Tabook
Tabook

Zahraniční hosté

Aleksandra Cieślak (POL)

Aleksandra Cieślakhttp://

Aleksandra Cieślak, polská autorka textů, ilustrátorka a grafička. Absolventka Fakulty grafiky Akademie výtvarného umění ve Varšavě. Tvoří knihy pro děti i dospělé, spolupracuje s předním nakladatelstvím knih pro děti Dwie siostry. Uvedla také psychedelické drama Tit Antik v rámci experimentálního divadelního programu Teren TR. Je ceněnou novinovou ilustrátorkou, pracovala pro Empik, polský Knižní institut, Divadelní institut, Barbie nebo Biedronku. V roce 2011 byla stipendistkou programu polského ministra kultury „Mladé Polsko“. V roce 2016 byla nominována na prestižní cenu Astrid Lindgren Memorial Award, v roce 2017 byla jednou z laureátek Bologna Ragazzi Award for Art Books, prestižního ocenění, kterému se říká „Nobelova cena za dětskou literaturu“ za knihu Książka do zrobienia (Dodělej si knihu), která vyjde česky v nakladatelství Baobab a bude uvedena na letošním Tabooku.

 

Balla (SK )

Ballahttp://

(1967)

Laureate Ivan Krasko award and multiple finalist and winner Anasoft Litera. Balla began publishing his stories in magazines in 1992.His first debut was a collection of short stories Leptokaria (1996). The base element of his characters basically lasting in all his prose is "loneliness", which does not lose even in a relationship between a man and a woman.It merely transforms into so called "dual-loneliness".

Characters are manifested mainly as a cruel, hateful individuals, but their actions also reveal a strong desire to live honestly, resist ceaseless banality of everyday life. In his second book Outsideria (1997) he attempted to combine former separate stories into a whole novel. In 2000 he published the collection of short stories Gravidita (Pregnancy), followed by books Tichy kut (Quiet nook, 2001), Unglik (2003), De la Cruz (2005), Cudzi (The Strange,2008), and V mene otca (the Name of the Father (2011).

"Balla - master alchemist of contemporary Slovak prose - is undoubtedly one of the most interesting contemporary writers in Central Europe. For him a drop of water is same interesting and compact as the entire universe, the biblical figure is as current as a colleague from work and he can look at the humdrum residential block from his window as closely as distant and mysterious as the planet Mercury ... "(Jacek Bukowski, Warszawa)


"Man with Balla is always in some kind of danger, culminating in a situation which can not reach. Strained living situation as in existencialism exposes human evil that is in a constant battle with the good in man and in society. Author opens up the subconscious images of multiple characters at the same time, their ideas and opinions are partially overlapping and touching.
Eye ... Why? "Having a third eye above the ear is weird. Even stranger is that it can not see anything.Especially that is must see. That it´s nothing. "Texts books are filled with everything an interesting and typically include balla-sort prose." (.tyzden)

Delphine La Sardine (FR)

Filip Springer (POL)

Filip Springerhttp://

Filip Springer je polský reportér a fotoreportér, který se ve svých knihách i článcích věnuje především současnému polskému veřejnému prostoru a architektuře – „překladatel architektury a sběratel virtuálních absurdit“. Jako reportér debutoval knihou Miedzianka (2011), v níž hledal odpověď na otázku, jestli  městečko Miedzianka, dříve Kupferberg, zmizelo opravdu kvůli drancování místních ložisek uranu, které sovětské Rusko těžilo v letech 1948 – 1952, nebo oficiální verze pouze překrývá jinou, ještě nepříjemnější pravdu. Kniha byla v roce 2012  v nejužším finále prestižní literární ceny Nike a její  český překlad  je jednou z prvních publikací slovenského nakladatelství Absynt v jeho nové české reportážní edici – představí se na Tabooku na setkání věnovanému současné reportáži.

 

Hańba (POL)

http://www.facebook.com/Hanba1926/?fref=ts

Polská kapela Hańba: Jak by zněl punkrock, kdyby se zrodil už meziválečném období, a nikoliv v Londýně, ale na chudých předměstích Krakova? Drsní kluci z Hańby hrají na buben, harmonika, tubu nebo banjo a inspirují se divokou dobou Polska třicátých let, kdy se na ulici potkávala bohéma i dělníci z fabrik, kdy se vášnivě diskutovalo o novém, svobodném státě a do debaty se zapojovali i básníci jako Tuwim, Brzechwa či Broniewski – a jejich revoluční texty teď v písních Hańby znovu ožívají. Po hudební stránce čerpá krakovská čtveřice z folku a klezmeru, ale všechno balí do tvrdého punkového aranžmá.  Neplést s českou punkovou skupinou Hanba! Hańba se vyslovuje “chaňba” a hraje mazlivě a tvrdě zároveň.

Hans Lichtenwagner (RAK)

Hans Lichtenwagnerhttp://

Rakušan Hans Lichtenwagner je komiksový tvůrce, který se libuje v razantním stylu a drsném smyslu pro humor. Jeho příběhy jsou plné osudově ztracených postaviček, které se pachtí za svým záhadným posláním. Jak napsal ve svém životopise pro potřeby našeho baedekru, narodil se “jednoho studeného dne” ve Vídni (v roce 1988) a pak “dělal většinou normální věci”. Vystudoval ale take berlínskou University der Künste, studoval i na jeruzalémské Bezalel Academy of Arts and Design. Podílí se na vydávání komiksové antologie Schnösel Mösel, hraje v kapele Shotgun Mama Protects Her Moonshining Barn With A Rather Large Shotgun a žije mezi Saskem a Českou republikou.

Irena Brežná

Irena Brežnáhttp://

Slovensko-švýcarská spisovatelka, válečná reportérka a publicistka Irena Brežná (1950) emigrovala s rodiči v roce 1968 do Švýcarska, kde představuje nezvyklý spisovatelský hlas – někoho, kdo se odvažuje říkat to, nač si jiní netroufají. Ve Švýcarsku vyvolala pozdvižení svým románem s výmluvným názvem Nevděčná cizin(k)a. Literaturu píše výlučně německy a u překladů svých knih do slovenštiny si uvědomuje, že slovensky by nedokázala psát tak otevřeně. Pracovala také jako psycholožka, překladatelka a tlumočnice. Podporovala různé ženské a humanitární projekty. Živí se jako spisovatelka a novinářka se zaměřením na východní Evropu, též na Rusko. Její román Na slepicích křídlech popisuje dětství v socialistickém Československu. „Co je to být feministka? To, že říkám, že chci žít jako člověk?“

Jean-Claude Mourlevat (FR)

Jean-Claude Mourlevathttp://

Francouzský spisovatel Jean-Claude Mourlevat (1952) píše fantaskní knihy, které se zvláštním způsobem podobají realitě. V Zimní bitvě, která se odehrává v blíže nespecifikované zemi ovládané diktátorskou falangou, čtenář najde shodné rysy s tím, co zná z české historie. Už jen jména některých hrdinů: Miloš, Helena… Nejde ale o politickou agitku, Mourlevatovy texty mají značný přesah, jsou poutavé, dojemné a uvěřitelné zároveň. V Řece, která teče pozpátku nejde o nic menšího než o hledání nesmrtelnosti. Ale také lásky… Mourlevat je považován za autora knih pro děti, ovšem jak sám říká, píše pro všechny. To jen na zadní obálce jeho knih stává: od 10, od 11, od 12 let. Ve Francii jde o velmi populárního a vydávaného autora, který byl letos v březnu jmenován Rytířem umění a literatury. Začal psát ve čtyřiceti letech, když ho přítel divadelník požádal o napsání divadelní hry. Napsal patnáct knih, byly přeloženy do dvaceti jazyků. V roce 2012 byl finalistou Ceny Hanse Christiana Andersena.

Joëlle Jollivet (FR)

Joëlle Jollivethttp://www.joellejolivet.com

Joëlle Jolivet se narodila v roce 1965 ve francouzském Ivry-sur-Seine, kde také pracuje. Vystudovala grafický design na Akademii užitých umění v Paříži a litografii na Akademii krásných umění. Po vystudování se zabývala knihami. Zajímala se stejně tak o ilustraci, typografii nebo tisk. Naproti tomu knihy nepsala, pouze dlouhodobě spolupracovala s autory jako Fani Marceau a především s Jean-Luc Fromentalem, se kterým pracovala na  šesti knihách. Jolivet ve svých ilustracích spojuje humor a jednoduchost avšak s dokumentární přesností. Její ilustrace jsou nejčastěji realizovány pomocí linorytu. Vydala více než padesát publikací s jejími ilustracemi, jejíž většina je  překládána do celého světa. Ilustrovala také spousty  obálek románů a čas od času pracuje pro noviny. Ocenění sklidila a ve více jazycích vyšla například kniha J. – L. Fromentala o tučňácích, kterou ilustrovala: 365 tučňáků. Zvířata i kostlivci, ale také kostýmy, pohádky, příběhy shakespearovské i napínavé, vzdělávací tituly, knížky pro děti i pro mládež, to všechno spadá do jejího portfolia. Smysl pro humor zaručen.

KK Bagala (SK )

Lange Grażka (PL)

Lange Grażkahttp://www.wydawnictwodwiesiostry.pl

vystudovala Akademii užitého umění ve Varšavě, ateliér kniha a ilustrace J. Stanného. Na Akademii učí společně s M. Buszewiczem knižní úpravu. Věnuje se grafické úpravě a ilustraci. Upravila na 60 knih, 11 jich ilustrovala. Je držitelkou mnoha ocenění, mimo jiné několikanásobnou vítězkou soutěže Nejkrásnější polská kniha, několikrát byla oceněná asociací IBBY i na Knižním veletrhu v Lipsku.
Vlastní literatura: Świat jest dziwny (Dwie Siostry, 2007)

 

Lev Rubinštein (RUS)

http://

Lev Rubinštejn (1947) je ruský básník, literární kritik a publicista. Žije v Moskvě a své minimalistické verše publikuje od sedmdesátých let na Západě a od konce osmdesátých let v Rusku. Začínal jako knihovník a práce s kartotéčními lístky ho inspirovala k vytvoření vlastního žánru „kartotéční“ poezie, která se pohybuje na hranici verbálního a výtvarného umění a performancí. Je spoluzakladatelem a jedním z vedoucích představitelů moskevského konceptualismu spolu s Vsevolodem Někrasovem a Dmitrijem Prigovem. Byl pravidelným komentátorem internetového Ježednevného žurnalu a časopisu Itogi; v poslední době publikuje fejetony na portálech stengazeta.net a grani.ru.

Maciej Melecki (POL)

Maciej Meleckihttp://

Maciej Melecki, polský básník a scenárista, redaktor časopisu Arkadia. Ředitel Mikołowského institutu Rafała Wojaczka, podílel se na řadě publikací věnovaných Wojaczkovi včetně českého výboru básní Který nebyl (Protimluv, 2013). Je také spoluautorem scénáře k filmu Wojaczek Lecha Majewského (1997). Melecki debutoval v roce 1995 sbírkou Te sprawy. Česky vyšly jeho básně v antologii skupiny Na divoko Mrtvé body (Protimluv, 2006) a výbor z tvorby Prask (Protimluv, 2017) v překladu Jana Fabera. Slezskou básnickou skupinu Na divoko/Na dziko, mezi jejíž členy patřili také Krzysztof Siwczyk nebo Marta Podgórnik, Melecki spoluzakládal. V současné době je pro jeho lingvistickou poezii typické užívání komplikovaných syntaktických struktur v dlouhých básnických poemách. Na Tabooku spolu s básníkem Petrem Hruškou sfárají do hlubin slezské poezie.

Mitana Dušan (SK )

Mitana Dušanhttp://

sa narodil 9. decembra 1946 v Moravskom Lieskovom. Začal študovať žurnalistiku na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, po roku však prestúpil na Vysokú školu múzických umení, kde študoval filmovú a televíznu dramaturgiu. Po skončení štúdia pracoval dva roky ako redaktor literárneho časopisu Romboid. Od roku 1975 sa literatúre venuje profesionálne. Píše prózu, poéziu, eseje a venuje sa filmovej a televíznej scenáristike. Žije v Bratislave.

Poviedky, novely a romány popredného slovenského prozaika Dušana Mitanu charakterizuje kontrastné až absurdné spojenie všedného príbehu či zážitku s prvkami napätia, hyperboly, tajomstva a snov. Postavy jeho textov sa pohybujú medzi zjavným, racionálnym a tušeným, iracionálnym a transcendentálnym rozmerom ľudského bytia; ale i medzi tým, čo sa v konvenčnej spoločnosti charakterizuje ako „normálne“ a „patologické“.

 

Monika Hanulak (POL)

Monika Hanulakhttp://

Monika Hanulak je asistentkou Grażky Lange v Ateliéru ilustrace varšavské Akademie výtvarných umění. Věnuje se kresbě, ilustraci a navrhování knih. Je laureátkou řady prestižních polských i zahraničních ocenění, z nichž mezi nejdůležitější patří Bologna Ragazzi Award v kategorii poezie pro děti za knihu Juliana Tuwima Wiersze dla dzieci (Básně pro děti). Tato kniha byla první oceněnou polskou knihou v dějinách soutěže. Účastnila se mnoha výstav grafiky, knih a ilustrace na celém světě. Je autorkou grafického projektu a ilustrací mj. knih Kic-kic kontra generał Gąsienica ve spolupráci s Grażkou Lange (Endo 2004), Smonia (Wytwórnia 2006), C'etait un crocodile... Petite histoire de l'evolution Lirabelle (Francie 2007), Tuwim. Wiersze dla dzieci (Wytwórnia 2007), Debata filozoficzna Królika z Dudkiem o Sprawiedliwości Leszka Kołakowského (Muchomor 2009), Pampilio Ireny Tuwim (Wytwórnia 2010), Boucles d'Or et les deux ours Zidrou (Rouergue, Francie 2012), Kern (Wytwórnia 2015) nebo Co słychać Anny Czerwińské-Rydel.

Setsuko Shibata (JAP)

Setsuko Shibatahttp://

Setsuko Shibata je japonská kunsthistorička a socioložka… a organizátorka výstav. – Bratři Čapkové, Jiří Trnka, Karel Zeman… to jsou někteří z českých tvůrců, jejichž výstavy uspořádala na různých místech Japonska. Vzhledem k tomu, že studovala jak v Japonsku, tak ve Francii (počínaje rokem 1989), má její kurátorská činnost i francouzský přesah – ve Francii připravila jak výstavu svatebních šatů a britských ilustrovaných knih, tak umění pro děti od východoevropských tvůrců. V roce 2001 založila vlastní společnost I. D. F, která se zabývá organizací výstav, vydáváním katalogů a celkem vzato obchodem s uměním. Věnuje se i současným polským a slovenským autorům. Setsuko Shibata dovedně provazuje širokou, mezinárodní síť kontaktů mezi kulturními institucemi a tvůrci, se zvláštním zřetelem na česká vlákna.

Steven Guarnaccia (USA)

Steven Guarnacciahttp://

Steven Guarnaccia je profesorem ilustrace na americké Parsons The New School for Design. Během své čtyřicetileté dráhy ilustrátora v mezinárodním měřísku pracoval pro New York Times, Abitare, Rolling Stone a Domus. Vytvořil také nástěnné malby pro Disney Cruise Lines. Zabývá se také designem, je autorem knih o populární kultuře a designu. Vystavoval v Evropě i ve Spojených státech. Jeho knihy pro děti, které vydává italské nakladatelství Corraini zahrnují například tituly: Tři čuníci: architektonický příběh a Popelka: módní příběh (Popelka se v něm chystá na ples, ale nemá co na sebe).  V Táboře je už od prvního zářijového týdne k vidění jeho výstava věnovaná otci Fatherland.

Øyvind Torseter (NOR)

Øyvind Torseterhttp://

Øyvind Torseter  (1972) je národně I mezinárodně oceňovaný norský illustrátor knih pro děti. Vyznačuje se minimalistickým, snadno srozumitelným stylem, a zároveň schopností komponovat dramatické scény. Používá k tomu barevné plochy, stejně zvláštní směs imaginativní zkratky a realismu. Jedním z jeho hrdinů je například chlapec – mula (tedy mezek – osel – lidská bytost…) s líbeznýma ušima, které dokládajcí jeho zranitelnost. Torseter studoval grafický design v Norsku a pokračoval na Kent Institute of Art and Design. Tvoří vlastní, autorské tituly a ilustruje i knihy dalších autorů. Dovede se inspirovat klasickýmii norskými pohádkami, které svébytně dotváří (The Heartless Troll/ O trollovi bez srdce, 2016), ale postihuje také bezprostřední současnost. Jeho kniha Hullet/ Díra (2012) předkládá příběh díry nevysvětlitelně existující v lidském světě. Zmíněná díra prochází celou knihou (doslova; proražena jejím středem) a hravě se zapojuje do děje.

Domácí hosté

Alena Machoninová

Alice Flemrová

Anežka Charvátová

Bio Masha

http://

Performerka Bio Masha se vyznačuje jemným hlasem a úspěchy v soutěžích slampoetry. Slamoví poetové často sázejí na ráznost a expresivitu ve vyjádření, leč Bio Masha jde jinou cestou. Má cit pro hru se slovy – objevuje jejich rytmus, vychází z nich a vytváří nové celky. V dětském věku si na recitačních soutěžích vymýšlela obsah recitovaných básní, a vlastně v tom pokračuje. Vystupuje sólově, účinkovala v řadě společných projektů – např. v duu Debbi Love (umožňujícím minimálně dvojí čtení názvu). „Štěstí voní jako papír vod sekaný, mastný, slastný, průhledný a trochu slaný.“ Z osobního jazykového pocitu míří k portrétům toho, jak se nám žije a jak si přitom připadáme, alespoň někteří.

Chrudoš Valoušek

Dagmar Urbánková

Dagmar Urbánkováhttp://

Dagmar Urbánková (1972) je tvůrkyní autorských knih pro děti (Byl jeden dům, Adam a koleno), ilustrátorkou a divadelní výtvarnicí. Píše povídky i básně (Ta hlava větru vypadá jako pes), vystavuje své výtvarné práce. Je také autorkou subtilních divadelních představení. Jako citlivá pozorovatelka se ponořila do hlubin jazyka ve sbírce Už měkoně vyvádějí, v níž sebírala nejrůznější omyly, nepochopení, zádrhely, nejasnosti, přeslechnutí a představy z dětství, a také je ilustrovala. Hravá knížka testuje schopnosti jazyka a porozumění. V podstatě nabízí hřejivé zjištění, že všichni jsme někdy za pitomce. A že pohrát si s tím znamená zbavit se limitů i obav ze selhání. Takový měkoň musí být přece fantastické zvíře, ne? I když k jízdě se patrně nehodí. – Někde v pozadí je možnost návratu do dětství, ale s cestou zpátky.

 

Eva Volfová

Eva Volfováhttp://

Narodila se v Teplicích roku 1979. Studovala v Praze. Nyní žije s rodinou na Táborsku,má čtyři děti. Věnuje se kresbě, tištěné grafice, koláži, textilníkoláži,vyšívání a kombinovaným technikám. Pořádá výtvarné dílny pro děti.

Fučíková Renáta

Fučíková Renátahttp://

narozena v roce 1964, studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze obor ilustrace a užitá grafika. Ilustruje knihy pro děti, adaptuje klasické příběhy do podoby komiksu, navrhuje poštovní známky. V posledních letech vytváří autorské obrázkové knihy o historii a životních osudech významných osobností. Je držitelkou mnoha národních i zahraničních ocenění za svou tvorbu. Je zapsána na čestnou listinu IBBY a nominována na Astrid Lindgren Memorial Award.

Ilustrovala pohádky (bratři Grimmové, H. Ch. Andersen, O. Wilde, čínské, keltské, arabské pohádky), Letopisy Narnie (C. S. Lewis), Staré pověsti české a moravské (A. Ježková), Příběhy českých knížat a králů (A. Ježková), Růže a krokvice (R. Štulcová), Mojmír. Cesta pravého krále (R. Štulcová), Vánoce (J. Krček), Krajiny domova (V. Cílek) a mnoho dalších.

Napsala a ilustrovala autorské knihy: Vyprávění ze Starého zákona, Vyprávění z Nového zákona, T. G. Masaryk, J. A. Komenský, Historie Evropy – Obrazové putování (spolupráce na přípravě textů Daniela Krolupperová), Antonín Dvořák, Ludmila, Václav a Boleslav – Přemyslovci očima mnicha Kristiána, Jakub a hvězdy – Příběhy večerní oblohy.

Horváth Juraj

Horváth Jurajhttp://www.baobab-books.net

*25. 12. 1974 v Bratislavě

Vystudoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru ilustracea grafiky pod vedením profesora Jiřího Šalamouna.
Absolvoval stáže v ateliéru fotografie (doc. Pavel Štecha) a písma atypografie (prof. Jan Solpera).
Věnuje se kresbě, grafice, grafickému designu, ilustraci a vydávání knih proděti a mládež v nakladatelství Baobab, které vede se svojí ženou TerezouHorváthovou.
Stojí za pouličním projektem POPROSVET. Jako grafik a ilustrátor pracujepro nakladatelství Argo, GplusG, Labyrint, Torst a Triáda. Publikoval včasopisech Souvislosti, Dotyk, Revolver Revue a Park.
Od roku 2000 je autorem vizuálního stylu Mezinárodního festivaludokumentárních filmů v Jihlavě, www.dokument-festival.cz Spolupracovalna filmu a aktivitách Automatu. 
Od roku 2003 je vedoucím ateliéru ilustrace a grafiky na pražské VŠUP. 
Ilustroval a graficky desítky knih. Mnohokrát získal ocenění Nejkrásnější kniha.
Za knihu Příběhy z Parní lázně získal v roce 2001 na Lipském knižnímveletrhu cenu Nejkrásnější kniha světa.
Svoje práce doposud vystavoval především v negalerijních prostorách:Cibulka, Klub Wakata, čajovna Suzanne Renaud, Kontejner v Jihlavě, Banská Stanica a na společných expozicích.
Samostatnou průřezovou výstavu (Last Cut) měl v GAVU Cheb na konci roku 2007.

Irena Dousková

http://

Irena Dousková (1964) bude pro mnoho čtenářů Helenkou Součkovou z knihy Hrdý Budžes, který ji proslavila, i díky následující dramatizaci. Hlavní hrdinka v ní dětskýma očima vnímá absurdní svět normalizace. Stejnou životaschopnost a schopnost zaujmout prokázalo volné pokračování Oněgin byl rusák, opět nejen vydané knižně, ale také zdramatizované. Irena Dousková je mnoha čtenářům blízká svým situačním humorem. Je ovšem také autorkou dalších knih, básnířkou, byla dlouholetou novinářkou… Svůj cit pro osobní témata prokázala v románu Medvědí tanec, který věnovala poslednímu měsíci života Jaroslava Haška, kterého má ráda od dětství. Nešlo jí ale o další pivní historky. „Řekněme, že je to skrze Haška tak trochu můj pohled na ,českou otázkuʻ", říká I. Dousková.

 

Ivan Motýl

Ivan Motýlhttp://
Ivan Motýl (1967). Organizátor, příležitostný básník, kurátor,
starý žvanil, editor ostravské Brikety, spoluautor divadelní
hry Bezruč (s Janem Balabánem), ostravský písmák (Prdimluv a
Ostravar) i pražský reportér (Týden) se základnami v Lese,
Sádrovém Ježkovi, Šatlavě a hlučínském lokále (pruské Slezsko)
v Zahradní č. 214/15. Polonofil, prusofil a pivofil. Bratr
slavnějšího Petra, syn zapomenutého básníka Güntera.

Jáchym Topol

http://

Jáchym Topol (1962) představuje ojedinělý příklad literáta, který je schopen popudit samotného Václava Klause. Stalo se tak, když vyšel jeho poslední román Citlivý člověk a spisovatel poskytl rozhovor, zaměřený spíše na své životní názory než na samotný text. Václav Klaus a spol. odpověděli textem obviňujícím Topola z elitářství a z opovržení obyčejnými lidmi, také z nedostatečného vlastenectví. Je vcelku jasné, že Jáchym Topol se svými texty je pro řadu lidí symbolem politického vývoje v naší zemi. Od dob undergroundu (kdy psal verše) přes jeho působení v Respektu, prózy magicky postihující surovost života, až po jeho současnou práci v Knihovně Václava Havla. V Citlivém člověku se románový příběh odehrává na březích Sázavy, ale s topolovsky symbolickým přesahem k podstatnějším tématům.

Jamek Václav

Jamek Václavhttp://

Překladá z francouzštiny. Básník, esejista, autor ve Francii vydané publikace Traité des courtes merveilles (Traktát o chatrných divech), za kterou v r. 1989 obdržel francouzskou literární cenu Prix Médicis v kategorii esejistické tvorby a cenu Globe européen. Publikuje i teoretické texty. Pracoval v nakladatelství Odeon jako redaktor, po zrušení Odeonu vstoupil r. 1994 do diplomatických služeb a byl jmenován kulturním radou českého velvyslanectví v Paříži. Dnes působí na Ústavu románských jazyků na FF UK.

Je nositelem Ceny Josefa Jungmanna (2000, za výbor z díla Henriho Michauxe, Prostor uvnitř), Ceny Toma Stopparda (2003, za výbor Duch v plné práci) a také nositelem francouzského řádu Chevalier dans l´Ordre de l´Art et des Lettres.

Z česky psaných textů: Hlavo žvejkavá (1990), Krkavčí múza (1992), Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští (1994, pod pseudonymem Eberhardt Hauptbahnhof), Kniha básňů převeršovaná, již vlastnoručně protrpěl a v řeč svázal Eberhardt Hauptbahnhof, básník český (1995), Surový stav (1995).

Jeho kratší teoretické texty vyšly souborně v publikacích: O patřičnosti v jazyce (1998), O prašivém houfci. Literatura, homosexualita, AIDS (2001), Duch v plné práci (2003). 

Překlady prozaických a básnických textů autorů: V. Segalen, G. Perec, M. Tournier, E. Bove, H. Michaux... 

Zdroj foto: www.ihned.cz 

Jan Machonin

Jan Šnéberger

Jan Šnébergerhttp://
Jan Šnéberger (1985). Vystudoval SUPŠ sv. Anežky české v
Českém Krumlově a sochařství v atelieru Mariuse Kotrby Fakulty
umění Ostravské univerzity. Sochař, který se živí kamenickými
pracemi na hřbitově v Polské Ostravě. Píše specifické
ostravské opery, skládá autorské písně, je autorem nových
pamětních desek Zdeňku Jirotkovi v Polské Ostravě a Vladimíru
Macurovi v Ostravě-Přívoze. Dlouhý čas žil v Polské Ostravě,
nyní bydlí na moravské straně, ovšem klidně spolupracuje i
s Českým rozhlasem. Základny U Zrzavé Mary, Alvi, Lese,
Šatlavě i jinde.

Jiří Pelán

Jiří Pelánhttp://

Překládá z francouzštiny a italštiny, publikuje i teoretické texty. Působí také jako pedagog na Ústavu románských studií FF UK. Pracoval v nakladatelství Odeon jako redaktor teoreticko-naukových edic, v letech 1990–1991 v Odeonu působil jako šéfredaktor.

Je nositelem Ceny Josefa Jungmanna (za překlad sbírek Yvese Bonnefoy, O pohybu a nehybnosti jámy, Psaný kámen; 1996), Ceny Magnesia Litera 2002 (za výbor z italské poezie pozdní secese Básníci soumraku) a Státní ceny za překladatelské dílo (2002). Byl také ověnčen italským státním vyznamenáním (Ordine al Merito della Repubblica Italiana), od francouzské vlády získal uznání v podobě udělení hodnost rytíře (Chevalier dans l’Odre des Arts et des Lettres).

Překládá prózu, poezii i drama od středověkých textů až po současnou tvorbu, výčet autorů, kterým svěřil svůj čas a um, je dlouhý. Namátkou: S. Mallarmé, Ch. Baudelaire, P. Reverdy, S. Beckett, B. Vian, I. Calvino, R. Queneau,  Y. Bonnefoy, A. Tabucchi... Jeho kratší teoretické texty vyšly souborně v publikacích Kapitoly z francouzské a italské literatury a Kapitoly z francouzské, italské a české literatury, případně Bohumil Hrabal: Pokus o portrét. Pod jeho vedením vznikl Slovník italských spisovatelů (2004). Esejistické a literárněvědné knihy také překládá (Todorov, Curtius, Magris).

Karol Sidon

Karol Sidonhttp://

Karol Sidon (1942) způsobil rozruch před třemi roky, když se převtělil do Chaima Cigana a jako takový publikoval první díl monumentální tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc (dosud vyšly tři díly). Jedná se o bohatě servírovaný příběh na pomezí sci-fi a fiktivní historie, s paralelními světy zpochybňujícími ten náš, zdánlivě důvěrně známý. Sidonova tetralogie je ale také plná humoru a rozkoše z vyprávění. Představuje jeden z mezníků jeho životního příběhu. V šedesátých letech byl uznávaným mladým literátem s autobiografickými, introspektivními knihami. Prošel emigrací a rabínskými studii - Kde lišky dávají dobrou noc jsou bezpochyby návratem k vypravěčskému nadšení po působení ve veřejných funkcích. Sidonovo spisovatelské a náboženské přesvědčení se plodně prolíná v příbězích pana Talismana, úsměvně traktujících židovská témata (Malý pan Talisman).Sidonovy knihy spojuje záliba v létání, kterou jeho postavy tak či onak mají, a možnost přestoupit z jednoho světa do druhého.

Krištof Kintera

Ladislav Čumba

Ladislav Čumbahttp://

Ladislav Čumba (1976), literární a hudební dramaturg, je autorem originální Wittgensteinovy knihy faktů. On sám dosud stačil být členem redakční rady časopisu Babylon, zakladatelem o. s. Skutečnost, moderátorem hudebních festivalů, autorem písňových textů, minioperním libretistou, příležitostným dramatikem, nehercem a scénáristou. Wittgensteinova kniha faktů přináší odlehčený, ale podobně faktografický portrét rodiny kladenských ocelářů, ze které vyšel slavný filozof Ludwig Wittgenstein. Kniha, umně pracující s tvrzením „je známo“ proplétá uvěřitelné i neuvěřitelné skutečnosti do prapodivné sítě překvapivých souvislostí, které známy nejsou.

Magdalena Rutová

Marek Pražák

Marek Pražákhttp://
Marek Pražák (1964). Umělec universálního typu, básník a
písničkář, sochař a malíř, haladář a organizátor uměleckých
skrumáží. Vystudoval VŠUP ve Zlíně, součást ostravské bohémy
z přelomu 80. a 90. let, společně s Jiřím Surůvkou či Janem
Balabánem účastník proslulých kabaretů Návrat mistrů zábavy,
sám organizuje kulturní život v Ostravě (Kabaret Brutal aj.).
Vydal např. sbírku Relace rádia hitů, vystavuje porůznu a
všude, živí se tvorbou plakátů pro Národní divadlo
moravskoslezské, prodejem vlastních děl či výrobou pamětních
desek a objektů pro ostravské plenéry či interiéry. Základny
převážně v moravskoostravské pivnici Šatlava a v klubu Les,
s občasným výpady do Polské Ostravy.

Marek Toman

Marek Tomanhttp://

Marek Toman (1967), básník, prozaik, překladatel, editor. Debutoval básnickou sbírkou Já (1987), vydal také sbírky Jedna kabina pro dva osudy (1997), Otec a syn (2000; verše a próza) a Citoskelety (2001). Jeho zatím poslední knihou je román Velká novina o hrozném mordu Šimona Abelese (2014). Z knih pro děti: Dobytí ostrova Saaremaa (2007), Můj Golem (2010). Jako překladatel se věnoval mj. irskému spisovateli Richardu Kearneymu.

NAPOLI

NAPOLIhttp://www.napolistranky.cz

Martina Kupsová, Alžběta Skálová a Alžběta Zemanová
absolvovaly Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru ilustrace (AS, AZ) a typografie (MK). Založily spolu uskupení NAPOLI. Věnují se ilustraci, grafickému designu a volné tvorbě na všech polích. Pracují spolu na knížkách, papírových hračkách, plakátech a dalších (Kalendář 2013, kniha Orangutan v zajetí, sada tahacích panáků, flipbooky atd.).

Pavel Brázda

Pavel Kořínek

Pavel Kořínekhttp://
Pavel Kořínek (1981, Česká Lípa) je absolventem oboru Český jazyk a literatura na FF UK, kde získal magisterský (2006) i doktorský (2015) titul. Působí jako odborný pracovník Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., komiksový teoretik, historik a publicista. V letech 2010—2012 byl hlavním řešitelem grantového projektu GAČR Komiks: dějiny — teorie, jehož hlavními výstupy byly dvousvazkové Dějiny československého komiksu 20. století (Akropolis, 2015), připravené společně s Tomášem Prokůpkem, Martinem Foretem a Michalem Jarešem, a úvodová monografie V panelech a bublinách: Kapitoly z teorie komiksu (spolu s Martinem Foretem a Michalem Jarešem). Kurátorsky a editorsky se podílel na výstavních projektech Signály z neznáma. Český komiks 1922—2012 (Brno – Praha – Pardubice, 2012 2013) a 100 Years of Czech Comics (Tokio, 2017). Je členem Centra pro studia komiksu ÚČL AV ČR, v.v.i., a FF UP. K domácímu komiksu, jeho dějinám a teorii zacílené kurzy vyučoval na FF UK a FF MU, pro čtrnáctideník A2 recenzuje moderní komiks a aktuální překladovou prózu. V současnosti spolu s Lucií Kořínkovou dokončuje monografii o časopise a komiksovém seriálu Punťa.

Petr Borkovec

Petr Borkovechttp://

Petr Borkovec (1970) se narodil v Louňovicích pod Blaníkem. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin, Literárních novin. V současnosti pracuje jako dramaturg café Fra a redaktor nakladatelství Fra. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou básnická sbírka Wernisch (2015), básně pro děti O čem sní (2016) a krátké eseje Rozvláčná vyjádření radosti (2016). Jeho sbírky a knižní soubory vyšly v Německu, Rakousku, Anglii a Itálii. Překládal poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Josifa Brodského aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.

Petr Hruška

Petr Hruškahttp://

narodil se 7. června 1964 v Ostravě. V devadesátých letech vystudoval Filozofickou fakultu Ostravské univerzity. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR a učí českou literaturu střídavě na filozofických fakultách brněnské a ostravské univerzity. Vydal sbírky básní Obývací nepokoje (1995), Měsíce (1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Auta vjíždějí do lodí (2007), Darmata (2012) a soubor tří prvních sbírek doplněný o soubor prozaických textů Odstavce pod souhrnným názvem Zelený svetr (2004). Podílel se na řadě odborných kolektivních děl, například na Slovníku českých spisovatelů po roce 1945 (1998), Slovníku českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů (2002), Lexikonu české literatury (2008), je spoluautorem knihy V souřadnicích volnosti. Česká literatura 90. let 20. století v interpretacích (2008). Jeho dosud poslední odbornou knihou je monografie Někde tady. Český básník Karel Šiktanc (2010). Hruškovy verše byly přeloženy například do angličtiny, němčiny, francouzštiny, italštiny, slovinštiny a polštiny, zhudebňuje je originální a neuspořádané hudební těleso Norská trojka. Společně s Radovanem Lipusem je autorem scénáře k divadelnímu představení Průběžná O(s)trava krve (1994). Je členem redakční rady literárního časopisu Host a spoluvydavatelem časopisu Obrácená strana měsíce. Žije v Ostravě.

Petr Placák

http://

Petr Placák (1964) je spisovatel, publicista, textař i muzikant – a především radikální kazatel proti lidské špatnosti. Vidí ji systémově, komunistický režim je pro něj obdobou nacistického. Nabízí alternativu: monarchistické hnutí, které začal k všeobecnému překvapení rozvíjet ještě před rokem 1989. Proti předlistopadovému režimu se aktivně angažoval, jak je znát z jeho próz (např. Medorek nebo Fízl).  Společenská kritika se u něj spojuje s bojem proti blbosti, jak to ilustruje úryvek z jeho Starcových zápisků z půle 90. let: „Jedna z věcí, která by mě zajímala, je to, jestli lidé zblbli až po listopadu, nebo jestli byli blbí už před listopadem a jen to umně skrývali nebo spíše byli nuceni to skrývat. …  Panebože, jak je to pořád stejné, pořád dokola. Rok 1918, 1945, 1968, 1989. Čtyři bezprostředně po sobě následující doby, kdy dostali blbci zelenou.“

Petr Szyroki

Petr Szyrokihttp://
Petr Szyroki (1991). Rodák z Dětmarovic v historickém
Těšínsku, bratr skvělého dvojčete Pavla. Vystudoval sochařinu
v ateliéru Jaroslava Koléška na Fakultě umění Ostravské
univerzity. Píše poezii, o které říká: „Roztrhejte mé verše na
cucky, nemilosrdně je zkritizujte nebo rovnou poplivejte,
označte mě za grafomana a moje básně spalte!“ A pak začne psát
jazykovědnou obranu původní polské ostravštiny: „Někteří zlí
jazykové tvrdí, / že v kraji uhlí a ocele, / lze vypít piva
dvě. / Mě však tento názor smrdí. / Jo pijym dycky dva.“

Radio Ivo

http://www.facebook.com/radio.ivo/?fref=ts

Radio Ivo není rádio, ale něco mnohem záludnějšího. Trojice protagonistů – Johana Švarcová, Petr Marek a Marian Moštík sedí za stolem s otevřenými laptopy. Rozhlasovým způsobem – civilně, tiše, „čtou“ dramatický text… který právě vzniká. Řada diváků možná ani nepochopí, že se jedná o improvizaci. Extrémně civilním přednesem Radio Ivo dosahuje paradoxního výsledku – diváci se ocitají uprostřed důvěryhodného paralelního světa. Dost se podobá tomu našemu, jak si publikum uvědomuje ve chvílích úlevného smíchu. Jinak je to ale smrtelně vážné.

SdCh

Stanislav Setínský

Sylva Fischerová

Sylva Fischerováhttp://

Básnířka a prozaička Sylva Fischerová (1963) přednáší starou řeckou literaturu, filozofii a náboženství na Karlově univerzitě. Vzdělání a univerzitní kontext ji ale nikdy nesvazoval do abstraktních autorských poloh, byť v jejím studijním životopise se kromě filozofie a filologie vyjímá i fyzika. Její první básnická sbírka nesla neotřelý název Chvění závodních koní, u dalších knih působivé tituly pokračují, např. u sbírek Krvavý koleno či Tady za rohem to všechno je. Zatím poslední sbírka nese název Sestra duše. Americkou zkušenost Sylvy Fischerové zachycuje kniha Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel. Lidská věrohodnost veršů a próz Fischerové se zakládá mimo jiné na tom, že se nenechává strhnout přílišnou zahleděností do sebe sama. Její autorský svět je širší a pojímaný s nadhledem. Je také autorkou několika knih pro děti: Egbérie a Olténie a Júla a Hmýza. Na svých básních dokáže pracovat až deset let. „Seifert říkal: „První verš musí být darovaný.První verše máte od Boha a pak už to je na vás. Kdybychom na to aplikovali Zenonovy paradoxy, řekli bychom, že první verš je od Pánaboha, ten druhý je vlastně taky první a třetí taky… Nikam bychom se nedostali, protože všechny verše by byly od Boha.“

Václav Jamek

http://

Václav Jamek (1949) je brilantní esejista – a zároveň autor schopný třeskutého intelektuálního humoru. Přesvědčivě a srozumitelně analyzuje díla O. Mandelštama či G. Flauberta, na kontě má ale také přízračné básně „Eberhardta Hauptbahnhofa, básníka českého“. K Jamkově mnohočetnosti patří to, že je rozkročený mezi českou a francouzskou kulturou. Coby vystudovaný romanista působil jako nakladatelský redaktor a překladatel, po roce 1989 také v diplomatických službách, později se vrátil na Filozofickou fakultu UK jako pedagog. V jeho textech nejrůznějšího druhu se projevuje subjektivní pohled, sebeironický a přesvědčivý. Ve Francii je vzhledem ke svým francouzsky psaným knihám oceňovaným autorem, možná víc než u nás. Je to přitom ten typ autora, u kterého by bylo zajímavé znát jeho názor na náš současný svět, protože do něj jaksi – kvalitou psaní a možná i osobní volbou – nezapadá. Tak tedy na Tabooku!

Viktor Pivovarov

Zuzana Fuksová

http://

Zuzana Fuksová (1983) je známá jako hudebnice, členka dvoučlenného „rapového“ souboru zvaného Čokovoko, který stojí na absurdních textech.  Knižně vydala soubor statusů na Facebooku a tweetů, nazvaný Cítím se jako Ulrike Meinhof.  Jedná se o odposlechnuté věty z rozhovorů na ulici, lidová moudra, vtípky s podivnou pointou a prazvláštní postřehy bez obsahu. Spojuje je absurdita, typická i pro hudbu souboru Čokovoko. Realistickým způsobem postihují prázdnotu, nesmyslnost a marnost veškerého konání. A to bez moralistického nadhledu, nepřítomnost názoru je totiž součástí svérázného půvabu. „V univerzitní knihovně stahovat Rockyho IV. Cítím se jako Ulrike Meinhof.“