Adam Borzič je básník a psychoterapeut, řadu let byl šéfredaktorem časopisu Tvar.
Spolupracuje s řadou kulturních časopisů, je autorem oceňovaných básnických sbírek,
angažuje se v mezináboženském dialogu a zabývá se vztahy mezi literaturou, spiritualitou
a humanisticky orientovanou psychologií.

Anglistka, překladatelka (George Meredith, Cormac McCarthy, Will Self, John McGahern, Kevin Barry, Kazuo Ishiguro, Don DeLillo, Chetna Maroo), editorka, literární kritička a knihovnice. Ze svých literárněkritických textů z let 2001–2023 vydala knižní výbor K postkolonialismu (Karolinum 2024).

Rusistka a prozaička. Autorka románů-esejů Hella (2023) a Co myslíš,
co vidí (2026). Překládá z ruštiny, mezi posledními a připravovanými jsou díla Mariji
Stěpanovové, Oksany Vasjakinové či Jegany Džabbarovové. Pro čtrnáctideník A2 píše od
roku 2020 pravidelný sloupek Slepá v kopřivách.

Aleš Kozár je literární historik a překladatel ze slovinštiny. Zabývá se slovinskou literaturou a
kulturou a česko-slovinskými kulturními vztahy. Publikuje v předních českých i slovinských
literárních či odborných časopisech. Do češtiny přeložil díla předních slovinských autorů, mj.
Vladimira Bartola, Feri Lainščka, Lojze Kovačiče, Gorana Vojnoviće, Alojze Rebuly, Borise
Pahora, Draga Jančara aj. Za překlad románu Nekropole Borise Pahora získal v roce 2023
mimořádné tvůrčí ocenění Obce překladatelů.

Alice Flemrová se narodila v roce 1970 v Praze, kde vyrostla, a po základní škole zamířila na žižkovskou SUPŠ, obor malba. Od výtvarného vyjadřování se na vysoké škole přesunula k tomu slovesnému. Dlouhá léta přednášela italskou literaturu a film na FF UK, zatím přeložila asi stovku knih a od konce roku 2022 je spolumajitelkou nakladatelství Meridione.

Andrea Tachezy Narodila se v Praze, vystudovala ateliér animace na UMPRUM v Praze. Po absolutoriu se věnovala volné grafice, od roku 2005 se pohybuje na poli dětské ilustrace. Za několik knih získala ocenění Zlatá stuha, dvě knihy byly nominovány na Nejkrásnější knihu roku. Je zapsána na čestné listině IBBY.

Anna Gažiová (nar. 1999) pochází z Českých Budějovic, rok života strávila ve skotském Glasgow. Vystudovala bohemistiku a polonistiku, v současné době pokračuje studiem komparatistiky na FF UK. Příležitostně překládá polskou poezii. V roce 2022 jí v nakladatelství Dobrý důvod vyšla debutová básnická sbírka Jak vrabec na šlahounu svlačce.

Anna Vohralíková (1999). Absolvovala Katedru alternativního a loutkového divadla DAMU a v současnosti dokončuje studia v Ateliéru ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM.
Věnuje se ilustraci, grafice a pedagogice.

Pražská kapela Banana Split a Jeho Moralisté se svou tvorbou snaží přinést úlevu od vážnosti současné politické situace odkazováním na kauzy už minulé skrze humorné, až satirické texty plné vulgarismů.

Bernardeta Babáková píše poezii, prózu, věnuje se intermediálním projektům a videu. Její texty byly přeloženy do řečtiny a japonštiny, vyšly v různých antologiích, naposledy ve sborníku Zde je místo k vyklepání snů (2025, Adolescent). Mezi její publikace patří básnická sbírka Sdílení polohy bylo ukončeno (2021, Dobrý důvod), experimentální kolektivní text Sedimenty diagnózy wellness (2021, FaVu a Host), přispěla do zinu kolektivu RFK Nic se neuvolnilo a nic se neuvolní (2022, Roleta), editorsky i autorsky se podílela na sborníku Návod na přípravu člověka (2022, JAMU). Věnuje se také kurátorování a dramaturgii nezávislého umění.

Blanka Činátlová je literární historička, publicistka a vysokoškolská pedagožka. Zabývá se středoevropskou literaturou, populární kulturou, literárně-antropologickými tématy a didaktikou literatury. Vydala odbornou monografii Příběh těla (2009) a Odradky: Věc a věcnost v literatuře (2015). Vyučuje na Karlově univerzitě a od roku 2010 působí jako literární redaktorka časopisu A2.

Za jménem Coqò Dj stojí Daniela Dello Russo – rodačka z regionu Basilicata, která žije ve Florencii a svou práci DJky propojuje se světem knih; v knihovně ve Scandicci tak vytváří jedinečnou atmosféru. Budete si moci zatančit na závěrečné party, a to za doprovodu rozmanitých hudebních mixů zahrnujících vše od milongy přes cumbii, calypso a balkánskou hudbu až po sambu či latinskoamerický jazz.

Dagmar Urbánková je výtvarnice a básnířka. V nakladatelství Baobab jí laskavě vydali několik dětských autorských knih, např. Cirkus ulice (2012), Adam a koleno (2007), a také knihy polodětské, např. Jmenuji se Emanuel Fajahyla (2018) nebo Už měkoně vyvádějí (2016). Jiná česká nakladatelství jí vydala básnické sbírky a krátké prózy. Myslí, že není ilustrátorka, protože ji nebaví vymýšlet obrázky k cizím textům, ale určitě ji baví poslouchat, co kdo vymyslel, představovat si a ocitat se tam. Taky ráda vymýšlí texty k obrazům, vyšívá, kreslí podle skutečnosti a poflakuje se po lese. Učí scénografii na KALD DAMU a výtvarku ve svém ateliéru.

Písničkářka (Hostina 2017, Archa 2022) nominovaná na cenu Anděl představí repertoár, na kterém pracovala poslední tři roky po zdravotní pauze. Volba ukulele jako doprovodného nástroje není samoúčelná – užívá svá ladění podobně jako dříve na kytaře. I když především se soustředila na obsah textů, akustický doprovod není upozaděn. Pozorný posluchač může uslyšet i bzukot včel a harmonie pro nástroj netypické. Kromě vlastních textů zhudebnila i další ze zakarpatských balad a po jedné z básní K. J. Erbena, V. S. Štulce, Karla Dostála Lutinova a Viktora Dyka. V těchto dnech připravuje Animal Music vydání jejího písňového alba Rorýse.

Daniel Hradecký vydal 8 knih poezie a 2 tituly prozaické. Za svou básnickou sbírku 64 byl nominován na cenu Magnesia Litera, kterou poté roku 2021 v kategorii próza s knihou Tři kapitoly vyhrál. Časopis A2 zařadil jeho sbírku 64 do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.

Eva Danišová vyrůstala v České Třebové, kde po základní škole začala pracovat u Českých drah a kde dodnes žije. Absolvovala mediální kurz na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze (1997–1998) a začala pod vedením romisty Jana Červenky překládat do romského periodika Amaro gendalos. Později vystudovala Evangelickou akademii v Praze – Střední sociálně právní školu (2004) a působila jako sociální pracovnice na Městském úřadě v Ústí nad Orlicí či jako terénní pracovnice v nízkoprahovém centru ve vyloučené lokalitě ve Vysokém Mýtě. Podílela se na přípravě audio materiálů k výuce romštiny. Vedla volnočasové aktivity na českotřebovské speciální škole. Své povídky publikuje od 90. let. Nejdříve časopisecky, později knižně. Po vzniku projektu organizace ROMEA Šukar laviben le Romendar / Romové píší… (2010) a založení nakladatelství Kher jí začaly její prózy vycházet také v elektronicky koncipovaných sbornících a knižně.

Eva Havlová je grafička, mystička a knihovnice. Studuje v Ateliéru písma a typografie na UMPRUM. Píše, kreslí, leptá, ryje, sází, tiskne a kopíruje knihy. Spoluvydává magazín Blud, kosířský posel výzkumu.

Eva Jelínková je germanistka a bohemistka, redaktorka a nakladatelka. Věnuje se česko-německým literárním vztahům. Připravila k vydání řadu děl rakouské autorky Ingeborg Bachmannové, v redakční činnosti se zaměřuje i na další německy psanou beletrii (P. Weiss, G. Grass, I. Aichinger, Ch. Lavant či A. Schmidt) a odborné tituly (E. Staiger, T. Eagleton, P. Blažíček, J. Lopatka ad.). V roce 2025 založila nakladatelství Sterne, v němž vydala román o komunistické diktatuře v Československu Spiklenci, napsaný v roce 1949 německy píšícím autorem s českými kořeny Friedrichem Bruegelem (přel. Jiří Stromšík, 2026).

Eva Koťátková je výtvarná umělkyně a pedagožka. Spoluzaložila platformu Institut úzkosti, byla členkou týmu Futuropolis: škola emancipace a Škola imaginace. Vede mezigenerační a dětské workshopy, v rámci kterých vzniklo dětské nakladatelství Bouře a časopis Krunýř. Společně s dětskými skupinami vyvíjí koncept mezigeneračního hřiště – venkovní učebny v pohybu. Společně s kurátorkou Hanou Janečkovou vytvořila projekt pro 60. Benátské bienále s názvem Srdce žirafy v zajetí je o 12 kilo lehčí, který zkoumal koloniální mechanismy vytěžování přírodního světa minulosti a současnosti a možnosti proměny. Věří v transformativní potenciál společného učení prostřednictvím umění, kritické pedagogiky, celého těla, emocí a imaginace jako nutného nástroje změny. 

Eva Maceková studovala v Ateliéru textilního návrhářství a v Ateliéru ilustrace a grafiky na pražské VŠUP. Šije, maluje, kreslí a tiskne. Živelně mixuje různé techniky a její výtvarný výraz je prudký a bezprostřední. S punkovou energií využívá, co jí přijde pod ruce. Výrazná grafická barevnost, psychedelický dekorativismus a prapodivný nostalgický lutrofutrismus... Vystavovala např. v DOXu, City Surfer Office, Ville Pellé, Etc. galerii, Trafo Gallery či Halle Saint Pierre v Paříži. V roce 2018 byla nominována na ceny Czech Grand Design v kategorii Ilustrátorka roku a v roce 2022 se v této kategorii umístila na 3. místě.

Eva Volfová (1979, Teplice) absolvovala Ateliér textilní tvorby na UMPRUM v Praze. Věnuje se ilustraci, kresbě, tištěné grafice, koláži, textilní koláži, vyšívání, kombinovaným technikám a výtvarným dílnám pro děti i dospělé. Také vyučuje výtvarnou výchovu a vyvíjí edukační programy pro děti. Za výtvarné zpracování knihy Nitka a zatoulaný knoflíček (Baobab, 2022), kterou vytvořila spolu s Terezou Horváthovou, získala cenu Zlatá stuha v kategorii pro nejmenší čtenáře.

Francesca Šimuniová je benediktinka, je abatyší česko-německého opatství Venio. Po studiu pedagogiky pracovala se seniory a lidmi s postižením, poté mnoho let koordinovala práci německých dobrovolníků v Terezíně a židovských obcích.

Františka Iblová je ilustrátorka, vystudovala UMPRUM v Ateliéru ilustrace a grafiky. Absolvovala stáže na FAMU, ASFA v Athénách a v RataEstudio v Santiagu de Chile. Ve své tvorbě se zabývá více-než-lidskými příběhy. Věnuje se také lektorské činnosti, textilní tvorbě a skromnému aktivismu. Je členkou kolektivu Knedlík, který se zaměřuje na pomalou ruční práci a přátelství.

Hana Nováková je režisérka, esejistka, kurátorka, vysokoškolská pedagožka a tlumočnice z bengálštiny. Pracovala jako režisérka pro environmentální pořady České televize a pro Biologické centrum Akademie věd ČR. Na FAMU vyučovala nejprve Otevřený seminář, založený legendárním mystikem Karlem Vachkem; nyní učí tamtéž předměty spojené s environmentální komunikací. Nedávno dokončila celovečerní dokument AMOOSED: losí odysea. Kurátorsky připravila výstavu o Bohumile Grögerové Setiny. Deset let předtím natočily – ještě společně – hravý dokument o nemožnosti portrétování Vidím tě ve slovech, která nevidím. Vystudovala indologii, dokumentární režii a mezioborové doktorské studium etnozoologie.

Handa Gote Research & Development se věnuje experimentování s dramaturgií, začleňování nedivadelních prvků do své práce a vývojem vlastního pojetí post-dramatického a post-spektakulárního divadla. Dlouhodobě se inspiruje vědou a technikou. Skupina provádí kontinuální výzkum divadelní řeči, laboratorní práci v oboru zvukového a světelného designu, při současném zpochybňování výše zmíněných disciplín.

Helena Honcoopová Japanoložka a historička japonského umění s celoživotní praxí kurátorky Národní galerie v Praze. Autorka dvaceti knih a katalogů o asijském umění. Od penzijního věku se zabývá univerzitní výukou historie japonského umění, překlady japonské poezie a vztahy mezi textem a obrazem. Nositelka japonského Řádu vycházejícího slunce (2015).

Ida The Young je česká indie folková skupina původem z Plzně ve složení Iris Hobson-Mazur (zpěv) a Marek Koliha (akustická kytara), které později doplnil Filip Simon (bicí), Jakub Richtárech (klávesy) a Pavel Kielberger (syntetizátory). Od svého vzniku v roce 2021 skupina vydala dvě EP a za rok 2024 získala cenu Vinyla v kategorii Objev roku, do širší nominace se dostala i na Cenách Anděl 2024. 

Ivan Foletti je historik umění specializující se na studium dějin vědy a na studium umění Středozemí a jižního Kavkazu v období pozdní antiky a středověku. Vedle toho se zajímá o využití sociálních a antropologických přístupů k výzkumu dopadu období migrací na vývoj umění v oblasti Eurasie. 

Ivan Palacký je architekt a hudebník. V minulosti byl členem skupiny Výkřiky břich, tria Sledě, živé sledě a audiovizuálního dua Koberce, záclony/Carpets Curtains. Nyní je entuziastickým členem Pražského improvizačního orchestru, zpěvákem a kytaristou skupiny Pátí na světě, polovinou dua Palagrachio a vypravěčem v triu Love_me. Od roku 2005 se jeho hlavní zálibou stalo „dolování“ zvuků z amplifikovaného jednolůžkového pletacího stroje Dopleta180. Vyšly mu dvě knihy, sbírka básní Škody jsou tajné (2022, Dybbuk) a soubor textů a rozhovorů o hudbě a architektuře 6km od civilizace (2025, Balbineum).

Jan Bělíček je literární kritik, novinář a moderátor. Studoval filozofii a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je šéfredaktorem internetového deníku Alarm, který v roce 2013 spoluzakládal. V nakladatelství Paseka vydal v roce 2022 esejistickou knihu V chapadlech murmuru, která se zaměřovala na fenomény současné světové literatury. V roce 2025 publikoval knižní rozhovor s rusistou Tomášem Glancem Ruská duše neexistuje. Je moderátorem podcastů Deníku Alarm.

Jan Čumlivski (1978, Most) studoval maďarskou filologii a kulturologii na Filosofické fakultě University Karlovy (1998–2005), animaci a písmo a typografii na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (od 2002), absolvoval stáže v Budapešti, Berlíně, Petrohradě a New Yorku. Píše, kreslí, ryje, navrhuje písma, tiskne... to vše zúročuje ve svých unikátních autorských knihách: Kvartira 77 (2004), Ni čest, ni slávu / Weder Ruhm, noch Ehre (2005), Palmáre (2007), Union – Ideální stát (2008), Kolchoz 2047 (2010), Jesus Gym (2010), Střed (2011), Žár (2014), Póvl (2017)... Živí se grafickým designem a učením (Typolab na VŠVU v Bratislavě a na VŠUP v Praze). Spoluvytváří festival Tabook, je editorem Baedekru. V roce 2017 vystavoval průřez svým dílem na společné výstavě Drsná škola ve Slovenské národní galerii v Bratislavě.

Rusista, básník a překladatel. Autor básnických sbírek Psi v Davosu (2003) a Pomalý sešit (2024). Dlouhodobě se věnuje překladu z ruštiny a francouzštiny. Přeložil mimo jiné prózy Varlama Šalamova, Agoty Kristofové a Nikolaje Leskova či poezii Jana Satunovského, Igora Cholina a Alexandra Makarova-Krotkova. V minulém roce vyšla v jeho překladu vzpomínková próza Clauda Lanzmanna Patagonský zajíc, připravuje knihu básní Varlama Šalamova.

Jarmila Horáková vystudovala polonistiku, slavistiku a rumunistiku na FF UK v Praze, kde od roku 2011 přednáší rumunskou literaturu, kulturu a reálie. Z rumunštiny přeložila mimo jiné román Kniha šepotů Varujana Vosganiana (2015, Havran), Skleněná zahrada Tatiany Țîbuleac (2022, Větrné mlýny, Mimořádná tvůrčí prémie Obce překladatelů), Montana od Alexandra Popesca (2025, Maraton) a další. Z polštiny přeložila román Zośky Papużanky Vytrácení (2025, Kniha Zlín), reportáže od Margo Rejmer, Katarzyny Surmiak-Domańské, Witolda Szabłowského, Magdaleny Grzebałkowské aj. V Kišiněvě vydala rumunsky psanou sbírku básní Big-Bang care n-a avut loc (Velký třesk, který se nekonal, 2023, ARC).

Jiří Našinec vystudoval obor francouzština – rumunština na Karlově univerzitě. Pracoval v nakladatelství Práce, Odeon a Český klub, pak se nějaký čas živil jako překladatel ve svobodném povolání a v letech 2001–2020 působil jako vysokoškolský učitel na své alma mater. Je autorem více než šedesáti překladů z rumunské, moldavské a francouzské literatury. Za překlad knihy Petra Cimpoieşe Simion Výtažník získal Cenu Magnesia Litera (2007), za převod románu Bogdana Suceavy S bubnem na zajíce chodil Cenu Josefa Jungmanna (2014) a za soustavné uvádění děl Mircei Eliada a Charlese Nodiera do českého kulturního prostředí Státní cenu za překlad (2022). Je nositelem rumunského vyznamenání Za věrné služby a moldavského Řádu cti.

Johanka Porazilová studovala malbu a ilustraci na FDULS a poté i na UMPRUM v Ateliéru ilustrace a grafiky. Absolvovala stáže na Universidade do Porto v Portugalsku, na umělecké škole Konstfack ve Stockholmu a krátkodobou stáž v Paříži pod vedením Gérarda Lo Monaco. Navrhla podobu českého stánku na Bologna Book Fair v roce 2025. V roce 2026 vydala svou autorskou prvotinu ÓÓÓ aneb Velké žvýkačkové neštěstí (Baobab).

Josef Hrdlička vyučuje komparatistiku na FF UK, odborně se věnuje především dějinám a teorii poezie. V nakladatelství Opus vydal básnické sbírky: Loďstvo vyplouvá z temnot (2010), Kočka v ohni (2014), Předkové kostí (2021), MOST přes MOST (2025) a soubor esejí a básní Uvnitř světa (2012). Z odborných prací vydal mj. Poezie v exilu: čeští básníci za studené války a západní básnická tradice (Karolinum, 2020).

JWQ je akustický kvartet kombinující improvizovanou hudbu s kompozicemi z dílny obou dechařů. Kvartet byl původně zásadně ovlivněn newyorským jazzovým downtownem (Sex Mob, Medeski, Martin & Wood, Bobby Previte, Ray Anderson, Marty Ehrlich), postupem času se tato přímá inspirace částečně vytratila a z kvartetu se stal soubor kradoucí z tolika zdrojů až hanba. Skladby jsou eklektické, hudba čerpá z různých tradic, vše je propojeno totální improvizací.

Karel Hvížďala (nar.1941) je komentátor, interviewer a esejista. Vedl více než 30 knih rozhovorů, m. j. s Václavem Bělohradským, Václavem Havlem, Karlem Schwarzenbergem, Magdou Vášáryovou, Jacquesem Rupnikem, Evou Jiřičnou, Jiřím Suchým, Adrienou Šimotovou či Karolem Sidonem. Vydal pět próz a psal rozhlasové hry. V roce 2020 vyšly jeho vzpomínkové knihy pod názvem Věta jako povolání. V roce 2023 dokončil pro Karlovu univerzitu trilogii s Jiřím Přibáněm Hledání dějin, odpovědnosti a smyslu. Textem Snídaně na střeše vět (z roku 2025) uzavírá trilogii Chvění je naděje (záznamy od března 2021 až do začátku války v únoru 2022) a Počkejte s mým pohřbem (velké rondo o psaní, lásce a válce z roku 2024).

Klára Černá (1999, Cheb) momentálně dokončuje studium bohemistiky. Dlouhodobě se zabývá zejména poezií, fotografií a také prózou. Dvakrát se umístila v soutěži Ortenova Kutná Hora, nedávno publikovala povídku v revue Prostor. Pravidelně vystavuje fotografie na festivalu Chebské dvorky, má za sebou první samostatnou výstavu fotografií a objektů s názvem Místo času, Věci účastny na světle, která se uskutečnila v květnu 2022 v Kampusu Hybernská. Je přispěvatelkou na studentské kritické platformě Klacek.

Klára Jirsová studovala bohemistiku, teologii a filozofii, je překladatelka, redaktorka a členka revue Salve.

Klára Zahrádková (1990, Praha) vystudovala v ateliéru ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM u Juraje Horvátha, absolvovala stáž u Kryštofa Kintery a na berlínské UDK u Henninga Wagenbretha. Je autorkou knih Návody k použití, Kůže kožešina trofej lasička fretka kuna otazník (sbírka fotografií z aukro.cz), Z oceli a větru, Gewalttätige Rezepte ohne Blut (Recepty plné násilí bez krve), Aroma souznění a Jaro. Věnuje se ilustraci a grafickému designu pod hlavičkou studia onkubator.com. Jako grafička a výtvarnice spolupracuje s českou experimentální hudební scénou. Žije a pracuje v Praze a v Lipsku. Spolu s Alžbětou Zemanovou, Zuzanou Bramborovou a Jakubem Plachým provozují galerii a knihkupectví XaoXax.

Kryštof Eder vystudoval českou literaturu na FF UK. Pracuje v nakladatelství Paradox a dlouhodobě přispívá do několika periodik.

Ladislav Čumba (1976). Profesí učitel. Nejen češtiny pro cizince. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně absolvoval obory český jazyk a divadelní věda. V roce 2016 vydal v nakladatelství Argo humoristický román s obrázky nazvaný Wittgensteinova kniha faktů. Autor divadelních her, vysokoškolských učebnic, autor libret ke komickým minioperám. Publicista. Jeden ze zakladatelů občanského sdružení Skutečnost. Mnohaletý spolupracovník časopisu Babylon. V rámci projektu Literární čtení Skutečnosti od roku 2006 ve sdružení Skutečnost realizoval přes 80 literárních akcí, z nichž se 40 odehrávalo ve veřejném prostoru. Deset let uváděl festivaly Beseda u bigbítu, Blues v lese a Trutnov Open Air.

Libor Staněk II. (1990) vystudoval doktorát v oboru Novější dějiny české literatury na FF JCU. Předmětem jeho odborného zájmu je především současná české poezie. Na toto téma přispívá svými esejemi, kritikami a recenzemi např. do časopisů Psí víno, Host, A2, Full Moon, Echo24, Respekt atd. V roce 2019 vydal svůj básnický debut Drolení v nakladatelství Dobrý důvod. V roce 2023 mu vyšla konceptuální sbírka Světelné básně, která tematizovala důvěrný prostor jeho rodiště. Věnuje se rovněž intermediálním instalacím poetických textů, ve kterých pracuje s kontextem místa, kde básně vznikají. Je kurátorem básnických čtení na festivalech Šrámkova Sobotka, Luhovaný Vincent a Vivat Vila. Spoluzaložil festival současné poezie v prostoru Poezie je. v Táboře, který se věnuje textové intermedialitě. Je frontmanem krautrockové kapely Sýček. Společně se sestrou Barborou Koritenskou založil spolek Živá vila. V současnosti působí jako hlavní dramaturg v divadle Oskara Nedbala v Táboře.

Loutky v nemocnici už 13 let navštěvují dětská oddělení v nemocnicích a léčebnách po celé republice. Věnují se práci na poli dramaterapie a rozvíjí spektrum aktivit v oblasti psychosociální péče. Při svých návštěvách hrají loutková představení a zpívají písničky. Každý rok svůj repertoár rozšiřují o nové příběhy, které jim umožní rozdávat smích v místech, kde ho běžně moc není.

Lubomír Tichý (2003) pochází z Rozběřic v Královéhradeckém kraji. Debutoval básnickou knihou Místní (Fra, 2024). Věnuje se také literární kritice a kulturní publicistice – recenze, sloupky nebo reportáže publikoval v časopisech A2, Host, Plav nebo na Databázi knih. 

Zabývá se knižní a časopiseckou úpravou, ilustrací, tvorbou plakátů, výstavních expozic, autorských knih, úpravou CD a volnou grafickou tvorbou. Od roku 1990 navrhuje knižní úpravy a ilustrace pro řadu nakladatelství (Pražská imaginace, ERM, Eminent, Thyrsus, Paseka, Volvox Globator, Knihcentrum, Nakladatelstvĺ Franze Kafky, Mladá fronta, Akropolis, Academia, Argo a další). Graficky upravil přes 500 knižních titulů. Od roku 2003 vydává vlastní bibliofilskou edici. Získal ocenění v domácích a zahraničních soutěžích, v letech 2003–2013 působil jako odborný asistent v Ateliéru tvorba písma a typografie na VŠUP.

Magdalena Dušková je redaktorka deníku Alarm a spoluautorka podcastu Hysterie. Společně s Pavlem Šplíchalem loni napsala reportážní knihu Neříkejte tomu Ezo (Alarm) o alternativní spiritualitě v Česku.

Magdaléna Platzová (1972) je spisovatelka a publicistka. Vydala deset knih, z nichž největší pozornosti se dočkaly romány Aaronův skok (2006), Anarchista (2013), Život po Kafkovi (2022) a Fáze jedné ženy. Poslední dva tituly byly v nejužší nominaci na cenu Magnesia Litera.

Platzová vystudovala filozofii na FFUK v Praze, na počátku 90. let pobývala na školách v USA a UK. Při studiu se věnovala divadlu jako herečka s česko-francouzským souborem Divadlo Na Voru a posléze jako autorka divadelních her. Pracovala jako redaktorka v Literárních novinách a později v Respektu. Vyučovala kurz o Franzi Kafkovi na New York University v Praze. V roce 2009 odjela do USA, kde učila na Gallatin School of Individualized Study, od roku 2012 žila ve francouzském Lyonu. Přispívá do časopisu Host a jiných českých periodik a také do Českého rozhlasu.

Magdalena Rutová (1988) absolvovala ateliér ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM (2016) u Juraje Horvátha a Michaely Kukovičové. Píše a kreslí knihy. Ryje linoryty, učí výtvarku u sebe v obýváku. Dělá portréty. Kreslí deníky. Provozuje linorytovou fotobanku LINOSTOCK.com. Ilustruje především knihy pro děti, její autorská kniha Já, chobotnice (Baobab, 2022) získala cenu Zlatá stuha, dostala se do mezinárodního výběru The White Ravens a získala zvláštní uznání mezinárodního veletrhu dětské knihy v Bologni. Je členkou Akademie ilustrace Madly a Jindry, jejímž hlavním smyslem je jednou ročně ocenit nejlepšího ilustrátora/ilustrátorku formou peněz, což je v českém prostředí revoluční přístup.

Marek Šindelka (1984) debutoval básnickou sbírkou Strychnin a jiné básně (2005). Své povídky shromáždil do sbírek Zůstaňte s námi (2011) a Mapa Anny (2014). Dále vydal román Chyba (2008), novelu Únava materiálu (2016), spolu s Vojtěchem Maškem a Markem Pokorným komiks Svatá Barbora (2018). Jeho nejnovějším dílem je román Systémy něhy (2026). Za básnickou prvotinu získal Cenu Jiřího Ortena, za své prózy dvakrát Magnesii Literu za prózu a za scénář k filmu Okupace Českého lva. Jeho knihy byly přeloženy do patnácti jazyků.

Marek Toman (1967) je spisovatel a publicista. Věnuje se historickým románům s přesahem do současnosti a knihám pro děti. Pravidelně vystupuje v knihovnách, školách a na festivalech v České republice a v zahraničí, též se svým Divadlem Čučka. Jeho knihy pro dospělé a pro děti získaly vícero literárních ocenění a byly přeloženy do deseti jazyků.

Vystudoval katolickou teologii na Katolické teologické fakultě v Praze. Je knězem pražské arcidiecéze. Aktuálně působí jako kaplan na Svaté Hoře u Příbrami, je skaut a člen redakční rady revue Salve. Zajímá se o téma synodality a hledání nových cest, jak být blízko lidem uvnitř církve i mimo ni.

Michaela Jacobsenová nar. 1947 v Praze, na FFUK vystudovala obor němčina-čeština, poté pracovala jako redaktorka Státního pedagogického nakladatelství a připravovala literární pořady pro rozhlas. Po r. 1990 působila v redakci Literárních novin, později v nakladatelstvích Mladá fronta, Paseka a Karolinum. Překládá německojazyčnou literaturu, zejména poezii, díla Ingeborg Bachmannové, Ilse Aichingerové, Güntera Eicha, Christine Lavantové, Arno Schmidta, Thomase Bernharda aj.

Vystudovala VŠUP, atelier Filmové a televizní grafiky. Po absolutoriu se začala více než kreslenému filmu, věnovat ilustrování malých knih pro malá nakladatelství (Motto, Akropolis) a sérii čítanek a učebnic (Moby Dick, Akropolis). První kniha, kterou ilustrovala pro nakladatelství Baobab, byla Kouzelná baterka (2005), znamenala pro ni pomyslný zlom a definitivní nasměrování směrem k ilustraci. Koláži a kresbě se dál věnuje ve volné tvorbě. Deníkové, pozorovací kreslení se stalo impulsem pro projekt, kdy si po dobu jednoho roku každý den posílala s ilustrátorkou Magdalenou Rutovou kreslený report, vzkaz doplněný krátkým textem. Celý projekt nakonec vyšel v knižní podobě pod názvem Kniha roku (Baobab, 2025). Za knihu To je Praha byla oceněna v soutěži Bologna Mention Award, Nejkrásnější knihy nebo Zlatá stuha. V roce 2025 získala 2. místo v soutěži Czech grand design v kategorii ilustrátor roku.

Michala Piskačová je vypravěčka, produkční v kultuře a lektorka. V roce 2017 založila Mezinárodní vypravěčský festival Kolotoč příběhů v Českých Budějovicích. Je členkou předsednictva Federace pro evropské vypravěčství a jako vypravěčka vystupovala na mezinárodních festivalech a konferencích v Bratislavě, ve Varšavě, v Římě a mexické Pueble. Vypráví, vede kurzy vyprávění a realizuje mezioborové projekty s využitím vypravěčských principů. 

Miroslav Petříček (1951, Praha) je filosof, estetik a překladatel. Do roku 1990 byl zaměstnán v Hydrometeorologickém ústavu. Od roku 1992 působí interně na Filosofické fakultě University Karlovy, od roku 2007 je profesorem. V nakladatelství Karolinum vede edici Myšlení současnosti. Vydal mj. knihy Majestát zákona. Raymond Chandler a pozdní dekonstrukce, Herrmann & synové, Praha, 2001, Myšlení obrazem: průvodce současným filosofickým myšlením pro středně nepokročilé, Herrmann & synové, Praha, 2009, Filosofie en noir, Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, Praha, 2018.

Ondřej Nezbeda je novinář, redaktor a spisovatel. V letech 2007 až 2014 byl členem redakce časopisu Respekt. Dva roky pracoval také jako meteorologický pozorovatel na observatoři na Milešovce. V roce 2015 nastoupil do mobilního hospice Cesta domů jako pečovatel a redaktor. Napsal knihu Průvodce smrtelníka, za kterou získal v roce 2017 cenu Magnesia Litera pro objev roku. V letech 2015–2017 pracoval jako redaktor v neziskové společnosti Post Bellum, a v letech 2017–2019 působil jako dramaturg pořadu Kultura+ na ČT 24. V letech 2018–2022 působil jako redaktor překladové prózy v nakladatelství Paseka. V současnosti vede recenzní rubriku a podcast Kverulanti časopisu Host, je šéfeditorem čtvrtletníku Vital a organizátorem Ceny literární kritiky.

Palo Čejka se narodil v roce 1973 v Bratislavě. Zpěvák legendární bratislavské kapely Kamoško a Kokosko, DJ Če, Slam básník, fotograf a zejména grafik – linorytec. Na rozdíl od zaměnitelných a přelétavých umělců je Čejkův rukopis rozpoznatelný a také v sobě nese Váchalovu stopu. Tématem Čejkových tisků jsou: ženy, smrt a vesmír.

Pavel Barša (nar. 1960) je profesor politologie, filosof a publicista. Působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vydal desítky článků a řadu knih z oblasti politické filosofie, mezinárodních vztahů a teorie sociálních hnutí, naposledy Cesty k emancipaci (2015). Publikuje například v Salonu Práva, Deníku Alarm a čtrnáctideníku A2. 

Pavel Klusák (1969) je český hudební publicista, redaktor, moderátor a scenárista. V minulosti pracoval jako redaktor časopisu Respekt či přílohy Orientace Lidových novin. Jeho texty se objevují na serveru Aktuálně.cz či v Deníku N. Pro Český rozhlas připravil seriály o přelomových skladatelích posledního půlstoletí či o pop-music v normalizačním Československu. Působí jako hudební kurátor Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Je režisérem filmu Hudba Zdeněk Liška (2017) a autorem studie Co je nového v hudbě (2018) či příručky-prózy o hodnotách v hudbě Uvnitř banánu (2021). V roce 2021 mu vyšla kritická biografie o životě a době Karla Gotta Gott. Československý příběh, za kterou získal cenu Magnesia Litera.

Petr Borkovec (1970) se narodil v Louňovicích pod Blaníkem, Střední Čechy. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin, Literárních novin. V současnosti pracuje jako dramaturg café Fra a redaktor nakladatelství Fra. Píše pravidelné sloupky pro časopis Full Moon, rozhlasovou stanici Vltava, server iliteratura a slovenskou revue Fraktál. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Jeho sbírky a knižní soubory vyšly v Německu, Rakousku, Anglii, Rumunsku a Itálii. Překládal poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Josifa Brodského, Jurije Odarčenka aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.

Petr Onufer (1976) vystudoval anglistiku a bohemistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a na University of Texas v Austinu. V nakladatelství Argo vede edici angloamerických autorů (AAA), edici angloamerických básníků (AAB) a literárněkritickou edici Specula. Vyučoval na FF UK v Praze a FF JČU v Českých Budějovicích. Texty o literatuře publikuje v Revolver Revue, Souvislostech a dalších časopisech. Soustavně působí jako překladatel. Je autorem monografie Obtížná balanc. Ke kánonu anglofonních literatur v českém kontextu (2018), editorem výboru z americké literární kritiky Před potopou. Kapitoly z americké literární kritiky 1930–1970 (2010) či antologie esejí o anglofonní próze Přes Atlantik a zase zpět (2024). Na podzim 2026 vychází pod názvem Vykloubený čas jeho knižní rozhovor s Martinem Hilským.

Petr Vizina (1967) je novinář a teolog. Působil jako vedoucí kulturní redakce zpravodajství České televize, v redakcích Lidových a Hospodářských novin. Publikoval v Respektu, Reflexu nebo AD Magazínu. Publikoval také texty a podcasty na Aktuálně.cz, pracuje na Českém rozhlasu Plus. Spolu s Janem Němcem sestavil knihu rozhovorů o spiritualitě Znamení neznámého (Host, 2021), s Krištofem Kinterou vedl rozhovor Nad očekávání (Vyšehrad 2022).

Petra Hůlová (1979) je česká spisovatelka. Po maturitě na gymnáziu a neúspěšném pokusu studovat Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy studovala kulturologii na Filozofické fakultě téže univerzity, později přidala i mongolistiku. V letech 2000 až 2001 pobývala v Mongolsku, kde se odehrává děj jejího prvního románu, Paměť mojí babičce, jenž autorku proslavil. Pobývala také ve Spojených státech amerických, kde se odehrává děj její knihy Cirkus Les Mémoires. Později vystudovala kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v doktorském programu. Od roku 2007 pravidelně přispívá do časopisu Respekt. 

Výtvarník Robert Smolík, se věnuje především tvorbě loutek, ilustraci & scénografii. Spolupracuje s řadou divadel, jako Naivní divadlo Liberec, a souborů, např. Buchty a loutky. Smolík bydlí v Jičíně, kde pracuje ve spolku Balbineum a v divadelní skupině Škrobotník, Šlundra a Šibrová. Momentálně působí jako odborný asistent na DAMU na Katedře alternativního a loutkového divadla.

S.d.Ch. (1970) je spisovatel, dramatik, kolážista a lídr kapely Ruce naší Dory. Držitel dvou Cen Alfréda Radoka za původní dramatický text, Ceny Muriel za komix Varlén, Ceny Ferdinanda Vaňka za politickou hru, Ceny festivalu Příští vlna za knihy Kniha Tutáč a Idiot dýchá a Ceny za celoživotní přínos českému divadlu, kterou vyhrál v tombole o letošních Šibřinkách.

Popmusic pre mačky, slovenský národny výplach, rímskokatolický meme overload, krajší ako Čierna nad Tisou a kozmopolitnejší než Medzilaborce. Občas sa na to dá i tancovat!

Většinu profesního života vyučovala portugalsky psané literatury na FF UK v Praze. V mezidobích se interně i externě věnovala redakční práci (Mladá fronta, Kalich, Torst, Biblion). Dnes externě spolupracuje s FF UP v Olomouci, pracuje v Hospici Dobrého pastýře v Čerčanech a věnuje se literárnímu překladu.

Saša Uhlová je novinářka a romistka. Píše či psala pro Deník referendum, Romea a Alarm, kde od roku 2017 působí jako redaktorka. Vystudovala romistiku na Karlově univerzitě a v minulosti pracovala jako terénní výzkumnice a učitelka. Věnuje se sociálním tématům a sociální politice týkající se marginalizovaných na trhu práce, Romů a lidí na okraji. Od ruské agrese na Ukrajině také intenzivně sleduje, jak se (ne)daří integrace ukrajinských uprchlíků v české společnosti. V roce 2018 jí vyšla reportážní kniha Hrdinové kapitalistické práce, na kterou v minulém roce navázala knihou Hrdinové kapitalistické práce v Evropě, v níž se zabývá podmínkami pracujících z evropského východu zaměstnávaných skrze pracovní agentury v západní Evropě.

Tereza D. Reichelová vystudovala filozofii a politologii na Univerzitě Karlově, kde teď pokračuje v postgraduálním studiu, a od září je také studentkou VOŠ Farmářská škola. Publikovala mj. v A2, Deníku Alarm, Kapitálu nebo Časopisu Host a letos jí vyšel anti-utopický román Acheron (Host, 2026).

Tereza Říčanová (1974). Absolvovala SUPŠ v Praze a VŠUP, obor ilustrace a grafika u prof. Jiřího Šalamouna. Od roku 1998 žije na statku v Mezné u Pelhřimova, kde se věnuje volné tvorbě, čtyřem dětem a hospodářství. Ilustrovala a vytvořila několik knih v nakladatelství Baobab, které získaly ocenění Nejkrásnější kniha ČR či Zlatá stuha. Její obrazové album Noemova archa bylo nominováno na cenu Magnesia Litera. Vedle ilustrací dětských knížek se dlouhodobě věnuje malbě, a to dvěma tematickým okruhům – rostlinám a snům. Dominantními výtvarnými technikami jsou v tvorbě autorky grafika a podmalba na skle.

Tomáš Klepoch (1981), výtvarník, ilustrátor a pedagog. Vystudoval na bratislavské VŠVU. Ve své tvorbě se věnuje převážně figurální kresbě a volné grafické tvorbě, především linorytu, dřevorytu a monotypii. Za sebou má několik individuálních i skupinových výstav. V roce 2011 se stal držitelem prestižního ocenění Zlaté jablko na Bienále ilustrací Bratislava. Žije a tvoří v Bratislavě.

Tomáš Procházka (1973) Nezávislý umělec v oblasti divadla, performance, hudby a intermédií. V letech 1999–2015 působil v souboru Buchty a loutky. V roce 1998 založil hudební skupinu B4. V roce 2005 spoluzakládal uměleckou skupinu Handa Gote research & development, se kterou připravil přes dvě desítky divadelních projektů, výstav a intermédiálních projektů. Jako hudebník a zvukový designér spolupracoval s mnoha divadly i filmaři, věnuje se rozhlasovému dokumentu i radioartu. Působí jako pedagog v kabinetu režie na pražské KALD DAMU. Od roku 2019 je programovým ředitelem divadla Alfred ve dvoře. Jako žurnalista přispívá do periodik A2, HIS Voice a Svět a divadlo. Jeho texty vyšly v Revue Souvislosti a Revue Listy. Nakladatelství Balbineum v roce 2025 vydalo jeho knihu Stellio Maior.

Tomáš Glanc (1969) je slavista, zabývá se kulturními dějinami východní Evropy, zejména ruskou literaturou a výtvarným uměním, avantgardami, undergroundem a současnými kulturními jevy. Věnuje se také vztahu poezie a performance, slovanské ideologii, kulturnímu a intelektuálnímu transferu. Vystudoval Karlovu univerzitu, kde později také vyučoval a v letech 2000‒2003 řídil nově založený Ústav slovanských a východoevropských studií. Doktorské studium absolvoval na Kostnické univerzitě. V letech 2005‒2007 byl ředitelem Českého centra v Moskvě. Působil v různých funkcích na univerzitách v Brémách, Basileji a Berlíně. Od roku 2015 pracuje na slavistice Curyšské univerzity. Působí také jako kurátor českých i mezinárodních výstav, překladatel a kulturní publicista. 

Třetí hřiště je tvůrčí kolektiv vzniklý při Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU ve složení Filip Novák, Anna Zajíček Stenzlová, Kamila Hrnčířová, Eliška Pelková a Josefína Váchová. Je součástí programu Mladá krev na scéně.

Ústav úžasu je spolek, místo a pocit. Je to skupina umělců, které volně sdružuji kolem sebe, také malý atelier v Holešovicích a neposledně stav, při němž vám spadne dolní čelist, aniž byste to vědomě korigovali, takzvaný Ú-stav. V představení Stůl nad zlato hrají Jakub Folvarčný a Eva Dubnová/Tereza Selenkovičová.

Václav Jamek (1949) je autor řady literárních děl v češtině a francouzštině, překladatel z češtiny a francouzštiny a dříve také docent pro francouzskou literaturu na pražské FF UK. Je držitelem řady literárních cen za vlastní dílo i za překlad a důstojníkem francouzského Řádu umění a vzdělanosti. Psal také pod pseudonymem Eberhardt Hauptbahnhof. V posledních letech publikoval mj. prózu Rok s ostatními sirotky, přeložil román Milostné zasvěcení Oscara Milosze a provedl revizi překladu Montaignových Esejů vytvořeného Václavem Černým.

Zvukovo-objektová performance uměleckého sdružení Večírek pana Flooda v sestavě: Tobiáš Horváth, Patrik Herman, Jakub Čapka a Benjamín Horváth.

Vlasta Dufková (1951) je autorka, překladatelka, dlouholetá nakladatelská redaktorka a třináct let i pedagožka na Filozofické fakultě UK. Překládá z francouzštiny (mj. Zápisníky a Léto Alberta Camuse) a portugalštiny (mj. Gil Vicente, João Guimarães Rosa, Osman Lins), za překlad Rosovy prózy Burití získala v roce 2008 cenu Josefa Jungmanna. Vydala básnickou sbírku Čistec (1998) a prózu Bílé na bílém / Supinum (2000).

YAMAHA ORIENTAL = 100% HIT GRUPA MUZIKA BALKAN PRAG 100% Hity současných balkánských svateb, křtin, diskoték, a nádražních restaurací. Hudba romských hudebníků z jižního Srbska, Albánie, Makedonie, Bulharska a Rumunska. Tallava a Manele, saxofon, klarinet, tuba, trubka, bicí, a čtvrttónové klávesy s nonstop pitchbendrem. Ferus Mustafov, Boril Iliev, Amza Tairov, Ionut Cercel, Sali Okka a další. Tanečně-psychedelický zážitek, jaký jste nezažili.

Ženský amatérský sbor pod vedením Bena Lovetta. Rády se potkáváme a zpíváme spíše pro radost, a tím větší ji máme, když nás někdo požádá, abychom mu zazpívaly.
V repertoáru rády snoubíme písně z různých zemí a kultur.

Zita Maršíková (2002) pochází z Opavy, aktuálně žije a píše ve Vídni. Píše sloupky, povídky, e-maily a rozhlasové hry, a to pravou rukou, psacím i tiskacím. Letos jí v nakladatelství Paradox vyšla debutová novela Nevěřte sněhu. Považuje se za textuálku.

Živé kvety patria k najvýraznejším kapelám slovenskej alternatívnej a rock&rolovej scény. Vznikli v deväťdesiatych rokoch v Bratislave, v okruhu legendárneho divadla Stoka. Po piatich rokoch sa kapela v roku 2026 vrátila na pódiá v zostave Lucia Piussi (spev, gitara), Peter Bálik (gitara), Agnes Lovecká (violin, moog), Ďuro Mironov (gitara, klavír), Jakub Kratochvíl (basa), Adam Jánoš (bicie). Ich koncerty spájú staré pesničky, úplné novinky a piesne z albumu Posledné letné dni, kapely Terrible 2s.

Žofie Kabelková (1983) je písničkářka a knihovnice. Zpívala s několika kapelami (Los Folkloristas, Čerstway vzduch), jako samotná písničkářka s kytarou jezdí od roku 1998, občas ji doprovázeli kytarista Tomáš Honsa a baskytarista Petr Vacek. V roce 2003 vydala své písničkářské album Žiju, od té doby ale spíše jen zpívá, v současné době v amatérské skupině Chakra Bandoleros a s Panoptikem, sdružením tří písničkářů (Žofie Kabelková, Ivo Cicvárek, Marcel Kříž a jejich doprovodná kapela). Spolu s písničkářkami Martinou Trchovou a Magdalenou Brožkovou tvoří humorné trio Ježibabinec.

Zuzana Kostićová je religionistka, která se dlouhodobě zabývá alternativní spiritualitou. Působí na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. Zaměřuje se zvláště na způsob, jakým se stará indiánská náboženství prolínají s alternativní spiritualitou, včetně role, jakou v tom hraje humanitní věda. Zároveň se ale zaměřuje na rodící se doktrinální základy alternativní spirituality a jejich klíčové koncepty, stejně jako na propojení alternativní spirituality s novými médii.