Gabriela Jolowicz se narodila v německém Saltzgitteru. Studovala Communication Design, Applied Sciennces and Arts, Visual Arts, Book Arts/Graphic Design se zaměřením Ilustrace a tisk. V roće 2008 byly její dřevoryty vydány knižně pod názvem Megabillig, tisk za použití originálních dřevěných bloků. V roce 2012 získala První cenu na International Artprize Holzschnitt Heute (Woodcut Today) of the Stiftung Kunst, Kultur und Bildung Ludwigsburg. V roce 2014 získala čestné uznání na XVII the German International Exhibition of Graphic Art ve Frechenu. Zde jsou zmíněnz některé z jejích posledních sólo výstav: Event #29, Framed Gallery v Berlíně, Německo, Sentimental Value, Odd Gallery, Klondike Institute for Art and Culture, Dawson City v Kanadě, Old News, Galerie Huebner + Huebner, Frankfurt am Main v Německu,  Bodybuilding, Berlin, Galeria M in Wrocław, Polsko, Off Licence, Galerie Huebner + Huebner, Frankfurt am Main v Německu, Church Playground, Martha Street Gallery, Winnipeg v Kanadě, Church Playground, Open Studio Gallery, Toronto, Kanada. V současné době žije a tvoří v Berlíně.

Barbora Satranská
Barbora Satranská studuje v současné době magisterský program Ilustrace a Grafika na UMPRUM. Na poli umění se soustřeďuje převážně na ilustraci (kresba, komiks, vizuální reportáže a koláže)

''Nechávám se inspirovat motivy, které ke mě volně přicházejí v každodenním životě, v přírodě a poslední dobou i ve snech. Nehledám univerzální vizuální styl. Mnohem více mě zajímjí nové způsoby, kterými lze vidět a zachytit realitu kresbou.''

Některé z jejích posledních publikací: „Babička“ („Grandmother“) – autorská kniha, jedna kapitola v knize Hobbit – společný projekt, „Spořilov“ – komiks, ilustrace pro časopis Host (vydání 03/17 and 11/17), filmový plakát pro norský film „Dandelion mum“, ilustrace pro finský časopis Särö, organizace uměleckého komunitního projektu / festivalu „Tintili Vantili“.
 

Bim Erikson
Bim Eriksson je komiksová výtvarnice žijící ve Stockholmu. Letos vyšla její kniha Baby Blue.

“V naší přípravce na umělecké škole nám naše učitelka řekla, že nás nemůže naučit jak máme kreslit, ale naučí nás, jak máme vidět. Chápu to tak, že i to, co nevidíme, je obraz a příběh.”

Clara Chotil
Žije v Angoulême, dílnu má v PADAF - Antony, Ile de France.
Je členkou a zakladatelkou Dynamorphe (v roce 2018 získali cenu DICRéAM, v roce 2017 se stali vítězi Faire Paris, Arsenal Pavilion) založené v roce 2017 spolu s Félixem Chmeroy. Je designérkou divadelního spolku F718, představení Noire and Songbook, režie Lucie Nicolas.

''Díky této tvorbě jsem se začala zabývat tzv. výpravnou kresbou a toto téma dále studuji v rámci magisterského studia komiksu na EESI Angoulêm.''

Katarzyna Miechowicz
Katarzyna se narodila v roce 1995. Úspěšně vystudovala  Animation and Special Effects na  Polish National Film School v Lodzi.

Filmografie: “Herbarium” (2016), “The Amazing Adventures of Not So Special People From Outer Space” (2018), “Best Animal Videos" (2019).

Lisa Ottenburgh
Lisa se narodila v roce 1997. Během magisterského studia Fine Arts na Luca School of Arts v Ghentu se specializovala na ilustraci, nyní studuje MSc v oboru vzdělávání.

“Vždy jsem ráda vyprávěla příběhy. Dle mého názoru lze jimi upozornit na drobnosti, umět se vcítit do charakterů a přemýšlet jinak o určitých věcech.”

Marco Quadri
Marco Quadri je italský ilustrátor žijící v Hague. Zaměřuje se na komiksy, tisky a tradiční způsoby animace.

''Svou prací se snažím vytvořit alternativy a zpochybňovat normalizované modely nejistého žití mladších generací. Pokouším se prozkoumat rozpory mezi žitím na 'konci světa' a samotné myšlenky budoucnosti.''

V září 2020 získal první cenu v mezinárodní soutěži nových autorů komiksů (Treviso Comic Book Festival).

Některé z jeho prací: “Non c’é niente”, krátký web komiks, “Bottleneck” online web komiks,  http://www.marcoquadri.com/bottleneck, “Answer to me kindly”, ve spolupráci s Luca Tellurio, tisk Enter Press, sám si vydal komiks “Untamed”, “A great wild nothing”, tři krátké povídky,  finální projekt na škole Escola Massana.
 

Mia Oberlände
Mia se narodila v roce 1995 v Ulmu. Vystudovala HAW v Hamburgu a v současné době se věnuje magisterskému studiu obor Vizuální vyprávění na HAW s Anke Feuchtengerger.

“Cítím jistou neuzavřenost ve smyslu vyjádření svého názoru na nejisté a hrozné věci, které se dějou kolem nás v Evropě i celosvětově.”
 

Omar Cheikh
Omar se narodil v roce 1996, v Urbinu vystudoval Animaci. komiks a ilustraci na Scuola del Libro.

“ Má matka je Italka a otec Tunisan, ja jsem obojí, takže ani jeden z nich. Odraz na územních hranicích ve mně stále vzbuzuje otázky. Tekutina nemá tvar ani objem, pokud ji něco nedrží pohromadě.”

Léopold Prudon
Léopold se narodil v roce 1993 a žije v Paříži. V roce 2015 založil the zine Mökki a vydal několik knih. V roce 2021 byla vydána jeho poslední kniha, grafický román Shanghai Chagrin.
 

Lode Herregods
Lode se narodil v roce 1999 a vystudoval Graphic Storytelling na Luca School of arts in Brussels.

“Zjistil jsem, že mám velmi blízký vztah k mrakům a jejich dynamice. Vždy se mi velmi snadno kreslily a lidem kolem mě se mé výtvory líbily. Teprve později jsem si uvědomil určitý filosofický zájem, který ma svůj původ právě v nich.”

Lucie Lučanská
Lucie se narodila v roce 1990. Vystudovala Ilustraci a Grafiku na UMPRUM v Praze.

“Většinu času jsem trávila sněním o dobrodružstvích a byla úplně mimo během dlouhých procházek. Toulala jsem se někde mezi zápletkou a obrazy.”
 

Elena Pagliani
Elena se narodila v roce 1993 a získala magisterský titul Comics Languages na Academy of Fine Arts in Bologna.

"Volné obrazové asociace a naprostá důvěra v barvy, abstraktní tvary a dokonce i v ryzost materialů jsou prostředky, které využívám k dosažení neviditelnosti ve své tvorbě.”

Joëlle Jolivet se narodila v roce 1965 ve francouzském Ivry-sur-Seine, kde také pracuje. Vystudovala grafický design na Akademii užitých umění v Paříži a litografii na Akademii krásných umění. Po vystudování se zabývala knihami. Zajímala se stejně tak o ilustraci, typografii nebo tisk. Naproti tomu knihy nepsala, pouze dlouhodobě spolupracovala s autory jako Fani Marceau a především s Jean-Luc Fromentalem, se kterým pracovala na  šesti knihách. Jolivet ve svých ilustracích spojuje humor a jednoduchost avšak s dokumentární přesností. Její ilustrace jsou nejčastěji realizovány pomocí linorytu. Vydala více než padesát publikací s jejími ilustracemi, jejíž většina je  překládána do celého světa. Ilustrovala také spousty  obálek románů a čas od času pracuje pro noviny. Ocenění sklidila a ve více jazycích vyšla například kniha J. – L. Fromentala o tučňácích, kterou ilustrovala: 365 tučňáků. Zvířata i kostlivci, ale také kostýmy, pohádky, příběhy shakespearovské i napínavé, vzdělávací tituly, knížky pro děti i pro mládež, to všechno spadá do jejího portfolia. Smysl pro humor zaručen.

Tomáš Klepoch (*1981), výtvarník, ilustrátor a pedagóg. Vyštudoval na bratislavskej VŠVU. Vo svojej tvorbe sa venuje prevažne figurálnej kresbe a voľnej grafickej tvorbe, predovšetkým linorytu, drevorytu a monotypii. Za sebou má viacero individuálnych i skupinových výstav. V roku 2011 sa stal držiteľom prestížneho ocenenia Zlaté jablko na Bienále ilustrácií Bratislava. Žije a tvorí v Bratislave.

Alice Koubová(1974). Vystudovala nejprve matematiku a poté systematickou filosofii. Pracuje na Filosofickém ústavu Akademie věd a na DAMU v Praze, kde na počátku prošla řadou kurzů psychosomatických disciplín. Dlouhodobě se zabývá způsoby, jakými se k sobě blíží filosofie a performance, a to jinak než aplikací jedné na druhou. Věnuje se tématům tělesnosti, identity, relační etiky, politické psychologie a uměleckého výzkumu. Vedle akademické práce se věnuje vlastním performativním tvarům, občasné dramaturgii a vedení diskuzí na socio-politická témata navazující na umělecká představení. Založila lesní školku.

Tanečnice a pedagožka, absolventka konzervatoře Duncan Centre, kde vyučovala děti ve Studiu taneční výchovy. Absolvovala stáže na Hunter College of City University of New York, kde studovala moderní tanec a taneční terapii na NYU u Miriam Roskin Berger, dále vyučovala tanec na francouzském lyceu v Praze a pohyb na herecké fakultě vysoké školy HINT v Norsku. Od roku 2002 je členkou mezinárodní divadelní skupiny NIE. Je autorkou tanečního představení Fg = G [(m₁m₂)/r²] / Tanec a fyzika, součástí tohoto projektu jsou také interaktivní dílny pro děti ve školách. V rámci projektu Tanec školám vyučuje pravidelně na ZŠ Havlíčkovo nám. na Praze 3 a na ZŠ V Zahrádkách.

Barbora Nováková vystudovala bakalářský obor Etnologie se specializací vietnamistika a ve studiu vietnamské kultury pokračovala během navazujícího magisterského studia Etnologie. V průběhu studií absolvovala několik studijních pobytů na Hanojské národní univerzitě a výzkumné stáže na École Pratique des Hautes Études v Paříži a École Franciase d’Extreme Orient v Hanoji.

V rámci doktorského studia se věnovala problematice vietnamských náboženských představ v prekoloniálním Vietnamu a vztahu elitní a lidové kultury. V současnosti je asistentkou na Ústavu asijských studií.

Narozena 4. 2. 1994 ve Frýdlantu v Čechách. Herečka, V NDL je od roku 2019. Hrála v těchto inscenacích: Pouť krkonošská, Hvězdný posel, Kabinet zázraků neboli Orbis pictus, Boj o oheň.

Eda Kriseová (* 18. července 1940 Praha) je česká novinářka a spisovatelka. Je členkou PEN klubu, Obce spisovatelů, Kafkovy společnosti a správní rady Nadace Central and Eastern European Book Project v Amsterodamu.
Po maturitě v roce 1957 vystudovala Institut novinářství a osvěty na Univerzitě Karlově, kterou absolvovala v roce 1963. Poté se stala novinářkou v časopise Mladý svět, kde působila až do roku 1968. V roce 1969 byla reportérkou v časopise Listy. Po zákazu Listů nemohla publikovat ani pracovat v publicistice, proto se koncem roku 1969 stala asistentkou v Ústavu pro teorii a dějiny sdělovacích prostředků při UK. V letech 1974 až 1976 pracovala v universitním archivu, poté byla nucena také toto místo opustit a pracovala zcela mimo obor.

V listopadu 1989 byla členkou Koordinačního centra Občanského fóra a mluvčí Václava Havla. Od ledna 1990 do rezignace V. Havla v červenci 1992 byla poradkyní prezidenta, od roku 1991 působila také jako ředitelka sekce Stížnosti a milosti prezidentské kanceláře. Od července 1992 se věnuje jen literární činnosti. Přednášela na George Washington University ve Washingtonu a absolvovala autorská čtení v řadě zemí.

Hana Zahradníčková (* 1972, Praha) je překladatelka, redaktorka, editorka a učitelka jazyků. Založila a vede Jazykovou školu Česká Sibiř.

Vystudovala romanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracovala mj. v týdeníku Respekt, nakladatelství ERM a Lidových novinách.

Vystudovala ateliér grafického designu a plakátu na VŠUP v Praze, kde v letech 2004–2008 byla odbornou asistentkou ateliéru ilustrace a grafiky Juraje Horvátha. Od roku 1996 se věnuje designu knih, výtvarných katalogů a monografií pro různá nakladatelství (Arbor vitae, Argo, Academia, Dauphin, Herrmann a synové, Host, Literární salon, Malvern, Paseka, Torst, Tranzit), designu výstav (Běla Kolářová, Vojtěch Preissig, Eva Kmentová, Václav Stratil, Růžena Zátková, Povolání – architektka, Miloš Jiránek, expozice dopravy NTM, expozice spiritismu Muzea Nová Paka), propagaci kulturních akcí a grafickému designu v architektuře. V roce 2005 spoluzaložila kavárnu a knihkupectví nakladatelství Fra. V roce 2005 navrhla grafickou podobu kulturního týdeníku A2. Byla grafičkou občanského sdružení Kruh – diskuse a přednášky o architektuře (2000–2012) a občanského sdružení Společnost Topičova salonu (2008–2012). V současnosti zpracovává studentské publikace Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci v projektu Architektura mimo centra (2012–2014). Navrhla všechny tři řady Literárního salonu: Ouvertury, Varia(ce), Bilingva a je autorkou grafického designu knih (řadu Ouvertury v roce 2010 převzal Ján Petrovič).

Irena Hejdová (*1977) je česká scenáristka. Vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Od listopadu 2005 do roku 2008 pracovala jako filmová redaktorka portálu Aktuálně.cz, od ledna 2009 byla redaktorkou Hospodářských novin, od října 2009 pracuje pro časopis Týden.

Doc. PhDr. Mgr. Ivan Klimeš v letech 1976–1981 studoval hudební a divadelní vědu na FF UK; po studiu se začal zabývat dějinami české kinematografie. V současnosti je vedoucím Katedry filmových studií FF UK, kde působí jako filmový historik. Je autorem řady studií o kulturně-historických souvislostech filmového média ve střední Evropě.

Jakub Bachorík, nar. 1994, pochází z Prostějova, většinu života však pobýval v malé vesnici Podolí u Mohelnice, odkud se vydal na studia do Ústí nad Orlicí, kde dále absolvoval grafický design na Střední škole uměleckoprůmyslové. Jeho další cesty vedly do ateliéru Ilustrace a grafiky na UMPRUM v Praze, kde nadále studuje, pobývá a působí. Věnuje se převážně ilustraci, se kterou hojně pracuje ve svých knihách, akrylových malbách a v neposlední řadě ve svých grafických pracích. Často se věnuje litografii, občasně linorytu a v posledních letech se jeho ilustrace promítá do velkoformátových dřevorytových tisků. V jeho ilustracích můžeme pozorovat jeho fascinace, které ho provází celý život a dále je v podobě příběhů a kreseb otiskuje do svých děl. Jakub má rád neprobádané zapomenuté světy, sci-fi náměty, krásu techniky, mystické výjevy ale taktéž nádheru denní rutiny, jakou je například autodílna starého mechanika v daleké vsi, kdesi mezi lesy a kopci. Všechny tyto faktory a krásy ovlivňují Jakubovu tvorbu a dohromady skládají vizualitu jeho ilustrací. V poslední sérii grafických tisků se Jakub vydal na pomyslnou vesmírnou cestu za poznáním kolonizace planety Mars, ze které vzešlo na světlo světa několik velkých dřevorytových grafik, řezaných pilou a frézou. Objevování a průzkum je pro jeho práci typické, stejně jako velké formáty a těžkotonážní stroje, které provází jeho díla už od starých skicáků

Jakub Zeman, KEG,  narozen 1975. Od roku 2000 ženatý s japonskou cemballistkou Kayoko (Fukuda). Od roku 2018 rytíř Řádu orla Gruzie (dynastický záslužný řád Bagrationů), od roku 2019 člen Královské akademie sv. Ambrože. Od roku 2021 obdržel od pretendenta gruzínského trůnu, prince Davida Bagration Mukhrani, baronát a právo opět používat rodový erb. Lektor a později kurátor Asijských sbírek Národní galerie, zámek Zbraslav, specializace – mečové záštity a příslušenství. Publicista s bohatou bibliografií, tlumočník, překladatel, člen odborné komise  Asociace starožitníků (asiatika), přednáší Asijské umění v rámci Rudolfinské akademie,  dlouholetý člen, v současnosti činovník Česko-japonské společnosti a čestný člen Společnosti pro studium japonského meče (Nihontó kenkjúkai).

Narozen 18.7.1948 v Liberci. Doc., PhDr., CSc., filmový a divadelní teoretik, práce z oboru. Po studiu na Filozofické fakultě UK - obor dějiny a teorie filmu, dějiny a teorie divadla - působil v letech 1975-1987 v tehdejším Československém filmovém ústavu jako výzkumný pracovník a později jako organizátor a lektor Rady čs. filmových klubů. Koncem osmdesátých let začal působit jako pedagog na FF UK, kde po listopadu 1989 vedl oddělení filmové vědy a později katedru divadelní a filmové vědy.

V letech 1993 až 1999 byl Jan Bernard děkanem pražské FAMU, na níž působí dodnes jako pedagog. Specializuje se na dějiny filmových teorií, základy filmové řeči, aplikaci estetických kategorií ve filmu a na problematiku médií. Je autorem řady studií, článků a knih z oblasti filmové teorie, historie a estetiky.

Jan Freiberg (* 1976) se narodil ve Strakonicích. Studoval v Ateliéru fotografie Pavla Baňky na UJEP v Ústí nad Labem a obor Teorie a dějiny designu a nových médií na pražské UMPRUM. Působil jako kurátor a fotograf v Galerii Klatovy / Klenová (2002–2010). Po odchodu odborných pracovníků galerie založil v roce 2010 v bývalé smuteční síni u Volyně Galerii Na shledanou. Od roku 2019 vede Galerii Františka Drtikola v Příbrami.

Jan Frolík (1948 v Kardašově Řečici) vystudoval češtinu a dějepis na PdF v Českých Budějovicích a po většinu profesního života učil na základní škole ve svém rodišti. Knižně vydal sbírky Seminář poezie (Pražská imaginace 1991), Útěcha z ornitologie (Fra 2012) a dále – většinou v jindřichohradeckém nakladatelství Epika – knihy Sardinku znal jsem rozpustilou... (2013), Haiku to nevysvětlí (2013), Atlantida – verše z mladších let (2014) a Řečická haiku (společně s Alešem Šindelářem, 2014) aj. Jeho verše byly přeloženy do polštiny (mj. Antologia haiku europejskiego, 2005), němčiny, běloruštiny a angličtiny (World haiku review).

Ilustrátor, absolvent Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a ateliéru ilustrace na UMPRUM. Je autorem knih Přicházíme v míru ve jménu lidstva, K večeru spustil se déšť a Podivuhodná robotí expedice. U práce nejraději poslouchá The White Stripes.

Narozen 1976. Překladatel ze španělštiny a ockitánštiny, spoluautor básnických antologií.

Překládá z francouzštiny a italštiny, publikuje i teoretické texty. Působí také jako pedagog na Ústavu románských studií FF UK. Pracoval v nakladatelství Odeon jako redaktor teoreticko-naukových edic, v letech 1990–1991 v Odeonu působil jako šéfredaktor.

Je nositelem Ceny Josefa Jungmanna (za překlad sbírek Yvese Bonnefoy, O pohybu a nehybnosti jámy, Psaný kámen; 1996), Ceny Magnesia Litera 2002 (za výbor z italské poezie pozdní secese Básníci soumraku) a Státní ceny za překladatelské dílo (2002). Byl také ověnčen italským státním vyznamenáním (Ordine al Merito della Repubblica Italiana), od francouzské vlády získal uznání v podobě udělení hodnost rytíře (Chevalier dans l’Odre des Arts et des Lettres).

Překládá prózu, poezii i drama od středověkých textů až po současnou tvorbu, výčet autorů, kterým svěřil svůj čas a um, je dlouhý. Namátkou: S. Mallarmé, Ch. Baudelaire, P. Reverdy, S. Beckett, B. Vian, I. Calvino, R. Queneau,  Y. Bonnefoy, A. Tabucchi... Jeho kratší teoretické texty vyšly souborně v publikacích Kapitoly z francouzské a italské literatury a Kapitoly z francouzské, italské a české literatury, případně Bohumil Hrabal: Pokus o portrét. Pod jeho vedením vznikl Slovník italských spisovatelů (2004). Esejistické a literárněvědné knihy také překládá (Todorov, Curtius, Magris).

Karol Sidon (1942 v Praze) je spisovatel a vrchní zemský rabín. Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU, v šedesátých letech působil jako dramaturg animovaných filmů a redaktor Literárních novin, později se ve svobodném povolání věnoval scenáristice a spisovatelskému řemeslu. Pracoval také jako pomocný dělník a prodával ve stánku Poštovní novinové služby. Po podpisu Charty 77 se stal topičem. V roce 1983 emigroval do Heidelbergu, kde vystudoval judaistiku, v letech 1990- 92 dokončil studia v rabínském semináři v Jeruzalémě a po návratu do Prahy se stal vrchním pražským a zemským rabínem. V šedesátých letech publikoval v časopisech i knižně, napsal řadu divadelních a rozhlasových her, s režisérem Jurajem Jakubiskem spolupracoval na několika scénářích, ale od sedmdesátých let publikoval pouze v samizdatu. Až na prózy Sen o mém otci a Sen o mně vyšly jeho další prózy knižně až po roce 1989. Později s ním Karel Hvížďala připravil tři knihy rozhovorů. Pod pseudonymem Chaim Cigan vydal K. Sidon tetralogii Kde lišky dávají dobrou noc, je také autorem knihy příběhů Malý pan Talisman.

(*1990) Absolvovala studium v Ateliéru ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM s roční stáží na UDK Berlin v ateliéru Henninga Wagenbretha. Věnuje se ilustraci a  grafickému designu. Jako grafik a výtvarník spolupracuje s českou experimentální hudební scénou. Spolu s Alžbětou Zemanovou, Jakubem Plachým a Zuzanou Bramborovou vedou Xao - knihkupectví a galerii se zaměřením na obrazovou knihu, současnou ilustraci, komiks.

(1976). Profesí učitel. Nejen češtiny pro cizince. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně absolvoval obory český jazyk a divadelní věda. Na sklonku roku 2016 vydal v nakladatelství Argo humoristický román s obrázky nazvaný Wittgensteinova kniha faktů. Kniha byla nominována na Cenu F. X. Šaldy za nejlepší českou seriózní knihu roku 2016. A ta samá kniha byla oceněna Obcí spisovatelů Cenu M. Švandrlíka za "nejlepší českou humoristickou knihu roku 2016". Autor divadelních her, vysokoškolských učebnic, autor libret ke komickým minioperám. Publicista. Jeden ze zakladatelů občanského sdružení Skutečnost. Mnohaletý spolupracovník časopisu Babylon. V rámci projektu Literární čtení Skutečnosti od roku 2006 ve sdružení Skutečnost realizoval přes 80 literárních akcí, z nichž se 40 odehrávalo ve veřejném prostoru. Deset let uváděl festivaly Beseda u bigbítu, Blues v lese a Trutnov Open Air.

Český spisovatel, filozof a překladatel.

Vystudoval francouzštinu a češtinu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1990 nastoupil jako odborný pracovník do Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, od roku 1992 přednášel moderní francouzskou literaturu na Filosofické fakultě UK. V letech 2002–2004 se podílel na rekonstrukci českého velvyslanectví v Paříži. Od roku 2005 působí na FAMU jako proděkan pro zahraniční vztahy.

Hojně překládá z francouzštiny (Artaud, Daumal, Bataille, Genet, Mandiargues, Camus, Queneau, Aumont, Gauthier, Jost, Balandier).

Lucie Koryntová, nar. 1984

Doktorská práce věnovaná metafoře Vladimíra Holana „Holanova metafora ve sbírkách Vanutí a Na postupu ve světle Ricœurovy „živé“ metafory (obhájena na FF UK v roce 2018)

Překlady z francouzštiny a portugalštiny pro časopis Plav (R.-M. Rilke, A.-R. Rosa, E. de Andrade, Ph. Jaccottet, M. de Barros…)

Překlad literárněvědné monografie francouzského bohemisty Xaviera Galmiche Vladimír Holan, bibliotekář Boha (Akropolis, 2013).

Překlad souboru básnických próz švýcarského francouzsky píšícího básníka Philippa Jaccotteta Sešit zeleně – Po mnoha letech (Akropolis, 2012).

Víťa Marčík, vlastním jménem Vítězslav Marčík, (* 1. května 1963, Gottwaldov, dnes Zlín) je čelný představitel a zakladatel alternativního divadelního spolku Teátr Víti Marčíka, dnes Divadlo Víti Marčíka, kde působí jako scenárista, herec, režisér a hudebník.

Původním povoláním je elektrikář.V roce 1981 ukončil Učňovskou školu Tesla v Rožnově pod Radhoštěm. Vystudoval také lidovou konzervatoř v Ostravě.V září 1990 se stal členem divadelního souboru českobudějovického Malého divadla. V roce 1992 založil vlastní, dnes rodinné, divadlo.

Je ženatý, s manželkou Evou mají šest dětí. Rodina žije Drahotěšicích

Marka Míková se narodila v Českých Budějovicích jako Marie Horáková. Vystudovala režii a dramaturgii na katedře loutkářství Divadelní fakulty AMU. Hrála v několika televizních filmech (mj. Jak se budí princezny), věnovala se divadelní režii (především v pražském divadle Minor). V letech 1980–2000 hrála na klávesy a baskytaru v kapelách Plyn, Dybbuk a Zuby nehty, s nimiž natočila celkem pět alb. Napsala dvě knížky pro děti: Roches a Bžunda (2001) a Knihafoss (2007). Dnes se věnuje především loutkoherectví a dabingu. Má čtyři děti. Žije v Praze.

Prof. Miroslav Petříček, Dr. (*1951), je český filozof a teoretik výtvarného umění. Ve svém myšlení byl výrazně ovlivněn Janem Patočkou, jehož bytový seminář navštěvoval v 70. letech. Specializuje se zejména na současnou francouzskou filozofii a vztahy mezi filozofií a uměním. Přeložil řadu klíčových děl z německé a francouzské filozofie, mezi jinými Světlou komoru (Roland Barthes), Čas a vyprávění (Paul Ricœur) či Ideu fenomenologie (Edmund Husserl).

Mezi jeho nejčtenější publikace patří Úvod do (současné) filosofie, analýza dynamiky detektivních románů Majestát zákona. Raymond Chandler a pozdní dekonstrukce (2001) či poslední kniha esejů Myšlení obrazem (2009).

Miroslav Petříček od roku 1992 vyučuje na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK, od roku 2001 spolupracuje také s Centrem audiovizuálních studií FAMU. Magisterský titul získal v roce 1990, do té doby mu z kádrových důvodů nebylo umožněno studovat a byl zaměstnán v Hydrometeorologickém ústavu. Jeho otcem byl literární kritik a překladatel Miroslav Petříček, Sr.

Po Střední průmyslové škole grafické studovala krátce na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v ateliéru Grafický design II. Po roce studia odešla na VŠUP v Praze do ateliéru Tvorby písma a typografie, nyní studuje v ateliéru Ilustrace a grafiky. Ráda kreslí a zkouší různé neobvyklé techniky. Její oblíbenou technikou je kresba tuší nebo barevnými mastnými pastely. Líbí se jí divoká městská příroda starých parků, a když už jí moc chybí ta „Velká“ Příroda, zajede si někam do ticha velehor.

Nikola vyrostla v ulici přímo pod Petřínským vrchem. Každé ráno tudy chodila do školy. Ráno je Petřín nejhezčí, běhá tam spousta veverek, a občas se dá zahlédnout i zajíc nebo králík. Petřín má skrznaskrz prochozený se psem, jehož tu kolikrát musela dlouhé hodiny nahánět, když chytil nějakou zajímavou stopu. Její bígl Boris je ostatně letitý nápadník bíglice Máši, jehož na stejný kopec chodí venčit také (nakladatelka) Iva Pecháčková. A před osmi lety obě zapálené majitelky dokonce vážně uvažovaly o tom dát Borise a Mášu dohromady – uznejte, že s těmito jmény se takovému nutkání ubránit nedalo – a pořídit jim štěňátka. Tehdy ale ještě obě psí paní nevěděly, co která dělá, a až nad hotovými ilustracemi do téhle knížky se letos v létě poznaly. Nevyzpytatelné petřínské cesty matky Přírody…

Nina Rutová vystudovala divadelní dramaturgii na DAMU. Zajímá se především o rozvoj dětského čtenářství, vytváří a publikuje metodiky pro dětské knihy (Zlatá stuha, Mladá fronta, Fraus). Působila jako šéfredaktorka časopisů Kritické listy, Rodina a škola a Kritická gramotnost. Od roku 1999 vede dílny „Čtením a psaním ke kritickému myšlení“. Pedagogický konstruktivismus představila odborné i laické veřejnosti v čtrnáctidílném seriálu „Škola snů“ (Česká televize). Vede vzdělávací semináře v Knihovně Václava Havla. Do projektu Respekt nebolí (Člověk v tísni) vytvořila metodiku pro čtyřicet příběhů, v nichž nejsou respektována základní lidská práva.  Je odbornou konzultantkou pro Čtenářské kluby (Nová škola, o.p.s.).
 

Patrik Banga (* 27. března 1982 Praha) je český novinář, bloger a hudebník romské národnosti. Původní profesí programátor. Pochází z pražského Žižkova, ke kterému se celý život hlásí. Svou novinářskou kariéru začal v Jugoslávii, odkud v roce 1999 psal zpravodajské články pro česká média. Od začátku roku 2007 pracoval pro server iDNES.cz, odkud na konci roku 2013 přešel do České televize, kde natáčel reportáže pro hlavní zpravodajskou relaci Události. V roce 2016 se vrátil zpět na iDNES.cz, kde pracuje dosud.

V roce 2012 se podílel na tvorbě dokumentárního filmu Ghetto jako systém, z cyklu Intolerance, jehož námět vznikl na základě Bangových reportáží z ubytoven v Ostravě. Režíroval M. Petrov.

V hudební branži působil se svými bratry Radoslavem (známější pod pseudonymem Gipsy) a Gyullou již od třinácti let. S prvně jmenovaným zakládal kapely Syndrom Snopp (transformace z původních "Kalo rikonos") a známější Gipsy.cz, kde hrál na kytaru a zpíval. Se starším bratrem Gyullou občasně působil v kapele Trio Romano kde hraje na cokoliv, co zrovna dostane do ruky. Aktivně hraje na několik hudebních nástrojů (klavír, kytara, baskytara, flétna). Je spoluautorem některých hudebních pasáží v pohádce O chytrém, ale prolhaném zloději Bajcůrovi, kde ztvárnil hlavní roli Bajcůra.
 

Hudební publicista a dramaturg, pouští hudbu ve svém pravidelném týdeníku Odposlechy (ČRo Vltava, sobota 13.30) a píše o ní (v současnosti Deník N, Aktuálně.cz). Je hudebním dramaturgem MFDF Ji.Hlava a události A Day of Sound v GASK - Galerii Středočeského kraje. Zároveň se vrací ke své profesi scenáristy.

Pavel Kořínek (1981) je absolventem oboru Český jazyk a literatura na FF UK, kde získal magisterský (2006) i doktorský (2015) titul. Působí jako odborný pracovník Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., komiksový teoretik, historik a publicista.

V letech 2010–2012 byl hlavním řešitelem grantového projektu GAČR Komiks: dějiny – teorie, jehož hlavními výstupy byly dvousvazkové Dějiny československého komiksu 20. století (Akropolis, 2015), připravené společně s Tomášem Prokůpkem, Martinem Foretem a Michalem Jarešem, a úvodová monografie V panelech a bublinách: Kapitoly z teorie komiksu (spolu s Martinem Foretem a Michalem Jarešem). Kurátorsky a editorsky se podílel na projektu Signály z neznáma. Český komiks 1922–2012. Je členem Centra pro studia komiksu ÚČL AV ČR, v.v.i., a FF UP. K domácímu komiksu, jeho dějinám a teorii zacílené kurzy vyučoval na FF UK a FF MU, pro čtrnáctideník A2 recenzuje moderní komiks a aktuální překladovou prózu.
 

Pavla Melková se narodila se v Praze v roce 1964. Vystudovala fakultu architektury ČVUT v Praze. Diplomovala v oboru památkové péče. Doktorské studium absolvovala na FAČVUT v oboru urbanismus a územní plánování a obhájila doktorskou práci na téma Humanistická role architektury v současné společnosti. Habilitovala rovněž na FAČVUT v oboru architektura s prací na téma Koncepční přístup v tvorbě veřejného prostoru. Absolvovala Fulbrightovo stipendium na GSAPP Columbia University New York. Je autorizovaný architekt a člen České komory architektů. Byla nominována na cenu Architekt roku 2014, oceněna například hlavní cenou Grand prix architektury 2012, cenou primátora hl. m. Prahy 2012, nominací na cenu Klubu za starou Prahu 2012, první cenou East Centric Arhitext Awards competition 2013 či nominací  European Union Prize for Contemporary Architecture – Mies van der Rohe Award 2013 a 2020, nominací na Piranesi Award 2019, nominací na Českou cenu za architekturu 2016 a 2020.

Věnuje se také výtvarné tvorbě, teoretické, přednáškové a publikační činnosti či pořádání výstav. Aktivně přednáší pro odborníky i veřejnost. Přednáší na Fakultě architektury ČVUT, Stavební fakultě ČVUT či Dopravní fakultě ČVUT. Spolupracuje na výzkumných úkolech na Fakultě architektury ČVUT.

Petr Borkovec (1970) se narodil v Louňovicích pod Blaníkem, Střední Čechy. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin, Literárních novin. V současnosti pracuje jako dramaturg café Fra a redaktor nakladatelství Fra. Píše pravidelné sloupky pro časopis Full Moon, rozhlasovou stanici Vltava, server iliteratura a slovenskou revue Fraktál. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou sbírka povídek Lido di Dante (2017), básnická sbírka Herbář k čemusi horšímu (2018) a leporela O čem sní (2016) a Věci našeho života (2017). V r. 2019 vyšly básně pro děti pod názvem Každá věc má něco společného se štěstím a soubor esejů Petříček Sellier & Petříček Bellot. Jeho sbírky a knižní soubory vyšly v Německu, Rakousku, Anglii, Rumunsku a Itálii. Překládal poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Josifa Brodského, Jurije Odarčenka aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.

Petr Komers, Ph.D., (*1971) je vietnamista, romanista a novinář, dnes zejména překladatel na volné noze. Mimo jiné se podílí na jazykových a sociologických výzkumech v rámci vietnamské komunity žijící v ČR.

Petr Vizina (* 1967 Praha) je český novinář a hudebník. Působil jako vedoucí kulturní redakce zpravodajství České televize. Byl členem redakcí Lidových a Hospodářských novin, psal do Respektu, Reflexu či AD Magazínu, působí i v Českém rozhlase. Pro Českou televizi připravoval pořad Musicblok, moderoval pořad Před půlnocí či literární pořad U zavěšené knihy. Studia Katolické teologické fakulty UK dokončil prací o současné české literatuře a fundamentální teologii.

Působil jako bubeník několika kapel i jako studiový hráč. V letech 1989–1993 hrál s Jardou Svobodou ve skupině Otcovy děti, v letech 1999–2003 i ve Svobodově nové skupině Traband. Hrál také v kapele Šarközi (1997–2001[5]) a doprovázel Chrise Burroughse a Terry Lee Halea či Peppe Voltarelliho.

Mgr. Šárka Grauová, Ph.D. (* 10. 8. 1965 v Praze) je česká vysokoškolská učitelka, portugalistka (romanistka) a také překladatelka z portugalštiny, přednášející na Ústavu románských studií FF UK v Praze. Jejímu vědeckému zájmu se těší zejména portugalsky psaná literatura. V roce 1988 ukončila studium angličtiny a portugalštiny na FF UK v Praze. V roce 2012 následně obhájila pod vedením hispanistky prof. PhDr. Anny Houskové, CSc. (FF UK) doktorskou disertační práci (Ph.D.) na téma „Překlad jako kulturní fenomén. George Steiner: Po Bábelu“ na FF UK v Praze.

Miloslav Vojtíšek alias S. d. Ch. se narodil roku 1970 v Praze. Spisovatel, scenárista, loutkoherec a autor koláží vyrůstal na pražském Jižním Městě.

V osmdesátých letech stál u zrodu Barrandovské čtyřky, jejíž členové kromě pravidelných literárních střed shrnuli své tvůrčí počiny v jediném almanachu. Pro skupiny Periferie 42 a Ruce naší Dory skládal, psal a hrál na elektrickou kytaru. V současnosti se S. d. Ch. živí jako hrobník a správce hřbitova.

Původně publikoval samizdatem. Dnes jeho práce soustavně vydává studio Divus, mimo jiné vydavatel časopisu Umělec. Autor se ve svých scénářích a v poslední době i literárních pastiších, charakteristických archaickým jazykem, vyrovnává především s mýty českého národa a zabývá se pozicí člověka ve světě proměněném v instituci.

K soukromým vydáním prací svých a svých přátel udržuje domácí edici pod značkou Creatura Culina Slach.

Provozoval divadelní společnost Miloš a Matěj a Naturální divadlo. Nyní provozuje Varlénův loutkový seminář, ve kterém kromě všech svých her uvedl i Quasičajovnu U Suicidní Ženy S Nepravidelným Měsíčním Cyklem (literárně – čajovnická performance), Varlénův loutkový poloautomat (projekt živého marionetového jukeboxu), Polí pět otvírá (loutková marketingová esej), Opouštění fetiše ( loutkové desatero živých hudebních klipů kapely Skrytý půvab byrokracie).

*1974. Absolvovala SUPŠ v Praze a VŠUP, obor ilustrace a grafika u prof. Jiřího Šalamouna. Od roku 1998 žije na statku v Mezné u Pelhřimova, kde se věnuje volné tvorbě, čtyřem dětem a hospodářství. V devadesátých letech cestovala na Sibiři a v Turecku. V současné době učí na Střední umělecké škole grafické v Jihlavě. Kromě volné tvorby je autorkou orientačních piktogramů v Městské knihovně v Praze. Ilustrovala a vytvořila několik knih v nakladatelství Baobab, které získaly ocenění Nejkrásnější kniha ČR či Zlatá stuha. Její obrazové album Noemova archa bylo nominováno na cenu Magnesia Litera.

Narozen 5. 6. 1959 v Brně na Obilním trhu. Dětství prožil v Ponětovicích u Brna, na území bitvy tří císařů – Austerlitz. Vystudoval obor grafika na Střední uměleckoprůmyslové škole u profesorů Ivana a Dalibora Chatrných. Soukromě se výtvarně vzdělával u Petra Skácela (bratra básníka Jana) a svého strýce Raimunda Ondráčka, profesora restaurátorství na AVU v Praze. Po škole vystřídal různá zaměstnání, od jara 1991 je na volné noze. Úzce se přátelí a spolupracuje s mnoha básníky a prozaiky, s Vítem Slívou, Radkem Malým, Jaromírem Typltem, Bogdanem Trojakem, Petrem Paynem, a s významným českým surrealistou Ludvíkem Kunderou (Skupina Ra) a kunsthistorikem J. M. Tomešem až do jejich smrti v roce 2010.

Vít Ondráček se věnuje převážně volné tvorbě v malbě, grafice, kresbě a ilustraci. Ovládá desítky výtvarných technik. Píše poezii a prózu. (Od šestnácti let si píše Deník). Spolupracuje s rádiem Vltava a literárními časopisy. Výtvarně participuje na tvorbě krátkých experimentálních filmů. Svou malířskou a grafickou tvorbu vystavuje už čtyřicet let doma i v zahraničí. „Umění je to, co činí život zajímavějším než umění!“

Zuzana Fuksová (* 16. ledna 1983 Brno) je česká performerka, rapperka, moderátorka a spisovatelka.

Vystudovala sociální práci a nedostudovala germanistiku. V roce 2006 se stala zakládající členkou brněnského hudebního dua Čokovoko. V roce 2016 vydala knihu Cítím se jako Ulrike Meinhof. V roce 2018 začala s Ivanou Veselkovou moderovat na Radiu Wave podcast (girl talk) Buchty. Během rodičovské dovolené psala články o tomto životním období a o ženské zkušenosti na web časopisu Heroine.