je malířka, grafička, bohemistka, překladatelka. Narodila se v Japonsku. Do dvou let vyrůstala v Brazílii. Vystudovala bohemistiku na Tokijské univerzitě cizích jazyků a Univerzitě Karlově v Praze. V Tokiu absolvovala kurzy grafiky a pro autory kreslené knihy. Měla samostatné výstavy: Zahrada, 2014, Matsumoto (Japonsko); Okno a sníh, 2014, Tokio (Japonsko); Procházka s květinou, 2015, Tokio; Setkání s Ester, 2016, Praha; Pokoj Ester, 2016, Tokio; Za oknem, za horami, 2017, Tsugane; Nanimoon, 2018, České Budějovice; Obraz a Slovo, 2019, České Budějovice; Osm pohledů na horu Jacugatake, 2020, Kóbučizawa (Japonsko); Hiromi House, Vodňany, 2021. Hiromi Ogata a Pavel Janšta společně vedou od roku 2018 neformální haiku skupinu, jež se každý měsíc potkává ve Vodňanech. V prosinci 2019 vydali knihu haiku Pupalka – výběr básní v českém i japonském znění z dvanácti vodňanských setkání s haiku. V prosinci 2020 vydala Hiromi autorskou knihu Jak zní svět s kocourkem Kosmosem. Na ní navázal interaktivní on-line workshop pro děti 6-10 let, jenž umožňuje dětem zvukomalebně tvořit spolu s lektorem i při pandemických omezeních. S uvolněním začali Hiromi s Pavlem pořádat zvukomalebné tvůrčí dílny naživo ~ pro všechny generace.

Invisible lines (Mezinárodní projekt)

Barbora Satranská
Barbora Satranská studuje v současné době magisterský program Ilustrace a Grafika na UMPRUM. Na poli umění se soustřeďuje převážně na ilustraci (kresba, komiks, vizuální reportáže a koláže)

''Nechávám se inspirovat motivy, které ke mě volně přicházejí v každodenním životě, v přírodě a poslední dobou i ve snech. Nehledám univerzální vizuální styl. Mnohem více mě zajímjí nové způsoby, kterými lze vidět a zachytit realitu kresbou.''

Některé z jejích posledních publikací: „Babička“ („Grandmother“) – autorská kniha, jedna kapitola v knize Hobbit – společný projekt, „Spořilov“ – komiks, ilustrace pro časopis Host (vydání 03/17 and 11/17), filmový plakát pro norský film „Dandelion mum“, ilustrace pro finský časopis Särö, organizace uměleckého komunitního projektu / festivalu „Tintili Vantili“.
 

Bim Erikson
Bim Eriksson je komiksová výtvarnice žijící ve Stockholmu. Letos vyšla její kniha Baby Blue.

“V naší přípravce na umělecké škole nám naše učitelka řekla, že nás nemůže naučit jak máme kreslit, ale naučí nás, jak máme vidět. Chápu to tak, že i to, co nevidíme, je obraz a příběh.”

Clara Chotil
Žije v Angoulême, dílnu má v PADAF - Antony, Ile de France.
Je členkou a zakladatelkou Dynamorphe (v roce 2018 získali cenu DICRéAM, v roce 2017 se stali vítězi Faire Paris, Arsenal Pavilion) založené v roce 2017 spolu s Félixem Chmeroy. Je designérkou divadelního spolku F718, představení Noire and Songbook, režie Lucie Nicolas.

''Díky této tvorbě jsem se začala zabývat tzv. výpravnou kresbou a toto téma dále studuji v rámci magisterského studia komiksu na EESI Angoulêm.''

Katarzyna Miechowicz
Katarzyna se narodila v roce 1995. Úspěšně vystudovala  Animation and Special Effects na  Polish National Film School v Lodzi.

Filmografie: “Herbarium” (2016), “The Amazing Adventures of Not So Special People From Outer Space” (2018), “Best Animal Videos" (2019).

Lisa Ottenburgh
Lisa se narodila v roce 1997. Během magisterského studia Fine Arts na Luca School of Arts v Ghentu se specializovala na ilustraci, nyní studuje MSc v oboru vzdělávání.

“Vždy jsem ráda vyprávěla příběhy. Dle mého názoru lze jimi upozornit na drobnosti, umět se vcítit do charakterů a přemýšlet jinak o určitých věcech.”

Marco Quadri
Marco Quadri je italský ilustrátor žijící v Hague. Zaměřuje se na komiksy, tisky a tradiční způsoby animace.

''Svou prací se snažím vytvořit alternativy a zpochybňovat normalizované modely nejistého žití mladších generací. Pokouším se prozkoumat rozpory mezi žitím na 'konci světa' a samotné myšlenky budoucnosti.''

V září 2020 získal první cenu v mezinárodní soutěži nových autorů komiksů (Treviso Comic Book Festival).

Některé z jeho prací: “Non c’é niente”, krátký web komiks, “Bottleneck” online web komiks,  http://www.marcoquadri.com/bottleneck, “Answer to me kindly”, ve spolupráci s Luca Tellurio, tisk Enter Press, sám si vydal komiks “Untamed”, “A great wild nothing”, tři krátké povídky,  finální projekt na škole Escola Massana.
 

Mia Oberlände
Mia se narodila v roce 1995 v Ulmu. Vystudovala HAW v Hamburgu a v současné době se věnuje magisterskému studiu obor Vizuální vyprávění na HAW s Anke Feuchtengerger.

“Cítím jistou neuzavřenost ve smyslu vyjádření svého názoru na nejisté a hrozné věci, které se dějou kolem nás v Evropě i celosvětově.”
 

Omar Cheikh
Omar se narodil v roce 1996, v Urbinu vystudoval Animaci. komiks a ilustraci na Scuola del Libro.

“ Má matka je Italka a otec Tunisan, ja jsem obojí, takže ani jeden z nich. Odraz na územních hranicích ve mně stále vzbuzuje otázky. Tekutina nemá tvar ani objem, pokud ji něco nedrží pohromadě.”

Léopold Prudon
Léopold se narodil v roce 1993 a žije v Paříži. V roce 2015 založil the zine Mökki a vydal několik knih. V roce 2021 byla vydána jeho poslední kniha, grafický román Shanghai Chagrin.
 

Lode Herregods
Lode se narodil v roce 1999 a vystudoval Graphic Storytelling na Luca School of arts in Brussels.

“Zjistil jsem, že mám velmi blízký vztah k mrakům a jejich dynamice. Vždy se mi velmi snadno kreslily a lidem kolem mě se mé výtvory líbily. Teprve později jsem si uvědomil určitý filosofický zájem, který ma svůj původ právě v nich.”

Lucie Lučanská
Lucie se narodila v roce 1990. Vystudovala Ilustraci a Grafiku na UMPRUM v Praze.

“Většinu času jsem trávila sněním o dobrodružstvích a byla úplně mimo během dlouhých procházek. Toulala jsem se někde mezi zápletkou a obrazy.”
 

Elena Pagliani
Elena se narodila v roce 1993 a získala magisterský titul Comics Languages na Academy of Fine Arts in Bologna.

"Volné obrazové asociace a naprostá důvěra v barvy, abstraktní tvary a dokonce i v ryzost materialů jsou prostředky, které využívám k dosažení neviditelnosti ve své tvorbě.”

Joëlle Jolivet (Francie)

Joëlle Jolivet se narodila v roce 1965 ve francouzském Ivry-sur-Seine, kde také pracuje. Vystudovala grafický design na Akademii užitých umění v Paříži a litografii na Akademii krásných umění. Po vystudování se zabývala knihami. Zajímala se stejně tak o ilustraci, typografii nebo tisk. Naproti tomu knihy nepsala, pouze dlouhodobě spolupracovala s autory jako Fani Marceau a především s Jean-Luc Fromentalem, se kterým pracovala na  šesti knihách. Jolivet ve svých ilustracích spojuje humor a jednoduchost avšak s dokumentární přesností. Její ilustrace jsou nejčastěji realizovány pomocí linorytu. Vydala více než padesát publikací s jejími ilustracemi, jejíž většina je  překládána do celého světa. Ilustrovala také spousty  obálek románů a čas od času pracuje pro noviny. Ocenění sklidila a ve více jazycích vyšla například kniha J. – L. Fromentala o tučňácích, kterou ilustrovala: 365 tučňáků. Zvířata i kostlivci, ale také kostýmy, pohádky, příběhy shakespearovské i napínavé, vzdělávací tituly, knížky pro děti i pro mládež, to všechno spadá do jejího portfolia. Smysl pro humor zaručen.

Kotone Utsunomiya (Japonsko)

Kotone Utsunomiya

Léopold Prudon (France)

Maia Tran (Vietnam)

Olga Yakubovskaya (Bělorusko)

Peter Kolárčik (Slovensko)

Pierre Faedi (Francie)

Sophie Van der Linden (Francie)

Francouzka Sophie Van der Linden (1979) se jako kritička specializuje na dětskou literaturu, zvláště na ilustrované knihy. Kromě toho vydává vlastní romány. Její eseje byly přeloženy do portugalštiny, španělštiny i čínštiny. Je zakladatelkou a šéfredaktorkou časopisu Hors-Cadres („mimo rám“, 2007), což je jediný časopis zaměřující se ve Francii na ilustrované knihy, překlady textů z časopisu se objevily ve Španělsku a v Číně. Účastní se konferencí a pořádá přednášky pro knihovníky, učitele, profesionální načítače knih, autory a ilustrátory. Věnuje se také přednáškám na univerzitách (Francie, Španělsko, Brazílie) a na uměleckých školách (École Condé v Paříži). Jako autorka románů pro dospělé uplatňuje své znalosti z oblasti umění.

Stripburger Magazine (Slovinsko)

První číslo tohoto slovinského komiksového časopisu publikujícího práce zahraničních i domácích autorů vyšlo v r. 1992. V roce 2001 časopis dostal cenu na mezinárodním komiksovém festivalu v Angouleme v kategorii fanzin. Pozornost také vzbudila zvláštní vydání časopisu Stripburek (Komiks z jiné Evropy), antologie východoevropského komiksu, Med vypráví – komiks namalovaný na deskách z úlu, a Workburger, zabývající se tématem současné práce. Časopis organizuje také výstavy a dílny.

The Mazookas (Německo)

The MazookasNěmecký bluegrass pohybující se mezi východní Evropou a západní Amerikou. The Mazookas jsou skupina ilustrátorů a grafiků z Berlína, která představuje své grafické umění tím způsobem, že hraje populární východoevropskou-západoamerickou hudbu. Pojmenovali se podle toho, jak neworleánský jazzový pianista Jelly Roll Morton vyslovil název tradičního polského lidového tance mazurka: „mazooka“. Skupina se hudebně inspiruje sbírkami rané lidové hudby (Knihovna Kongresu, Smithsonian Institute). A stejně tak jako členové skupiny obdivují výtvory některých neškolených výtvarníků, přistupují sami k hudbě jako neškolení hudebníci. Předvádějí ambiciózní amatérské dovednosti, zapojují neobvyklé nástroje, humor a ironii. Hrají většinou na akcích spojených s grafickým uměním. Ve skupině vystupuje ilustrátor Henning Wagenbreth a jeho studenti.

Tomáš Klepoch (Slovensko)

Tomáš Klepoch (*1981), výtvarník, ilustrátor a pedagóg. Vyštudoval na bratislavskej VŠVU. Vo svojej tvorbe sa venuje prevažne figurálnej kresbe a voľnej grafickej tvorbe, predovšetkým linorytu, drevorytu a monotypii. Za sebou má viacero individuálnych i skupinových výstav. V roku 2011 sa stal držiteľom prestížneho ocenenia Zlaté jablko na Bienále ilustrácií Bratislava. Žije a tvorí v Bratislave.

Vladimír Balla (Slovensko)

Vladimír Balla Vladimír Balla (1967) žije a pracuje v Nových Zámcích. Je autorem deseti prozaických knih (např. Leptokaria, De la Cruz, Cudzí, V mene otca, Oko, Veľká láska), vícero z nich bylo vydáno v Polsku, Čechách, Maďarsku, Slovinsku, Holandsku, Indii, na Ukrajině a ve Velké Británii, připravují se vydání ve Francii, Rakousku a Švýcarsku. Je laureátem Ceny Anasoft litera a Ceny Ivana Kraska. Autorovou jedenáctou knihou je sbírka 61 nových či přepracovaných textů Je mŕtvy (2018).

Domácí hosté

Alice Koubová

Alice Koubová

Alice Koubová(1974). Vystudovala nejprve matematiku a poté systematickou filosofii. Pracuje na Filosofickém ústavu Akademie věd a na DAMU v Praze, kde na počátku prošla řadou kurzů psychosomatických disciplín. Dlouhodobě se zabývá způsoby, jakými se k sobě blíží filosofie a performance, a to jinak než aplikací jedné na druhou. Věnuje se tématům tělesnosti, identity, relační etiky, politické psychologie a uměleckého výzkumu. Vedle akademické práce se věnuje vlastním performativním tvarům, občasné dramaturgii a vedení diskuzí na socio-politická témata navazující na umělecká představení. Založila lesní školku.

Barbora Látalová

Tanečnice a pedagožka, absolventka konzervatoře Duncan Centre, kde vyučovala děti ve Studiu taneční výchovy. Absolvovala stáže na Hunter College of City University of New York, kde studovala moderní tanec a taneční terapii na NYU u Miriam Roskin Berger, dále vyučovala tanec na francouzském lyceu v Praze a pohyb na herecké fakultě vysoké školy HINT v Norsku. Od roku 2002 je členkou mezinárodní divadelní skupiny NIE. Je autorkou tanečního představení Fg = G [(m₁m₂)/r²] / Tanec a fyzika, součástí tohoto projektu jsou také interaktivní dílny pro děti ve školách. V rámci projektu Tanec školám vyučuje pravidelně na ZŠ Havlíčkovo nám. na Praze 3 a na ZŠ V Zahrádkách.

Barbora Nováková

Barbora Nováková vystudovala bakalářský obor Etnologie se specializací vietnamistika a ve studiu vietnamské kultury pokračovala během navazujícího magisterského studia Etnologie. V průběhu studií absolvovala několik studijních pobytů na Hanojské národní univerzitě a výzkumné stáže na École Pratique des Hautes Études v Paříži a École Franciase d’Extreme Orient v Hanoji.

V rámci doktorského studia se věnovala problematice vietnamských náboženských představ v prekoloniálním Vietnamu a vztahu elitní a lidové kultury. V současnosti je asistentkou na Ústavu asijských studií.

Barbora Purmová

Narozena 4. 2. 1994 ve Frýdlantu v Čechách. Herečka, V NDL je od roku 2019. Hrála v těchto inscenacích: Pouť krkonošská, Hvězdný posel, Kabinet zázraků neboli Orbis pictus, Boj o oheň.

Daniela Grohová

David Drábek

David DrábekDramatik a režisér David Drábek vystudoval filmovou a divadelní vědu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého a potom nastoupil jako dramaturg do Moravského divadla v Olomouci. Mezi lety 1993 a 2003 působil jako umělecký vedoucí Studia Hořící žirafy. Režíroval v mnoha českých divadlech včetně Národního divadla a Divadla na Vinohradech, v letech 2005–2007 byl stálým režisérem pražského Divadla Minor. Od roku 2009 byl osm let uměleckých šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové. Je autorem tří desítek divadelních her, za něž byl mnohokrát nominován na Cenu Alfréda Radoka, resp. Cenu divadelní kritiky, čtyřikrát pak byl oceněn, a to za hry Jana z parku, Akvabely, Náměstí bratří Mašínů a Jedlíci čokolády. Od sezony 2018/19 je stálým režisérem Městských divadel pražských."

Eda Kriseová

Eda Kriseová (* 18. července 1940 Praha) je česká novinářka a spisovatelka. Je členkou PEN klubu, Obce spisovatelů, Kafkovy společnosti a správní rady Nadace Central and Eastern European Book Project v Amsterodamu.
Po maturitě v roce 1957 vystudovala Institut novinářství a osvěty na Univerzitě Karlově, kterou absolvovala v roce 1963. Poté se stala novinářkou v časopise Mladý svět, kde působila až do roku 1968. V roce 1969 byla reportérkou v časopise Listy. Po zákazu Listů nemohla publikovat ani pracovat v publicistice, proto se koncem roku 1969 stala asistentkou v Ústavu pro teorii a dějiny sdělovacích prostředků při UK. V letech 1974 až 1976 pracovala v universitním archivu, poté byla nucena také toto místo opustit a pracovala zcela mimo obor.

V listopadu 1989 byla členkou Koordinačního centra Občanského fóra a mluvčí Václava Havla. Od ledna 1990 do rezignace V. Havla v červenci 1992 byla poradkyní prezidenta, od roku 1991 působila také jako ředitelka sekce Stížnosti a milosti prezidentské kanceláře. Od července 1992 se věnuje jen literární činnosti. Přednášela na George Washington University ve Washingtonu a absolvovala autorská čtení v řadě zemí.

Elsa Aids

Elsa AidsElsa Aids je český spisovatel, pseudonym. Knižně vydal sbírky básní Trojjediný prst (2011), Nenávist (2014) a Kniha omezení (2017). Kromě toho je autorem prózy Přípravy na všechno (2020). Žije v Praze, muž, svobodný, dvě děti, auto.

Eva Danišová

Eva DanišováEva Danišová je romská prozaička žijící v České Třebové. V roce 2004 absolvovala na Evangelické akademii v Praze dálkové studium Střední sociálně právní školy. V současné době pracuje jako terénní sociální pracovnice. Koncem 90. let prošla mediálním kurzem Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. V té době začala spolupracovat s rozličnými romskými periodiky, dodnes překládá do romštiny pro měsíčník Romano voďi / Romská duše. Je tak jednou z předních překladatelek do romštiny u nás. K povídkové tvorbě ji přivedlo vyhlášení literární Ceny Mileny Hübschmannové v roce 2007. Ve své tvorbě čerpá především z dětství, které prožila s prarodiči a jimž prostřednictvím povídek vzdává hold. Na příkladu názorových střetů mezi pokrokovým dědečkem a babičkou ctící tradice zdařile zaznamenává proměny způsobu života Romů v Československu 2. pol. 20. století. Její povídka Pal miro papus / O mém dědečkovi vyšla v časopise romistických studií Romano džaniben (2008). Je také členkou klubu romských spisovatelů Paramisara.

Eva Hauserová

Eva HauserováEva Hauserová vystudovala biologii a krátce působila v oboru molekulární biologie, ale již třicet let pracuje jako překladatelka z angličtiny, redaktorka, publicistka, scénáristka a spisovatelka. Autorka několika sci-fi knih (novela Cvokyně, sbírka povídek Hostina Mutagenů), feministických příruček (Na koštěti se dá i lítat) i románů ze současnosti (Noc v Mejdlovarně). V posledních deseti letech se věnuje jako editorka ekologickým tématům se zaměřením na permakulturu a téma soběstačnosti (edice Klíč k soběstačnosti, Encyklopedie soběstačnosti 1-2), zabývá se také designem přírodních zahrad (www.prirodni-zahradky.cz).

Hana Zahradníčková

Hana Zahradníčková (* 1972, Praha) je překladatelka, redaktorka, editorka a učitelka jazyků. Založila a vede Jazykovou školu Česká Sibiř.

Vystudovala romanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracovala mj. v týdeníku Respekt, nakladatelství ERM a Lidových novinách.

Helena Honcoopová

Helena Honcoopová
Helena Honcoopová (nar. 1948, Praha)
japanoložka, historička japonského umění, emeritní ředitelka Sbírka orientálního umění Národní galerie v Praze a překladatelka klasické japonské poezie. Na Tabooku se představí poprvé a povídáním s Petrem Borkovcem a ukázkami ze svých překladů poezie waka - Kniha vějířů ( Karolinum 2016) a Sto básní- svět staré japonské poezie (Dharmagaia, 2000).

Helena Šantavá

Vystudovala ateliér grafického designu a plakátu na VŠUP v Praze, kde v letech 2004–2008 byla odbornou asistentkou ateliéru ilustrace a grafiky Juraje Horvátha. Od roku 1996 se věnuje designu knih, výtvarných katalogů a monografií pro různá nakladatelství (Arbor vitae, Argo, Academia, Dauphin, Herrmann a synové, Host, Literární salon, Malvern, Paseka, Torst, Tranzit), designu výstav (Běla Kolářová, Vojtěch Preissig, Eva Kmentová, Václav Stratil, Růžena Zátková, Povolání – architektka, Miloš Jiránek, expozice dopravy NTM, expozice spiritismu Muzea Nová Paka), propagaci kulturních akcí a grafickému designu v architektuře. V roce 2005 spoluzaložila kavárnu a knihkupectví nakladatelství Fra. V roce 2005 navrhla grafickou podobu kulturního týdeníku A2. Byla grafičkou občanského sdružení Kruh – diskuse a přednášky o architektuře (2000–2012) a občanského sdružení Společnost Topičova salonu (2008–2012). V současnosti zpracovává studentské publikace Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci v projektu Architektura mimo centra (2012–2014). Navrhla všechny tři řady Literárního salonu: Ouvertury, Varia(ce), Bilingva a je autorkou grafického designu knih (řadu Ouvertury v roce 2010 převzal Ján Petrovič).

Huyen Vi Tranová

Vi Tranová je hudebnice, performerka a audiovizuální umělkyně z Prahy. Se svým elektronickým hudebním projektem viah se v roce 2019 stala vítězkou exportní soutěže Czeching pořádané Radiem Wave. V současné chvíli ji nejvíce fascinuje aromaterapie, zvukový design, pohyb, a současné dědictví magie – bylinkářství, vykuřovadla, kouzla... Vi je zakládající členkou divadelního dua Ňun & Ví (součást programu Nová krev na scéně 2019) a multimediáního performativního uskupení Lunar Collective (rezidenti Divadla Archa a Půdy Crossu 2019).

Irena Brežná

Irena BrežnáSlovensko-švýcarská spisovatelka, válečná reportérka a publicistka Irena Brežná (1950) emigrovala s rodiči v roce 1968 z Bratislavy do Švýcarska. Dnes představuje se svou vybroušenou němčinou osobitý spisovatelský hlas. Humornou společenskou kritikou přispívá k různorodosti švýcarské i slovenské literatury. Vzděláním slavistka, filozofka a psycholožka, pracovala také jako tlumočnice, angažovala se v Amnesty International a prosazovala různé ženské humanitární projekty v Guinei, Rusku, Čečensku a na Slovensku. Získala deset ocenění za publicistiku a literaturu ve Švýcarsku, Německu a na Slovensku. Její nejúspěšnější román o emigraci Nevděčná cizinka byl oceněný nejvýznamnější švýcarskou literární cenou Schweizer Literaturpreis a prestižní slovenskou Cenou Dominika Tatarku.

Irena Hejdová

Irena Hejdová

Irena Hejdová (*1977) je česká scenáristka. Vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Od listopadu 2005 do roku 2008 pracovala jako filmová redaktorka portálu Aktuálně.cz, od ledna 2009 byla redaktorkou Hospodářských novin, od října 2009 pracuje pro časopis Týden.

Ivan Foletti

Ivan FolettiIvan Foletti vede Centrum raně středověkých studií při Semináři dějin umění na FF MU. Specializuje se na vztah mezi uměním, vědou a politikou především v Rusku, Československu a Francii. Ve svém výzkumu se věnuje studiu vizuální kultury Milána, Říma a Konstantinopole v období pozdní antiky a raného středověku. Spolu se svými studenty několikrát vyrazil na daleké pěší cesty napříč Evropou, při nichž tito „stěhovaví historici umění“ právě díky tělesné zkušenosti poutnictví objevovali nové pohledy na středověké památky. Je autorem osmi odborných knih a několika desítek vědeckých článků.

Ivan Klimeš

Ivan Klimeš

Doc. PhDr. Mgr. Ivan Klimeš v letech 1976–1981 studoval hudební a divadelní vědu na FF UK; po studiu se začal zabývat dějinami české kinematografie. V současnosti je vedoucím Katedry filmových studií FF UK, kde působí jako filmový historik. Je autorem řady studií o kulturně-historických souvislostech filmového média ve střední Evropě.

Jakub Bachorík

Jakub Bachorík, nar. 1994, pochází z Prostějova, většinu života však pobýval v malé vesnici Podolí u Mohelnice, odkud se vydal na studia do Ústí nad Orlicí, kde dále absolvoval grafický design na Střední škole uměleckoprůmyslové. Jeho další cesty vedly do ateliéru Ilustrace a grafiky na UMPRUM v Praze, kde nadále studuje, pobývá a působí. Věnuje se převážně ilustraci, se kterou hojně pracuje ve svých knihách, akrylových malbách a v neposlední řadě ve svých grafických pracích. Často se věnuje litografii, občasně linorytu a v posledních letech se jeho ilustrace promítá do velkoformátových dřevorytových tisků. V jeho ilustracích můžeme pozorovat jeho fascinace, které ho provází celý život a dále je v podobě příběhů a kreseb otiskuje do svých děl. Jakub má rád neprobádané zapomenuté světy, sci-fi náměty, krásu techniky, mystické výjevy ale taktéž nádheru denní rutiny, jakou je například autodílna starého mechanika v daleké vsi, kdesi mezi lesy a kopci. Všechny tyto faktory a krásy ovlivňují Jakubovu tvorbu a dohromady skládají vizualitu jeho ilustrací. V poslední sérii grafických tisků se Jakub vydal na pomyslnou vesmírnou cestu za poznáním kolonizace planety Mars, ze které vzešlo na světlo světa několik velkých dřevorytových grafik, řezaných pilou a frézou. Objevování a průzkum je pro jeho práci typické, stejně jako velké formáty a těžkotonážní stroje, které provází jeho díla už od starých skicáků

Jakub Zeman

Jakub Zeman

Jakub Zeman, KEG,  narozen 1975. Od roku 2000 ženatý s japonskou cemballistkou Kayoko (Fukuda). Od roku 2018 rytíř Řádu orla Gruzie (dynastický záslužný řád Bagrationů), od roku 2019 člen Královské akademie sv. Ambrože. Od roku 2021 obdržel od pretendenta gruzínského trůnu, prince Davida Bagration Mukhrani, baronát a právo opět používat rodový erb. Lektor a později kurátor Asijských sbírek Národní galerie, zámek Zbraslav, specializace – mečové záštity a příslušenství. Publicista s bohatou bibliografií, tlumočník, překladatel, člen odborné komise  Asociace starožitníků (asiatika), přednáší Asijské umění v rámci Rudolfinské akademie,  dlouholetý člen, v současnosti činovník Česko-japonské společnosti a čestný člen Společnosti pro studium japonského meče (Nihontó kenkjúkai).

Jan Bernard

Jan Bernard

Narozen 18.7.1948 v Liberci. Doc., PhDr., CSc., filmový a divadelní teoretik, práce z oboru. Po studiu na Filozofické fakultě UK - obor dějiny a teorie filmu, dějiny a teorie divadla - působil v letech 1975-1987 v tehdejším Československém filmovém ústavu jako výzkumný pracovník a později jako organizátor a lektor Rady čs. filmových klubů. Koncem osmdesátých let začal působit jako pedagog na FF UK, kde po listopadu 1989 vedl oddělení filmové vědy a později katedru divadelní a filmové vědy.

V letech 1993 až 1999 byl Jan Bernard děkanem pražské FAMU, na níž působí dodnes jako pedagog. Specializuje se na dějiny filmových teorií, základy filmové řeči, aplikaci estetických kategorií ve filmu a na problematiku médií. Je autorem řady studií, článků a knih z oblasti filmové teorie, historie a estetiky.

Jan Blažek

Jan Blažek (nar. 1977) vystudoval kulturologii a hungaristiku v Praze, maturoval na rakouském gymnáziu tamtéž. Kromě Prahy žil také ve Vídni, Budapešti a Londýně. Pracoval jako novinář a působil v diplomacii. Příležitostně publikuje a překládá z němčiny, angličtiny a maďarštiny. V současnosti pracuje v nevládní organizaci Post Bellum jako jeden z koordinátorů mezinárodní spolupráce. Pro Post Bellum pořídil na pět desítek obsáhlých rozhovorů s odsunutými Němci ze Sudet, z nichž vznikla komiksová knihy Děti v odsunu (vydává Post Bellum, vychází letos).

Jan Freiberg

Jan Freiberg

Jan Freiberg (* 1976) se narodil ve Strakonicích. Studoval v Ateliéru fotografie Pavla Baňky na UJEP v Ústí nad Labem a obor Teorie a dějiny designu a nových médií na pražské UMPRUM. Působil jako kurátor a fotograf v Galerii Klatovy / Klenová (2002–2010). Po odchodu odborných pracovníků galerie založil v roce 2010 v bývalé smuteční síni u Volyně Galerii Na shledanou. Od roku 2019 vede Galerii Františka Drtikola v Příbrami.

Jan Frolík

Jan Frolík

Jan Frolík (1948 v Kardašově Řečici) vystudoval češtinu a dějepis na PdF v Českých Budějovicích a po většinu profesního života učil na základní škole ve svém rodišti. Knižně vydal sbírky Seminář poezie (Pražská imaginace 1991), Útěcha z ornitologie (Fra 2012) a dále – většinou v jindřichohradeckém nakladatelství Epika – knihy Sardinku znal jsem rozpustilou... (2013), Haiku to nevysvětlí (2013), Atlantida – verše z mladších let (2014) a Řečická haiku (společně s Alešem Šindelářem, 2014) aj. Jeho verše byly přeloženy do polštiny (mj. Antologia haiku europejskiego, 2005), němčiny, běloruštiny a angličtiny (World haiku review).

Jan Kostohryz

Jindřich Janíček

Jindřich Janíček

Ilustrátor, absolvent Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a ateliéru ilustrace na UMPRUM. Je autorem knih Přicházíme v míru ve jménu lidstva, K večeru spustil se déšť a Podivuhodná robotí expedice. U práce nejraději poslouchá The White Stripes.

Jiří Holub

Narozen 1976. Překladatel ze španělštiny a ockitánštiny, spoluautor básnických antologií.

Jiří Pelán

Jiří Pelán

Překládá z francouzštiny a italštiny, publikuje i teoretické texty. Působí také jako pedagog na Ústavu románských studií FF UK. Pracoval v nakladatelství Odeon jako redaktor teoreticko-naukových edic, v letech 1990–1991 v Odeonu působil jako šéfredaktor.

Je nositelem Ceny Josefa Jungmanna (za překlad sbírek Yvese Bonnefoy, O pohybu a nehybnosti jámy, Psaný kámen; 1996), Ceny Magnesia Litera 2002 (za výbor z italské poezie pozdní secese Básníci soumraku) a Státní ceny za překladatelské dílo (2002). Byl také ověnčen italským státním vyznamenáním (Ordine al Merito della Repubblica Italiana), od francouzské vlády získal uznání v podobě udělení hodnost rytíře (Chevalier dans l’Odre des Arts et des Lettres).

Překládá prózu, poezii i drama od středověkých textů až po současnou tvorbu, výčet autorů, kterým svěřil svůj čas a um, je dlouhý. Namátkou: S. Mallarmé, Ch. Baudelaire, P. Reverdy, S. Beckett, B. Vian, I. Calvino, R. Queneau,  Y. Bonnefoy, A. Tabucchi... Jeho kratší teoretické texty vyšly souborně v publikacích Kapitoly z francouzské a italské literatury a Kapitoly z francouzské, italské a české literatury, případně Bohumil Hrabal: Pokus o portrét. Pod jeho vedením vznikl Slovník italských spisovatelů (2004). Esejistické a literárněvědné knihy také překládá (Todorov, Curtius, Magris).

Jitka Skopcová

Karel Haloun

Karel Haloun (1951 v Praze) je grafický designér, publicista, kurátor a pedagog. Zabývá se převážně designem hudebních nosičů a knižní úpravou. Jeho práce jsou zastoupeny zejména v tuzemských sbírkách (Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslové muzeum tamtéž nebo Moravská galerie v Brně). Za svou práci získal během let mnohá ocenění, mj. Czech Grand Design. Studoval na Střední odborné škole výtvarné a Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V osmdesátých letech byl členem umělecké rady a výtvarníkem legendárního Junior klubu Na Chmelnici. Od roku 2005 do roku 2020 působil jako pedagog na své alma mater, kde byl roku 2010 jmenován docentem. Kritické stati a reflexe píše do Revolver Revue, revue SAD a internetového časopisu Přítomnost. Je jedním ze zakládajících členů tajného hudebního sdružení. Pornografičanka. Člen Beatové síně slávy. Roku 2017 vydalo nakladatelství Brkola jeho opožděný románový debut Marná práce.

Karol Sidon

Karol Sidon (1942 v Praze) je spisovatel a vrchní zemský rabín. Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU, v šedesátých letech působil jako dramaturg animovaných filmů a redaktor Literárních novin, později se ve svobodném povolání věnoval scenáristice a spisovatelskému řemeslu. Pracoval také jako pomocný dělník a prodával ve stánku Poštovní novinové služby. Po podpisu Charty 77 se stal topičem. V roce 1983 emigroval do Heidelbergu, kde vystudoval judaistiku, v letech 1990- 92 dokončil studia v rabínském semináři v Jeruzalémě a po návratu do Prahy se stal vrchním pražským a zemským rabínem. V šedesátých letech publikoval v časopisech i knižně, napsal řadu divadelních a rozhlasových her, s režisérem Jurajem Jakubiskem spolupracoval na několika scénářích, ale od sedmdesátých let publikoval pouze v samizdatu. Až na prózy Sen o mém otci a Sen o mně vyšly jeho další prózy knižně až po roce 1989. Později s ním Karel Hvížďala připravil tři knihy rozhovorů. Pod pseudonymem Chaim Cigan vydal K. Sidon tetralogii Kde lišky dávají dobrou noc, je také autorem knihy příběhů Malý pan Talisman.

Katarína Kucbelová

Katarína Kucbelová Katarína Kucbelová vystudovala Filmovou a televizní fakultu Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Pracuje jako kulturní manažerka. Založila a do roku 2012 vedla prestižní literární cenu Anasoft litera. Debutovala v roce 2003 básnickou sbírkou Duály a od té doby vydala další tři sbírky (Šport, 2006, Malé veľké město, 2008, Vie, čo urobí, 2013).

Kateřina Pechová

Kateřina Přidalová

Mgr. Kateřina Přidalová je pedagožka, publicistka a teoretička designu. Založila vzdělávací organizaci Designéři dětem, vyučuje děti na ZŠ, designéry na uměleckých školách (Scholastika, Fakulta umění Ostravské univerzity, FAVU VUT v Brně) a působí také jako redaktorka v projektu Kreativní Česko (Institut umění – Divadelní ústav). V letech 2014 – 2016 byla členkou výběrové poroty Nejkrásnější české knihy roku a od roku 2014 je členkou Akademie Czech Grand Design.

Klára Zahrádková

(*1990) Absolvovala studium v Ateliéru ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM s roční stáží na UDK Berlin v ateliéru Henninga Wagenbretha. Věnuje se ilustraci a  grafickému designu. Jako grafik a výtvarník spolupracuje s českou experimentální hudební scénou. Spolu s Alžbětou Zemanovou, Jakubem Plachým a Zuzanou Bramborovou vedou Xao - knihkupectví a galerii se zaměřením na obrazovou knihu, současnou ilustraci, komiks.

Kristina Láníková

Kristina LáníkováKristina Láníková (1988) se narodila v Praze. Věnuje se vizuálnímu umění a je autorkou poezie. Knižně vydala sbírky básní Pomlčka v těle (Fra 2015), Krátké dějiny zraňování (Sam83 2017) a Úvahy nad zájmeny (Fra 2020).

Květoslava Podhradská

Květoslava PodhradskáKvětoslava Podhradská se narodila v Prešově. V pěti letech se ze Slovenska přestěhovala do Ostravy a později do Svitávky u Boskovic, kde s výjimkou pěti let strávených ve Velké Británii, stále žije. Vystudovala sociální péči,sociální činnost na střední škole v Ostravě. Píše krátké i delší prózy v romštině a češtině. Skládá texty písní v romštině. Publikovala ve sbornících Romano suno. V roce 2019 jí vyšla povídka v knize O mulo! od nakladatelství Kher. Dnes jsem členkou Klubu romských spisovatelů, který spravuje organizace Slovo 21. Zapojila jsem se i do literární soutěže nakladatelství Kher, které dlouhodobě podporuje oblast romské literatury.

Ladislav Čumba

(1976). Profesí učitel. Nejen češtiny pro cizince. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně absolvoval obory český jazyk a divadelní věda. Na sklonku roku 2016 vydal v nakladatelství Argo humoristický román s obrázky nazvaný Wittgensteinova kniha faktů. Kniha byla nominována na Cenu F. X. Šaldy za nejlepší českou seriózní knihu roku 2016. A ta samá kniha byla oceněna Obcí spisovatelů Cenu M. Švandrlíka za "nejlepší českou humoristickou knihu roku 2016". Autor divadelních her, vysokoškolských učebnic, autor libret ke komickým minioperám. Publicista. Jeden ze zakladatelů občanského sdružení Skutečnost. Mnohaletý spolupracovník časopisu Babylon. V rámci projektu Literární čtení Skutečnosti od roku 2006 ve sdružení Skutečnost realizoval přes 80 literárních akcí, z nichž se 40 odehrávalo ve veřejném prostoru. Deset let uváděl festivaly Beseda u bigbítu, Blues v lese a Trutnov Open Air.

Ladislav Šerý

Ladislav Šerý

Český spisovatel, filozof a překladatel.

Vystudoval francouzštinu a češtinu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1990 nastoupil jako odborný pracovník do Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, od roku 1992 přednášel moderní francouzskou literaturu na Filosofické fakultě UK. V letech 2002–2004 se podílel na rekonstrukci českého velvyslanectví v Paříži. Od roku 2005 působí na FAMU jako proděkan pro zahraniční vztahy.

Hojně překládá z francouzštiny (Artaud, Daumal, Bataille, Genet, Mandiargues, Camus, Queneau, Aumont, Gauthier, Jost, Balandier).

Lucie Koryntová

Lucie Koryntová, nar. 1984

Doktorská práce věnovaná metafoře Vladimíra Holana „Holanova metafora ve sbírkách Vanutí a Na postupu ve světle Ricœurovy „živé“ metafory (obhájena na FF UK v roce 2018)

Překlady z francouzštiny a portugalštiny pro časopis Plav (R.-M. Rilke, A.-R. Rosa, E. de Andrade, Ph. Jaccottet, M. de Barros…)

Překlad literárněvědné monografie francouzského bohemisty Xaviera Galmiche Vladimír Holan, bibliotekář Boha (Akropolis, 2013).

Překlad souboru básnických próz švýcarského francouzsky píšícího básníka Philippa Jaccotteta Sešit zeleně – Po mnoha letech (Akropolis, 2012).

Lucie Vrtalová

Lumír Kolíbal

Lydie Tischlerová

Marcela Linhartová

Básnířka Marcela Linhartová, dříve Pátková (1980) vydala roku 2006 v Hostu vydařenou prvotinu Bylas u toho. Nakladatelství Pulchra jí vydalo o tři roky později druhou sbírku Zpívat bláznům. Zatímco v prvotině se vyznačovaly její texty až mladickou průzračností, čistotou a upřímností, ve sbírce Zpívat bláznům představila poezii překvapivě komplikovanou, velmi hutnou, intenzivní, ale bez rušivé okázalosti. V nových textech se její výraz ještě víc vytříbil: v jejím způsobu psaní se objevuje rovněž práce s výčty, variacemi, hry s možnostmi.

Marčíkovi

Marčíkovi

Víťa Marčík, vlastním jménem Vítězslav Marčík, (* 1. května 1963, Gottwaldov, dnes Zlín) je čelný představitel a zakladatel alternativního divadelního spolku Teátr Víti Marčíka, dnes Divadlo Víti Marčíka, kde působí jako scenárista, herec, režisér a hudebník.

Původním povoláním je elektrikář.V roce 1981 ukončil Učňovskou školu Tesla v Rožnově pod Radhoštěm. Vystudoval také lidovou konzervatoř v Ostravě.V září 1990 se stal členem divadelního souboru českobudějovického Malého divadla. V roce 1992 založil vlastní, dnes rodinné, divadlo.

Je ženatý, s manželkou Evou mají šest dětí. Rodina žije Drahotěšicích

Marek Rubec

Marek Rubec Marek Rubec (1979) studoval obor animovaná tvorba ve Zlíně, zabývá se také ilustrací, grafikou a hlavně tvorbou komiksů. Komiksy publikoval v různých antologiích a magazínech v České republice, ale například i na Slovensku, v Německu, Slovinsku a Švédsku. Spolu s Pavlem Kosatíkem je autorem grafické novely z cyklu ČEŠI. Jako ilustrátor spolupracoval s různými nakladatelstvími a časopisy. V roce 2013 zvítězil v soutěži ARNAL o nejlepší komiks beze slov a v roce 2017 zvítězil s komiksem Refugees na komiksovém festivalu FRAME v Praze. V roce 2016 se zúčastnil rezidenčního pobytu pro komiksové tvůrce ve švédském Malmö. Ve své tvorbě se inspiruje často životem prostředím paneláků a městské periferie.

Marie Míková

Marie Míková (1981 v Praze) je učitelka výtvarné výchovy a výtvarnice, pracovala také jako grafička. V letech 2008- 2009 působila jako Artist -in-Residence na St. Bees School v anglické Cumbrii. V roce 2014 založila spolu s divadelníkem a hudebníkem Pavlem Vopatem divadelní spolek Marylin and Pablo, ve kterém hraje a pro které vytváří loutky a kulisy. Dosud nastudovali autorská představení Princ Buřtík a princezna Čabajka, Dlouhý, Široký, Bystrozraký a Malý, Vdávalo se Motovidlo, Pravdivá zpráva o slavném vítězství u Malé Velké“ a Petka Bětka. S manželem a dvěma syny žije ve městě Sedlec-Prčice.

Marie Siváková

Marika Zadembská

Marka Míková

Marka Míková se narodila v Českých Budějovicích jako Marie Horáková. Vystudovala režii a dramaturgii na katedře loutkářství Divadelní fakulty AMU. Hrála v několika televizních filmech (mj. Jak se budí princezny), věnovala se divadelní režii (především v pražském divadle Minor). V letech 1980–2000 hrála na klávesy a baskytaru v kapelách Plyn, Dybbuk a Zuby nehty, s nimiž natočila celkem pět alb. Napsala dvě knížky pro děti: Roches a Bžunda (2001) a Knihafoss (2007). Dnes se věnuje především loutkoherectví a dabingu. Má čtyři děti. Žije v Praze.

Markéta Pilátová

Markéta PilátováSpisovatelka, překladatelka a novinářka Markéta Pilátová (1973) vystudovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde šest let pracovala jako odborná asistentka. Dva roky působila jako lektorka češtiny na katedře slavistiky ve španělské Granadě, poté odjela na dlouhou dobu do Argentiny a Brazílie, kde vyučovala potomky českých krajanů. Jako novinářka píše především pro týdeník Respekt, v němž také byla nějakou dobu zaměstnána. V současnosti pobývá trvale v České republice. Je autorkou řady románů, povídkových knih, básní a knih pro děti. Z těch nejznámějších uveďme Žluté oči vedou domů (2007), Tsunami blues (2014) nebo S Baťou v džungli (2017). Zatím posledním autorčiným dílem je román Senzibil, který vyšel v roce 2020 v nakladatelství Torst. Markéta Pilátová patří k nejpřekládanějším současným českým spisovatelům.

Martin Lukáš

Michael B.

Spoluzakladatel Mezinárodní konfederace pastevců, pastevec a redaktor. Mezinárodní konfederace pastevců byla založena v roce 2011 na pastvinách jižní Moravy. Kromě pastevectví v terénu se její členové zabývají výzkumnou, publikační, vydavatelskou, uměleckou, literární, sociologickou a filosofickou rovinou pastevectví. V roce 2017 vydali druhý díl knihy Pastevecký almanach, na němž spolupracovala mj. fotografka a pastevkyně Cat Urbigkit, etnoložka Marsha Weisiger, básník a filosof Peter Lamborn Wilson, umělec a spisovatel Marian Palla, novinář Břetislav Tureček, spisovatel Čaroděj Oz, ilustrátor Jan Turek nebo grafik a knihtiskař Karel Prokeš. Od roku 2018 vydávají ovčácký zin Čoban. Hlásí se k tvorbě vycházející z principů do it together a slow publishing. Většina nákladů spojená s vydavatelskou činností a další tvorbou je placena samotnými pastevci z jejich pasteveckých mezd. Všichni členové MKP jsou aktivními pastevci.

Milena Bartlová

Milena Bartlová (1958) je historička umění, profesorka na UMPRUM. V letech 1997-2009 přednášela v Semináři dějin umění Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, 2009–2010 na Institut für Bild- und Kunstgeschichte Humboldt Universität Berlin. Kromě toho působila i na Pedagogické fakultě a Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity, 1978–1990 v Národní galerii a 1991–1995 v Ústavu teorie a dějin umění AVČR. 2008 byla na stipendijním pobytu ve Wissenschaftskolleg Berlin. Tři desetiletí se zabývala uměním středověku, v poslední době se věnuje především dějinám dějin umění, teorii a metodologii. Její poslední knihou jsou Dějiny českých dějin umění 1945–1969 (vydala UMPRUM 2020).

Miloš Doležal

Miloš Doležal (nar. 1970) básník, dokumentarista, badatel a editor. Od roku 1998 do roku 2018 pracoval jako literární redaktor a dramaturg Českého rozhlasu Praha – stanice Vltava. Pravidelně spolupracuje s aktuálně.cz, měsíčníkem Reportér a Roš chodeš. Jeho knihy byly přeloženy do polštiny a italštiny. Jako scénárista se podílí na rozhlasových a televizních pořadech a dokumentech z období války a komunistického teroru padesátých let (Heydrich – konečné řešení, Rudí prezidenti aj.). Dlouhodobě se věnuje oběti komunistického režimu v Československu faráři Josefu Toufarovi, v roce 2014 inicioval nalezení jeho hrobu a pohřbení v Číhošti. Vydal básnické sbírky, knihy fejetonů a povídek, připravil čtyři knihy vzpomínek a rozhovorů s vězni nacistických a komunistických kriminálů. Jeho monografie o českém mučedníku komunistického režimu P. Josefu Toufarovi Jako bychom dnes zemřít měli (NTP, 2012) byla Lidovými novinami vyhlášena jako Kniha roku 2012. Žije v Horní Pasece na Vysočině.

Miroslav Petříček

Miroslav Petříček

Prof. Miroslav Petříček, Dr. (*1951), je český filozof a teoretik výtvarného umění. Ve svém myšlení byl výrazně ovlivněn Janem Patočkou, jehož bytový seminář navštěvoval v 70. letech. Specializuje se zejména na současnou francouzskou filozofii a vztahy mezi filozofií a uměním. Přeložil řadu klíčových děl z německé a francouzské filozofie, mezi jinými Světlou komoru (Roland Barthes), Čas a vyprávění (Paul Ricœur) či Ideu fenomenologie (Edmund Husserl).

Mezi jeho nejčtenější publikace patří Úvod do (současné) filosofie, analýza dynamiky detektivních románů Majestát zákona. Raymond Chandler a pozdní dekonstrukce (2001) či poslední kniha esejů Myšlení obrazem (2009).

Miroslav Petříček od roku 1992 vyučuje na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK, od roku 2001 spolupracuje také s Centrem audiovizuálních studií FAMU. Magisterský titul získal v roce 1990, do té doby mu z kádrových důvodů nebylo umožněno studovat a byl zaměstnán v Hydrometeorologickém ústavu. Jeho otcem byl literární kritik a překladatel Miroslav Petříček, Sr.

Nhung Dang

Nhung Dang je česko-vietnamská divadelní performerka a režisérka. Vystudovala DAMU v Praze a Rose Bruford College v Londýně. Působí v ČR i v zahraničí. Její nejvýraznější projekty na domácí scéně se točí kolem tématu identity: dokumentární multimediální inscenace Oizoioi (dříve A odkud jste doopravdy?) a inscenace HOMELAND, v níž propojuje multimédia, poezii a fyzické divadlo. Ve Velké Británii účinkovala v inscenaci Nightshifter souboru fyzického divadla Temper Theatre a v inscenaci Kourtney Kardashian experimentálního souboru Sleepwalk Collective. S tímtéž souborem nyní ve Španělsku účinkuje v inscenaci Swimming Pools.

Nikola Hoření

Po Střední průmyslové škole grafické studovala krátce na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v ateliéru Grafický design II. Po roce studia odešla na VŠUP v Praze do ateliéru Tvorby písma a typografie, nyní studuje v ateliéru Ilustrace a grafiky. Ráda kreslí a zkouší různé neobvyklé techniky. Její oblíbenou technikou je kresba tuší nebo barevnými mastnými pastely. Líbí se jí divoká městská příroda starých parků, a když už jí moc chybí ta „Velká“ Příroda, zajede si někam do ticha velehor.

Nikola vyrostla v ulici přímo pod Petřínským vrchem. Každé ráno tudy chodila do školy. Ráno je Petřín nejhezčí, běhá tam spousta veverek, a občas se dá zahlédnout i zajíc nebo králík. Petřín má skrznaskrz prochozený se psem, jehož tu kolikrát musela dlouhé hodiny nahánět, když chytil nějakou zajímavou stopu. Její bígl Boris je ostatně letitý nápadník bíglice Máši, jehož na stejný kopec chodí venčit také (nakladatelka) Iva Pecháčková. A před osmi lety obě zapálené majitelky dokonce vážně uvažovaly o tom dát Borise a Mášu dohromady – uznejte, že s těmito jmény se takovému nutkání ubránit nedalo – a pořídit jim štěňátka. Tehdy ale ještě obě psí paní nevěděly, co která dělá, a až nad hotovými ilustracemi do téhle knížky se letos v létě poznaly. Nevyzpytatelné petřínské cesty matky Přírody…

Nina Rutová

Nina Rutová

Nina Rutová vystudovala divadelní dramaturgii na DAMU. Zajímá se především o rozvoj dětského čtenářství, vytváří a publikuje metodiky pro dětské knihy (Zlatá stuha, Mladá fronta, Fraus). Působila jako šéfredaktorka časopisů Kritické listy, Rodina a škola a Kritická gramotnost. Od roku 1999 vede dílny „Čtením a psaním ke kritickému myšlení“. Pedagogický konstruktivismus představila odborné i laické veřejnosti v čtrnáctidílném seriálu „Škola snů“ (Česká televize). Vede vzdělávací semináře v Knihovně Václava Havla. Do projektu Respekt nebolí (Člověk v tísni) vytvořila metodiku pro čtyřicet příběhů, v nichž nejsou respektována základní lidská práva.  Je odbornou konzultantkou pro Čtenářské kluby (Nová škola, o.p.s.).
 

Ondřej Horák

Ondřej Horák se narodil v roce 1976 v Českých Budějovicích a vyrostl na břehu Malše. V roce 1990 odešel do Prahy studovat gastronomii, později literaturu. Již drahně let žije na břehu Botiče. Jeho život je jedna chyba za druhou. Včetně toho, že začal pracovat v literárním provozu – v literárním časopise, jako literární redaktor v novinách, jako knižní redaktor, a nakonec se odhodlal publikovat i vlastní knihy. Nicméně existuje ještě mnohem delší řada dílčích pochybení v životě osobním. Zkrátka ať se snaží, jak se snaží, vždycky vyprodukuje akorát další chybu.

Ondřej Kundra

Ondřej KundraOndřej Kundra, zástupce šéfredaktora Respektu, se dlouhodobě věnuje investigativní novinařině. Specializuje se na působení cizích mocností v Evropě, především Ruska a Číny. Na toto téma napsal knihu Putinovi agenti o působení ruských tajných služeb v Evropě, letos mu vyšla kniha Novičok nebo kulka o násilných operacích ruské špionáže. Vedle toho mu vyšla kniha Vendulka - Útěk za svobodou o neznámém příběhu, který byl skryt za nejznámější fotografií holocaustu československých Židů, kniha Můj syn terorista o evropských džihádistech a životopis Medy Mládkové Můj úžasný život. Za své články je držitelem řady novinářských cen včetně ceny Ferdinanda Peroutky.

Patrik Banga

Patrik Banga

Patrik Banga (* 27. března 1982 Praha) je český novinář, bloger a hudebník romské národnosti. Původní profesí programátor. Pochází z pražského Žižkova, ke kterému se celý život hlásí. Svou novinářskou kariéru začal v Jugoslávii, odkud v roce 1999 psal zpravodajské články pro česká média. Od začátku roku 2007 pracoval pro server iDNES.cz, odkud na konci roku 2013 přešel do České televize, kde natáčel reportáže pro hlavní zpravodajskou relaci Události. V roce 2016 se vrátil zpět na iDNES.cz, kde pracuje dosud.

V roce 2012 se podílel na tvorbě dokumentárního filmu Ghetto jako systém, z cyklu Intolerance, jehož námět vznikl na základě Bangových reportáží z ubytoven v Ostravě. Režíroval M. Petrov.

V hudební branži působil se svými bratry Radoslavem (známější pod pseudonymem Gipsy) a Gyullou již od třinácti let. S prvně jmenovaným zakládal kapely Syndrom Snopp (transformace z původních "Kalo rikonos") a známější Gipsy.cz, kde hrál na kytaru a zpíval. Se starším bratrem Gyullou občasně působil v kapele Trio Romano kde hraje na cokoliv, co zrovna dostane do ruky. Aktivně hraje na několik hudebních nástrojů (klavír, kytara, baskytara, flétna). Je spoluautorem některých hudebních pasáží v pohádce O chytrém, ale prolhaném zloději Bajcůrovi, kde ztvárnil hlavní roli Bajcůra.
 

Pavel Büchler

Pavel BüchlerPavel Büchler (1952 v Praze) je výtvarný umělec mezinárodně známý díky své konceptuální práci s textem, se zastaralou technologií a s médii. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách řady významných institucí, včetně londýnské Tate Gallery, Van Abbemuseum v Eindhovenu, nebo Sprengel Museum v Hannoveru. Je také považován za vlivného pedagoga a příležitostně se věnuje i kritické činnosti. Studoval typografii na pražské Střední průmyslové škole grafické a poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Z vysokoškolského studia byl vyloučen v roce 1976 po zákroku Státní bezpečnosti a o pět let později se vystěhoval do Velké Británie. Usadil se zprvu v Cambridge, kde spoluzaložil a vedl úspěšnou fotografickou galerii Cambridge Darkroom. Koncem 80. let začal také vyučovat na Slade School of Art v Londýně a v roce 1992 se stal vedoucím na Glasgow School of Art. Roku 1997 byl jmenován profesorem výtvarného umění na Manchester Metropolitan University, kde působil až do roku 2016 a kde je nadále emeritním profesorem.

Pavel Janšta

Pavel Janšta (1983) je konceptualista, autor haiku, cestovatel a komunální politik. Vyrostl ve Vodňanech. Na Univerzitě Karlově vystudoval politologii. Statický humanitní obor prokládal hodinami Dialogického jednání (DAMU) a Kontaktní improvizace (HAMU). Dlouhodobě navštěvuje kurzy Rétoriky a Tvůrčího psaní. Putoval z Vodňan do Jeruzaléma (2010), z Hirošimy do Nagasaki (2015) a z Kostnice do Taizé (2016). Vydal knihu Z Vodňan do Jeruzaléma ve šlépějích sv. Pavla. Práce ze svých cest vystavoval na jihu Čech (Vodňany 2010, 2016; Dvorec 2016), v Praze (Strahovský klášter 2012) a v Japonsku (Šinano-sakai 2017). Hiromi Ogata a Pavel Janšta společně vedou od roku 2018 neformální haiku skupinu, jež se každý měsíc potkává ve Vodňanech. V prosinci 2019 vydali knihu haiku Pupalka – výběr básní v českém i japonském znění z dvanácti vodňanských setkání s haiku. V prosinci 2020 vydala Hiromi autorskou knihu Jak zní svět s kocourkem Kosmosem. Na ní navázal interaktivní on-line workshop pro děti 6-10 let, jenž umožňuje dětem zvukomalebně tvořit spolu s lektorem i při pandemických omezeních. S uvolněním začali Hiromi s Pavlem pořádat zvukomalebné tvůrčí dílny naživo ~ pro všechny generace.

Pavel Klusák

Pavel Klusák

Hudební publicista a dramaturg, pouští hudbu ve svém pravidelném týdeníku Odposlechy (ČRo Vltava, sobota 13.30) a píše o ní (v současnosti Deník N, Aktuálně.cz). Je hudebním dramaturgem MFDF Ji.Hlava a události A Day of Sound v GASK - Galerii Středočeského kraje. Zároveň se vrací ke své profesi scenáristy.

Pavel Kořínek

Pavel Kořínek

Pavel Kořínek (1981) je absolventem oboru Český jazyk a literatura na FF UK, kde získal magisterský (2006) i doktorský (2015) titul. Působí jako odborný pracovník Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., komiksový teoretik, historik a publicista.

V letech 2010–2012 byl hlavním řešitelem grantového projektu GAČR Komiks: dějiny – teorie, jehož hlavními výstupy byly dvousvazkové Dějiny československého komiksu 20. století (Akropolis, 2015), připravené společně s Tomášem Prokůpkem, Martinem Foretem a Michalem Jarešem, a úvodová monografie V panelech a bublinách: Kapitoly z teorie komiksu (spolu s Martinem Foretem a Michalem Jarešem). Kurátorsky a editorsky se podílel na projektu Signály z neznáma. Český komiks 1922–2012. Je členem Centra pro studia komiksu ÚČL AV ČR, v.v.i., a FF UP. K domácímu komiksu, jeho dějinám a teorii zacílené kurzy vyučoval na FF UK a FF MU, pro čtrnáctideník A2 recenzuje moderní komiks a aktuální překladovou prózu.
 

Pavla Melková

Pavla Melkováhttps://www.pavlamelkova.com

Pavla Melková se narodila se v Praze v roce 1964. Vystudovala fakultu architektury ČVUT v Praze. Diplomovala v oboru památkové péče. Doktorské studium absolvovala na FAČVUT v oboru urbanismus a územní plánování a obhájila doktorskou práci na téma Humanistická role architektury v současné společnosti. Habilitovala rovněž na FAČVUT v oboru architektura s prací na téma Koncepční přístup v tvorbě veřejného prostoru. Absolvovala Fulbrightovo stipendium na GSAPP Columbia University New York. Je autorizovaný architekt a člen České komory architektů. Byla nominována na cenu Architekt roku 2014, oceněna například hlavní cenou Grand prix architektury 2012, cenou primátora hl. m. Prahy 2012, nominací na cenu Klubu za starou Prahu 2012, první cenou East Centric Arhitext Awards competition 2013 či nominací  European Union Prize for Contemporary Architecture – Mies van der Rohe Award 2013 a 2020, nominací na Piranesi Award 2019, nominací na Českou cenu za architekturu 2016 a 2020.


Věnuje se také výtvarné tvorbě, teoretické, přednáškové a publikační činnosti či pořádání výstav. Aktivně přednáší pro odborníky i veřejnost. Přednáší na Fakultě architektury ČVUT, Stavební fakultě ČVUT či Dopravní fakultě ČVUT. Spolupracuje na výzkumných úkolech na Fakultě architektury ČVUT.

Pavlína Matiová

Pavlína MatiováZpěvačka a herečka Pavlína Matiová se narodila v Roudnici nad Labem. Vystudovala střední pedagogickou školu a je absolventkou konzervatoře v oboru zpěv. Je členkou divadelni skupiny Ara Art. Hostovala v Divadle na Vinohradech, v Divadle Hybernia, v Hudebním divadle Karlín a v Kongresovém centru v několika muzikálových titulech. Je první Romkou, která zpívala jako sólistka v pražském Rudolfinu. V současné době stále působí v divadelni skupině Ara Art, koncertuje s kapelou Lače manuša a Romano Zorba, spolupracuje s držitelem ceny Grammy Oranem Etkinem, hostuje v divadle Husa na provázku v Brně a věnuje se vlastní hudební tvorbě.

Petr Borkovec

Petr Borkovec (1970) se narodil v Louňovicích pod Blaníkem, Střední Čechy. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin, Literárních novin. V současnosti pracuje jako dramaturg café Fra a redaktor nakladatelství Fra. Píše pravidelné sloupky pro časopis Full Moon, rozhlasovou stanici Vltava, server iliteratura a slovenskou revue Fraktál. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou sbírka povídek Lido di Dante (2017), básnická sbírka Herbář k čemusi horšímu (2018) a leporela O čem sní (2016) a Věci našeho života (2017). V r. 2019 vyšly básně pro děti pod názvem Každá věc má něco společného se štěstím a soubor esejů Petříček Sellier & Petříček Bellot. Jeho sbírky a knižní soubory vyšly v Německu, Rakousku, Anglii, Rumunsku a Itálii. Překládal poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Josifa Brodského, Jurije Odarčenka aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.

Petr Hasan

Petr Himmel

Petr Himmel

Petr Komers

Petr Komers, Ph.D., (*1971) je vietnamista, romanista a novinář, dnes zejména překladatel na volné noze. Mimo jiné se podílí na jazykových a sociologických výzkumech v rámci vietnamské komunity žijící v ČR.

Petr Vizina

Petr Vizina (* 1967 Praha) je český novinář a hudebník. Působil jako vedoucí kulturní redakce zpravodajství České televize. Byl členem redakcí Lidových a Hospodářských novin, psal do Respektu, Reflexu či AD Magazínu, působí i v Českém rozhlase. Pro Českou televizi připravoval pořad Musicblok, moderoval pořad Před půlnocí či literární pořad U zavěšené knihy. Studia Katolické teologické fakulty UK dokončil prací o současné české literatuře a fundamentální teologii.

Působil jako bubeník několika kapel i jako studiový hráč. V letech 1989–1993 hrál s Jardou Svobodou ve skupině Otcovy děti, v letech 1999–2003 i ve Svobodově nové skupině Traband. Hrál také v kapele Šarközi (1997–2001[5]) a doprovázel Chrise Burroughse a Terry Lee Halea či Peppe Voltarelliho.

Rena Horváthová

Roman Zorba Horváth

Roman Zorba HorváthRoman Zorba Horváth, rodák z Hradce Králové je zpěvák, kytarista a skladatel. Je zakladatelem legendárních Terne čhave. V současné době koncertuje s hudebním seskupením Romano Zorba a věnuje se tvorbě nového romského muzikálu.

Šárka Grauová

Mgr. Šárka Grauová, Ph.D. (* 10. 8. 1965 v Praze) je česká vysokoškolská učitelka, portugalistka (romanistka) a také překladatelka z portugalštiny, přednášející na Ústavu románských studií FF UK v Praze. Jejímu vědeckému zájmu se těší zejména portugalsky psaná literatura. V roce 1988 ukončila studium angličtiny a portugalštiny na FF UK v Praze. V roce 2012 následně obhájila pod vedením hispanistky prof. PhDr. Anny Houskové, CSc. (FF UK) doktorskou disertační práci (Ph.D.) na téma „Překlad jako kulturní fenomén. George Steiner: Po Bábelu“ na FF UK v Praze.

SdCH

Miloslav Vojtíšek alias S. d. Ch. se narodil roku 1970 v Praze. Spisovatel, scenárista, loutkoherec a autor koláží vyrůstal na pražském Jižním Městě.

V osmdesátých letech stál u zrodu Barrandovské čtyřky, jejíž členové kromě pravidelných literárních střed shrnuli své tvůrčí počiny v jediném almanachu. Pro skupiny Periferie 42 a Ruce naší Dory skládal, psal a hrál na elektrickou kytaru. V současnosti se S. d. Ch. živí jako hrobník a správce hřbitova.

Původně publikoval samizdatem. Dnes jeho práce soustavně vydává studio Divus, mimo jiné vydavatel časopisu Umělec. Autor se ve svých scénářích a v poslední době i literárních pastiších, charakteristických archaickým jazykem, vyrovnává především s mýty českého národa a zabývá se pozicí člověka ve světě proměněném v instituci.

K soukromým vydáním prací svých a svých přátel udržuje domácí edici pod značkou Creatura Culina Slach.

Provozoval divadelní společnost Miloš a Matěj a Naturální divadlo. Nyní provozuje Varlénův loutkový seminář, ve kterém kromě všech svých her uvedl i Quasičajovnu U Suicidní Ženy S Nepravidelným Měsíčním Cyklem (literárně – čajovnická performance), Varlénův loutkový poloautomat (projekt živého marionetového jukeboxu), Polí pět otvírá (loutková marketingová esej), Opouštění fetiše ( loutkové desatero živých hudebních klipů kapely Skrytý půvab byrokracie).

Tereza Říčanová

*1974. Absolvovala SUPŠ v Praze a VŠUP, obor ilustrace a grafika u prof. Jiřího Šalamouna. Od roku 1998 žije na statku v Mezné u Pelhřimova, kde se věnuje volné tvorbě, čtyřem dětem a hospodářství. V devadesátých letech cestovala na Sibiři a v Turecku. V současné době učí na Střední umělecké škole grafické v Jihlavě. Kromě volné tvorby je autorkou orientačních piktogramů v Městské knihovně v Praze. Ilustrovala a vytvořila několik knih v nakladatelství Baobab, které získaly ocenění Nejkrásnější kniha ČR či Zlatá stuha. Její obrazové album Noemova archa bylo nominováno na cenu Magnesia Litera.

Tereza Šiklová

Tereza ŠiklováTereza Šiklová (1996) vystudovala užitou malbu na SUPŠ a v r. 2020 ukončila jako bakalářka studium ilustrace a grafiky na UMPRUM. V r. 2018 pobývala na stáži na Glasgow School of Art. Autorské publikace: Strofy dřevěné sochy (2017), Země dlouhého bílého mraku (2017) (text: Eliška Prokopová), The alphabet is easy math (2018), Detective Story (2020), The Tree Tale (2021), Obr Gigant (2021). Uskutečnila výstavy: Self-awareness course (2019), Bike Jesus - společná výstava se Sofií Tobiášovou, Arizona Dream (2020), Klubovna - společná výstava s Darjanem Hardi Fruit makes you happy and better (2018), Na Hollaru - série autorských plakátů Běží Kůň Převalského pro kávu do Milovic... (2021), Milovická Nádražka.

Ticho

Básník Ticho vystřídal mnohá zaměstnání, pracoval na železnici, jako zahradník, knihař, redaktor aj. Píše verše i prózu, také maluje a kreslí. Publikoval v Revolver Revue, Babylonu, Protimluvu, Psím vínu, A2, Tvaru, Souvislostech. Je autorem knih Básník Ticho (básně, 2003), Artcore (prózy, 2003), Růže pro Miladu (básnický román, Squatt 2004, Concordia 2008), Obchodník s Nocí, narcis a netopýr (básnický román, 2009). V prosinci roku 2012 vydal vlastním nákladem Malou knihu noci, výbor básní, který později rozšířil o další texty (Skoba 2014). V Protimluvu vydal knihy Play off (2016) a přepracovaný román v podobě e-knihy Obchodník s nocí (2018).

Václav Jamek

Václav Jamek (1949) je brilantní esejista – a zároveň autor schopný třeskutého intelektuálního humoru. Přesvědčivě a srozumitelně analyzuje díla O. Mandelštama či G. Flauberta, na kontě má ale také přízračné básně „Eberhardta Hauptbahnhofa, básníka českého“. K Jamkově mnohočetnosti patří to, že je rozkročený mezi českou a francouzskou kulturou. Coby vystudovaný romanista působil jako nakladatelský redaktor a překladatel, po roce 1989 také v diplomatických službách, později se vrátil na Filozofickou fakultu UK jako pedagog. V jeho textech nejrůznějšího druhu se projevuje subjektivní pohled, sebeironický a přesvědčivý. Ve Francii je vzhledem ke svým francouzsky psaným knihám oceňovaným autorem, možná víc než u nás.

Václav Magid

Václav MagidV činnosti Václava Magida (*1979) se prolíná praxe vizuálního umělce, kurátora, kritika a teoretika umění, odborného vědeckého pracovníka i pedagoga na uměleckých školách. Navzdory tomu (anebo možná právě proto), že ve všech těchto odvětvích Magid působí dlouhodobě úspěšně, jeho práci charakterizuje skepse, ironie, nechuť a pochyby namířené kriticky právě k vlastnímu působení na kulturní scéně a vůči pozici, které na ní dosáhl. Knihu Malá encyklopedie nepatřičnosti vydala ArtMap v roce 2019.

Vít Ondráček

Narozen 5. 6. 1959 v Brně na Obilním trhu. Dětství prožil v Ponětovicích u Brna, na území bitvy tří císařů – Austerlitz. Vystudoval obor grafika na Střední uměleckoprůmyslové škole u profesorů Ivana a Dalibora Chatrných. Soukromě se výtvarně vzdělával u Petra Skácela (bratra básníka Jana) a svého strýce Raimunda Ondráčka, profesora restaurátorství na AVU v Praze. Po škole vystřídal různá zaměstnání, od jara 1991 je na volné noze. Úzce se přátelí a spolupracuje s mnoha básníky a prozaiky, s Vítem Slívou, Radkem Malým, Jaromírem Typltem, Bogdanem Trojakem, Petrem Paynem, a s významným českým surrealistou Ludvíkem Kunderou (Skupina Ra) a kunsthistorikem J. M. Tomešem až do jejich smrti v roce 2010.


Vít Ondráček se věnuje převážně volné tvorbě v malbě, grafice, kresbě a ilustraci. Ovládá desítky výtvarných technik. Píše poezii a prózu. (Od šestnácti let si píše Deník). Spolupracuje s rádiem Vltava a literárními časopisy. Výtvarně participuje na tvorbě krátkých experimentálních filmů. Svou malířskou a grafickou tvorbu vystavuje už čtyřicet let doma i v zahraničí. „Umění je to, co činí život zajímavějším než umění!“

Zuzana Fuksová

Zuzana Fuksová (* 16. ledna 1983 Brno) je česká performerka, rapperka, moderátorka a spisovatelka.

Vystudovala sociální práci a nedostudovala germanistiku. V roce 2006 se stala zakládající členkou brněnského hudebního dua Čokovoko. V roce 2016 vydala knihu Cítím se jako Ulrike Meinhof. V roce 2018 začala s Ivanou Veselkovou moderovat na Radiu Wave podcast (girl talk) Buchty. Během rodičovské dovolené psala články o tomto životním období a o ženské zkušenosti na web časopisu Heroine.